Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 65/2022-44

Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 3 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 3 300 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 442,20 Kč, úrokem ve výši 13,18 % ročně z částky 3 300 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 813,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 300 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 3 300 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 442,20 Kč, úrokem ve výši 13,18 % ročně z částky 3 300 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 813,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 300 Kč od 22. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 3 300 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným dne 17. 6. 2016. Tvrdila, že její právní předchůdce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a současně zaplatit úplatu, poplatek a úrok v celkové výši 7 200 Kč, to vše v ujednaných měsíčních splátkách. Dostal se však do prodlení s jejich úhradou, v důsledku čehož právní předchůdce žalobkyně úvěr k datu 12. 7. 2017 zesplatnil a vzniklo mu právo na zaplacení zbývající neuhrazené jistiny ve výši 3 300 Kč. Pohledávku z předmětné úvěrové smlouvy její právní předchůdce postoupil na žalobkyni. Ta se vedle dlužné jistiny domáhala rovněž úroku ve výši 13,18 % ročně z částky 3 300 Kč od 13. 7. 2017 do zaplacení, přičemž poukázala na to, že nárokovaná úroková sazba odpovídá výši sazby korunových úvěrů poskytovaných bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1-5 let v době uzavření smlouvy. Dále požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny za téže období, tj. od 13. 7. 2017 do zaplacení. V žalobě rovněž zmínila, že žalovaný na svůj dluh plnil i po postoupení pohledávky, když dne 21. 5. 2021 uhradil žalobkyni částku 1 500 Kč. Žalobkyně tuto platbu započetla částečně na smluvní úrok z úvěru, částečně na zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařizoval jednání, neboť byly splněny podmínky uvedené v  , v účinném znění (dále jen„ “). Soud totiž s přihlédnutím k obsahu žaloby a charakteru projednávaného sporu dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, pokud jde o žalovaného, jeho souhlas soud ve smyslu předpokládal, neboť žalovaný se ve stanovené lhůtě k písemné výzvě soudu obsahující doložku dle citovaného ustanovení nevyjádřil, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 17. 6. 2016 uzavřena smlouva o úvěru č. 2 2016, na jejímž podkladě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku právnímu předchůdci žalobkyně vrátí a současně zaplatí administrativní poplatek ve výši 300 Kč, úrok, který byl sjednán ve výši 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, tj. ve výši 2 800 Kč, a úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 4 100 Kč Celkem tedy měl žalovaný na základě uvedené smlouvy uhradit částku 17 200 Kč, a to formou 13 pravidelných měsíčních splátek po 1 300 Kč, přičemž první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy, každá další pak vždy 30. den od splatnosti předchozí splátky. Administrativní poplatek ve výši 300 Kč byl splatný při výplatě úvěru, proto jeho výše nebyla zahrnuta v ujednaných splátkách. Pohledávka z předmětné smlouvy byla s účinností k 8. 7. 2020 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován dopisem právního předchůdce žalobkyně z 24. 7. 2020, v němž byl rovněž vyzván, aby svůj dluh ze smlouvy splnil ve prospěch žalobkyně. Předžalobní výzvou z 25. 1. 2021 jej pak k úhradě dluhu ze smlouvy vyzvala i sama žalobkyně, přičemž ho zároveň informovala o tom, že pokud dluh neuhradí ve lhůtě do 9. 2. 2021, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání. Žalovaný na svůj dluh z předmětné smlouvy uhradil celkem 15 400 Kč, poslední úhradu provedl dne 21. 5. 2021 ve výši 1 500 Kč. K datu 12. 7. 2017 bylo z jeho strany uhrazeno celkem 3 300 Kč.

5. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o úvěru uzavřené podle a násl. o. z., na kterou zároveň dopadá právní úprava obsažená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů účinného do 30. 11. 2016.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odstavce 2 cit. ustanovení je neplatné též právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravů, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Ačkoliv žalobkyně nebyla smluvní stranou předmětné smlouvy o úvěru, svou aktivní legitimaci k vedení sporu prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, na jejímž podkladě se ve smyslu § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. stala věřitelkou žalované pohledávky včetně jejího příslušenství. V řízení bylo dále prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy splnila, když poskytla žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši. Žalovanému tak dle příslušných smluvních ujednání i dle citovaného ustanovení § 2395 o. z. v každém případě vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky ve výši 10 000 Kč. Pro posouzení oprávněnosti celého žalobou uplatněného nároku však bylo třeba zhodnotit platnost ujednání o úroku z úvěru a o úplatě za jeho poskytnutí, respektive o sjednaném administrativním poplatku.

11. Dle čl. I. odst. 2 smlouvy činila výše sjednaného úroku 28 % z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na období jednoho roku odpovídalo zápůjční úrokové sazbě 25,85 %. V absolutní částce tedy sjednaný úrok činil 2 800 Kč. Takto vysoký úrok soud nepovažuje za nepřiměřený ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a dalším okolnostem, za kterých byla předmětná smlouva uzavřena, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že v daném případě byl žalovanému poskytnut nebankovní úvěr, potřebné finance obdržel v hotovosti ihned při podpisu smlouvy, jejich použití nebylo jakkoliv účelově vázáno a právní předchůdce žalobkyně nepožadoval ani žádné zajištění své pohledávky. Pro žalovaného to znamenalo nepochybně mnohem snazší přístup k potřebným peněžním prostředkům, než kdyby o úvěr žádal některou banku a musel absolvovat nepochybně mnohem přísnější proces ověřování jeho schopnosti úvěr splatit, který by v konečném důsledku mohl vést i k tomu, že by mu úvěr vůbec nemusel být poskytnut. S tím samozřejmě souvisí zvýšená rizikovost celého obchodu pro právního předchůdce žalobkyně, jež se zákonitě musela projevit ve výši sjednané úrokové sazby. Průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy, tj. červnu 2016, činila 12,87 % ročně (viz databáze časových řad ARAD dostupná na webu www.cnb.cz – tabulka B2 .1.2, ukazatel 5 - Domácnosti a NISD (S.14+S.15)). V posuzované smlouvě sjednaná úroková sazba byla sice více než dvojnásobná, s ohledem na shora uvedené okolnosti případu však dle názoru soudu ještě akceptovatelná. Z těchto důvodů soud posoudil ze smlouvy plynoucí nárok na zaplacení úroku ve výši 2 800 Kč jako oprávněný.

12. Soud by byl rovněž ochoten akceptovat sjednaný administrativní poplatek ve výši 300 Kč. Lze totiž připustit, že právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků a vyhotovením smluvní dokumentace vznikly určité náklady, přičemž ve smlouvě sjednaný poplatek lze považovat za přiměřený předpokládané výši zmíněných nákladů. Žalovaný však měl dle smlouvy nad rámec úroku a administrativního poplatku zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně za poskytnutí úvěru ještě úplatu. Její konkrétní výše ve smlouvě sice uvedena nebyla, lze však dovodit z celkové dle smlouvy splatné částky 17 200 Kč. Pokud od této částky odečteme jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 2 800 Kč a administrativní poplatek ve výši 300 Kč, je zjevné, že výše sjednané úplaty činila 4 100 Kč. Soud dospěl k závěru, že ujednání ukládající žalovanému povinnost zaplatit tuto částku se zjevně příčí dobrým mravům a je tedy ve smyslu § 580 o. z. neplatné, přičemž k této neplatnosti je třeba podle § 588 o. z. přihlédnout z úřední povinnosti, tj. i bez návrhu žalovaného. Jestliže totiž smluvní strany ve smlouvě sjednaly úrok, který obvyklou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy převyšoval více než dvakrát, tedy dosti podstatným způsobem, lze sice za daných okolností takto vysoký úrok akceptovat, jak již soud uvedl shora, nicméně pouze za předpokladu, že již žalovanému v souvislosti s poskytnutím úvěru žádné další náklady nevzniknou (pomineme-li sjednaný administrativní poplatek). Jestliže však byla ve smlouvě sjednána nad rámec úroku ještě úplata, nadto ve výši, která odpovídá 41 % z poskytnuté jistiny, je třeba takové ujednání označit za zcela zjevně nepřiměřené, neboť navyšuje celkové náklady žalovaného v souvislosti s předmětnou úvěrovou smlouvou již na částku 7 200 Kč, která odpovídá 72 % z poskytnuté jistiny. Tak vysoké náklady spojené s poskytnutím úvěru považuje soud za zcela nemravné. Proto uzavřel, že nárok na zaplacení úplaty právnímu předchůdci žalobkyně a tudíž pochopitelně ani žalobkyni vůbec nevznikl.

13. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovanému na základě předmětné úvěrové smlouvy vznikla povinnost zaplatit jistinu ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 2 800 Kč a administrativní poplatek ve výši 300 Kč, tedy celkem 13 100 Kč. Žalovaný tak přitom měl učinit ve 13 měsíčních splátkách, kdy první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy, každá další pak vždy 30. den od splatnosti předchozí splátky. Poslední 13. splátka úvěru tudíž měla být splatná 12. 7. 2017. K tomuto datu žalovaný dle platební historie předložené žalobkyní celkem uhradil 3 300 Kč, k úhradě mu tedy zbývalo 9 800 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu, počínaje 13. 7. 2017 mu tak podle o. z. vznikla povinnost hradit právnímu předchůdci žalobkyně a následně po postoupení pohledávky žalobkyni úrok z prodlení, jehož výše se řídila Nelze souhlasit se žalobkyní v tom, že žalovaného stíhala rovněž povinnost k úhradě běžícího smluvního úroku z úvěru, neboť tento byl zcela jednoznačně ve smlouvě sjednán v absolutní částce 2 800 Kč (viz odstavec 11 tohoto odůvodnění). Po datu splatnosti poslední sjednané splátky úvěru žalovaný postupnými platbami uhradil na svůj dluh dalších 12 100 Kč, přičemž poslední úhradu provedl 21. 5. 2021 ve výši 1 500 Kč. I pokud by soud vycházel z toho, že tyto úhrady by byly započteny nejprve na naběhlý úrok z prodlení a až poté na jistinu dluhu, je nepochybné, že provedenými úhradami žalovaný svůj shora uvedený dluh z předmětné úvěrové smlouvy zcela splnil a že tedy žalobkyni již z titulu předmětné smlouvy ničeho nedluží. Soud proto dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná, a tuto v plném rozsahu zamítl.

14. Žalovaný měl v řízení plný procesní úspěch a podle by mu tak mělo vůči žalobkyni svědčit právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po celou dobu trvání řízení nečinným a dle obsahu spisu mu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li tímto rozsudkem uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.