Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 70/2022-48
Okresní soud v Písku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Průšovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 466 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 978 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 10. 12. 2021 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 416,92 Kč, běžného zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. a nákladů spojených s uplatnění pohledávky ve výši 545 Kč se zamítá.
III. Řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 488 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč se zastavuje.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 980 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 978 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 10. 12. 2021 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 416,92 Kč, běžného zákonného úroku z prodlení ve výši přesahující zákonný úrok z prodlení specifikovaný ve výroku I. a nákladů spojených s uplatnění pohledávky ve výši 545 Kč se zamítá. III. Řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 488 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 150 Kč se zastavuje. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 980 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 978 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. – III. s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně (společnost právnická osoba) uzavřel se žalovaným dne 25. 7. 2019 smlouvu o úvěru číslo dále dodatek k této smlouvě dne 23. 12. 2019. Žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž částku 8 000 Kč žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne 23. 12. 2019 byl uzavřen prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobkyně webová adresa, tedy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na kterých žalovaný nejprve vyplnil požadované registrační údaje v registračním formuláři, kde mimo jiné uvedl číslo svého občanského průkazu a poskytl kopii svého občanského průkazu. Právní předchůdce žalobkyně následně zahájil schvalovací proces žádosti. Žádost žalovaného o dodatek byla následně schválena. Na základě dodatku pak byla lhůta splatnosti úvěru prodloužena do 6. 1. 2020. Žalovaný však uhradil pouze částku 5 022 Kč a dále již neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, vznikl právnímu předchůdci žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení žalovaného, dle druhého odstavce třetí strany Smlouvy a zároveň dle tohoto odstavce vznikl nárok na náhradu výdajů spojených s upomínáním. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, na základě které došlo k postoupení pohledávky z předmětné smlouvy ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky písemně oznámeno. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, a to ani přes výzvy ze strany žalobkyně.
2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým bylo návrhu žalobkyně zcela vyhověno, ten však byl zrušen pro nedoručitelnost.
3. Vzhledem k tomu, že k žalobním tvrzením obsaženým v žalobě nebyly předloženy důkazy k prokázání těchto tvrzení, vyzval soud žalobkyni usnesením zdejšího soudu ze dne 13. 4. 2022 č. j. číslo jednací k označení důkazů k prokázání tvrzených skutečností. Konkrétně vyzval žalobkyni k tomu, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným došlo k platnému uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru, že byl dodržen kontraktační proces, tak jak žalobkyně uvedla v žalobě a že právní předchůdce žalobkyně při sjednávání smlouvy o úvěru postupoval v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však ve svém podání ze dne 22. 4. 2022 uvedla, že žádnými důkazy prokazujícími posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy nedisponuje.
4. Podáním ze dne 22. 4. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 638 Kč, která představovala požadované příslušenství (smluvní pokutu ve výši 1 488 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč). Proto soud podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) řízení částečně zastavil, a to právě pro částku 1 638 Kč. S částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval soud souhlas žalovaného, neboť k němu došlo dříve, než bylo ve věci jednáno a případný souhlas by byl tudíž podle § 96 odst. 4 o. s. ř. neúčinný. Nadále tak žalobkyně požadovala pouze úhradu dlužné jistiny ve výši 2 978 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 416,92 Kč (za období od 7. 1. 2020 do 14. 6. 2021) a náklady upomínání ve výši 545 Kč.
5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů ve smyslu § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když s tímto postupem žalobkyně vyjádřila souhlas již v rámci podané žaloby a souhlas žalovaného byl dán postupem podle § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť žalovaný se nevyjádřil ve stanovené lhůtě k výzvě soudu, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ve které byl upozorněn, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne 25. 7. 2019 se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému při podpisu smlouvy poskytnuta v hotovosti částka 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku ve lhůtě 30 dnů. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena s účinností ke dni 14. 6. 2021. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 odeslanou dne 11. 11. 2021. V předžalobní upomínce byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě do 9. 12. 2021.
7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že při uzavírání smlouvy o úvěru postupoval její právní předchůdce v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně k výzvě soudu, aby doplnila důkazy k prokázání skutečnosti, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného, sdělila, že k prokázání této skutečnosti nedisponuje žádnými důkazy. Je tedy nutno uzavřít, že tuto skutečnost neprokázala.
8. Právní úprava obsažená v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. není odlišná od ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. dovodil (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 30/2015), že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. Jelikož obsahově obdobná úprava jako v tomto ustanovení je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila, a je proto použitelná i dosavadní judikatura dovozující nároky na činnost věřitele při prověřování tzv. úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Nejvyšší soud již judikoval v rozsudku 33 Cdo 2178/2018, že posouzení úvěruschopnosti má celospolečenský dopad. Odráží se v předluženosti obyvatel, v navyšování závazků v exekucích, ve ztrátě schopnosti závazky splácet, a v insolvencích. Též Ústavní soud vyslovil, že to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli (blíže viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). Posouzení úvěruschopnosti ve vztahu k neplatnosti smlouvy je proto povinností soudu ve smyslu § 588 o. z. Z citované judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vyplývá, že pokud věřitel neprověřil řádně úvěruschopnost žadatele o úvěr, jednal zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva o úvěru je v takovém případě absolutně neplatná a to přesto, že zákon č. 257/2016 Sb. pro takovýto případ nestanoví explicitně sankci absolutní neplatnosti.
9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, nemohl z takovéto smlouvy žalovanému vzniknout žádný závazek, tedy ani závazek vrátit poskytnutou částku, ani smluvní úroky. Jelikož však bylo prokázáno, že žalovaný při podpisu smlouvy převzal částku 8 000 Kč, vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení v této výši. Žalovaný již právnímu předchůdci žalobkyně uhradil částku 5 022 Kč. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tak činí 2 978 Kč. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 2 978 Kč podle § 2991 odst. 1 odst. 2 občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, protože pokud je nutno na smlouvu o úvěru pohlížet jako na absolutně neplatnou, nemohla na jejím základě vzniknout žalovanému povinnost uhradit žalobkyní požadované náklady upomínání ve výši 545 Kč, když povinnost k jejich úhradě vyplývá právě ze smlouvy o úvěru a aplikace § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. s ohledem na povahu účastníků řízení nepřipadá v úvahu. Ohledně úroku z prodlení soud vyšel z toho, že splatnost částky 2 978 Kč může nastat teprve po výzvě žalobkyně k jejímu vrácení. Žalovaný byl dopisem žalobkyně ze dne 9. 11. 2021 vyzván k uhrazení dlužné částky do 9. 12. 2021, přičemž tuto výzvu lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Následující den po uplynutí lhůty k úhradě (tj. 10. 12. 2021) je tedy žalovaný v prodlení s úhradou dlužné částky a od tohoto data žalobkyni vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal žádné důvody pro její prodloužení.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 67 %, proto od jejího úspěchu byl odečten její neúspěch v rozsahu 34 %. Z toho vyplývá, že žalobkyně má nárok na náhradu svých nákladů řízení v rozsahu 32 % Náklady řízení žalobkyně tvoří odměna advokáta za právní zastoupení ve výši 1600 Kč, a to za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) se sazbou 200 Kč za jeden úkon podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) a za 1 úkon právní služby (částečné zpětvzetí žaloby) se sazbou po 1 000 Kč za jeden úkon podle § 7 bod 3. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby ve výši 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 1 režijního paušálu po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, sazba 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí 3 062 Kč a 32 % z této částky po zaokrouhlení činí 980 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně.
11. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené vykonatelným rozsudkem splněny řádně a včas, může se oprávněný domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.