Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
15 C 225/2021-34
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného, okres obec
o zaplacení 2 325 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 3 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 422 Kč za období od 24. prosince 2019 do 23. června 2020 a z částky 2 325 Kč za období od 24. června 2020 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 3 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 422 Kč za období od 24. prosince 2019 do 23. června 2020 a z částky 2 325 Kč za období od 24. června 2020 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 1 126 Kč.</b>
Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne 28. dubna 2021, na zaplacení částky 2 325 Kč, představující nedoplatek pojistného 1 903 Kč za dobu od 12. února do 23. června 2020 a část nezaplaceného pojistného 422 Kč za dobu od 9. srpna do 23. prosince 2019 Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z těchto částek podle výroků I. a II., aniž by tento nárok blíže zdůvodnila. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci dne datum pojistnou smlouvu číslo s počátkem pojištění ke dni datum za účelem sjednání pojistného produktu pojištění vozidla. Předmětem pojištění mělo být vozidlo značka automobilu anonymizováno, registrační značka. Pro pojistné období jeden rok bylo stanoveno pojistné 7 123 Kč se čtvrtletní splatností. První ze žalovaných částek pak představuje nezaplacené pojistné podle této smlouvy. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli účastníci dne datum další pojistnou smlouvu číslo s počátkem pojištění ke dni datum za účelem sjednání pojistného produktu pojištění vozidla. Předmětem pojištění mělo být vozidlo značka automobilu anonymizováno, registrační značka. Pro pojistné období jeden rok bylo stanoveno pojistné 7 579 Kč s pololetní splatností. Druhá ze žalovaných částek tak představuje část z celkového nedoplatku pojistného podle této smlouvy ve výši 2 852 Kč.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 14. března tr. se nedostavil žádný z účastníků, ani zástupce žalobkyně, přičemž pouze strana žalující svou neúčast předem omluvila.
Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byly sjednány uvedené smlouvy, a to ve dnech žalobkyní hodnoceného uzavření smluv. První z nich ze dne datum byla ovšem pojištěna odpovědnost za újmu způsobenou provozem uváděného vozidla, tedy nikoli vozidlo samotné. Druhá smlouva ze dne datum obsahovala vedle pojištění skel vozidla za pojistné 1 500 Kč také ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem uvedeného vozidla za pojistné 8 883 Kč. V součtu byla z pojistného počítána sleva 27 % na pojistné 7 579 Kč.
Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ OSŘ“).
Shora uvedené ujednání účastníků právně hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistné smlouvy. Jejich režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ OZ“). Z daných smluv byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za další pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ. Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ.
Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalované doby trvání pojištění je tedy důvodný. Ohledně těchto částek bylo proto žalobě vyhověno výrokem I. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení těchto nedoplatků pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z těchto částek za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu.
Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.
O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem III. v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ, podle kritéria procesního úspěchu ve věci. V daném případě zcela procesně úspěšné žalobkyni svědčí právo na plnou náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem.
Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podáních ve věci (podání žaloby), vždy po 200 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po 100 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku.
Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na: Soudní poplatek v částce 400 Kč. Odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným například v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupný na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu Provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč v souladu se závěry vyjádřenými tentokráte například v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 (dostupném na www.nsoud.cz). Náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.
Celkem se tedy jedná o náklady řízení v částce 1 126 Kč, které je žalovaný povinen žalobkyni nahradit. O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.
Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. V daném případě je totiž zřejmé, že tyto případně (nebyla totiž doložena jejich platba) vynaložené náklady nebyly účelné ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů s upozorněním na možné osudní vymáhání pohledávky. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, č. j. 25 Co 192/2016-62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, č. j. 25 Co 208/2017-94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015, usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, č. j. 25 Co 445/2015-55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014, či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, č. j. 25 Co 427/2015-47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.