Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 39/2022-19
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Radimem Kostíkem, Ph.D. ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 9 965 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 965 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 965 Kč ve výši 9,75% ročně od 27. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce příjmení jméno jméno, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 965 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 9 965 Kč ve výši 9,75% ročně od 27. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 396 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 9. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 965 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce spol. právnická osoba, a žalovaným byla dne 23. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce částku ve výši 8 000 Kč, prostřednictvím sítě internet, tj. pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr právnímu předchůdci vrátit nejpozději do 26. 3. 2019. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, neboť do uvedeného data poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, proto žalobce požaduje nesplacenou jistinu ve výši 8 000 Kč a poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1 965 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.
2. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o. s. ř. jednání ve věci nenařídil a rozhodl věc bez účasti účastníků na základě listinných důkazů obsažených ve spisu.
3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru ze dne 23. 1. 2019, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 4. 2021, potvrzením o odeslání finančních prostředků žalovanému ze dne 23. 1. 2019, oznámením o postoupení pohledávky z 16. 5. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 16. 5. 2021 včetně podacího lístku.
4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 23. 1. 2019 pomocí prostředků komunikace na dálku dle § 2395 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal předmětnou částku vrátit právnímu předchůdci do 30 dnů, nejpozději však do 26. 3. 2019, v celkové výši 9 965 Kč. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a neuhradil uvedenou částku právnímu předchůdci žalobce ve stanovené lhůtě. Na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 4. 2021 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému z právního předchůdce žalobce na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině 8 000 Kč a na poplatku za prodloužení termínu splatnosti 1 965 Kč.
5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle ust. § 2390 a násl., § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dále podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. Otázku úroku z prodlení pak soud posuzoval dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud dále k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalobce sice tvrdil, že právní předchůdce žalovaného lustroval ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI, avšak svá tvrzení nedoložil žádnými důkazy, ani tyto důkazy neoznačil. Za této situace soud uzavírá, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 9 odst. 1 ZoSÚ neplatná. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu (zejm. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního soudu (zejm. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
7. S ohledem na shora uvedené tak má žalobce vůči žalovanému právo na to, aby mu žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná, má žalobce nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, a proto byla žalobci přiznána částka 8 000 Kč představující nesplacenou jistinu. Ve vztahu k této částce má proto má žalobce právo na to, aby mu žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o její splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky, resp. též v předžalobní upomínce ze dne 16. 5. 2021, odeslaných téhož dne s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v trvání tří dnů. Z pravidelného chodu věcí a z ust. § 573 o. z. je možno očekávat, že se zásilka obsahující takovou výzvu mohla dostat do sféry žalovaného nejdříve dne 19. 5. 2021. Splatnost proto nastala dne 24. 5. 2021 a od 25. 5. 2021 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
8. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 8 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 25. 5. 2021 ve výši odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
9. Žalobce při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházel z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobce a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobce uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
10. Podle § 14b odst. 1 bodu 1 AT žalobci přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé) ve výši 600 Kč (tedy 200 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem 300 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobce plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy 189 Kč Náklady právního zastoupení žalobce tak činí 1 089 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 400 Kč) celkově 1 489 Kč. V poměru úspěchu (63,3%) a neúspěchu žalobce (36,7%), činí výše náhrady nákladů řízení, jíž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen uhradit, částku ve výši 396 Kč (tj. 26,6% z částky 1 489 Kč).
11. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť byl vydán v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a nejde ani o rozsudek pro uznání a pro zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.