Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 220/2021-42

Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

zn. anonymizováno spisová značka číslo

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa

o zaplacení 15 585,35 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 600,01 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 14. 6. 2019 do zaplacení a částku 217 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Co do částky 12 985,34 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 585,35 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 227,32 Kč se návrh zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 600,01 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 14. 6. 2019 do zaplacení a částku 217 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 12 985,34 Kč s úrokem z prodlení z částky 15 585,35 Kč ve výši 9,75 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 227,32 Kč se návrh zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 15 585,35Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 227,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem 14 999,30 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč a smluvní pokutu 8 338,16 Kč. Tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně – společnost právnická osoba, IČO – uzavřela se žalovanou dne 13. 4. 2018 písemnou smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované téhož dne poskytla částku 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku s příslušenstvím úvěru ve výši 24 558 Kč, která představovala kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, celkem tedy 54 558 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 897 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 13. 6. 2019. Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, uhradila pouze 27 399,99 Kč, která odpovídá 7 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly původním věřitelem alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenstvím pohledávky. Na jistinu úvěru tak byla alokována částka 14 414,65 a na příslušenství 12 985,34 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky 27 158,01 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny 15 585,35 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky 11 572,66 Kč. V souladu s tím vznikl žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z neuhrazené jistiny, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky 15 585,35 Kč za každý započatý den prodlení s úhradou od 14. 6. 2019 do 29. 11. 2020 a náklady spojené s vymáháním dluhu. Žalovaná tak dluží nesplacenou jistinu 15 585,35 Kč, nesplacený smluvní úrok 785,79 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 720,06 Kč, nesplacený náklad na vyhodnocení úvěru 1 378,79 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 688,02 Kč, sankční poplatek 3 000 Kč, náklady na vymáhání pohledávky 500 Kč, úrok za poskytnutí finančních prostředků 4 219,65 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 2 849,66 Kč a smluvní pokutu 13 500 Kč. Žalobkyně však neuplatňuje sankční poplatky, náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Domáhá se tedy zaplacení nesplacené jistiny 15 585,35 Kč, nesplaceného smluvní úrok 785,79 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 720,06 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 378,79 Kč, nesplaceného inkasního poplatek 2 688,02 Kč, úroku za poskytnutí finančních prostředků 3 426,64 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 2 227,32 Kč, nákladů na vymáhání 217 Kč a smluvní pokuty 8 338,16 Kč. Před poskytnutím úvěru věřitel posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Vycházel z informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr týkajících se informací o její osobě, finanční situaci, zaměstnání, ostatních finančních vztazích, měsíčních příjmů a výdajů, žalovaná předložila k posouzení své bonity a úvěruschopnosti též y a doklady na žádosti uvedené. S ohledem na výši příjmů a požadovaného úvěru věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta.

2. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek dne 21. 12. 2020, kdy byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Tato změna v osobě věřitele byla žalované oznámena dopisem ze dne 18. 1. 2021.

3. Usnesením ze dne 20. 9. 2021, č. j. -33 bylo k návrhu žalobkyně řízení zastaveno pro kapitalizované úroky z prodlení 14 999,30 Kč a pro smluvní pokutu 8 338,16 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 10. 2021.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ta jí byla s výzvou níže doručena postupem dle , 4 dne 4. 10. 2021.

5. Soud rozhodl ve věci bez jednání dle , když uzavřel, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, právní zástupce žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu práva na účasti jednání vzdal, žalovaná se k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nevyjádřila, proto soud postupoval dle a předpokládal tedy, že k tomuto postupu nemá námitek.

6. Podle , , (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1969 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

9. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle a 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 588 věta prvá o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Dle § 2993 věty prvé o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti.

15. Smlouvou o úvěru číslo ze dne 13. 4. 2018 vč. přílohy 1 – předpis splátek, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vč. přílohy 1 – předpis splátek, žádostí o úvěr ze dne 13. 4. 2018 bylo prokázáno, že se právní předchůdce žalobkyně poté, kdy bylo provedeno přezkoumání úvěruschopnosti žalované, zavázala poskytnout této úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit i s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 13 500 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 770 Kč a za inkaso plateb v hotovosti 5 400 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 897 Kč. Žalovaná svým podpisem na smlouvě stvrdila převzetí částky 30 000 Kč od právního předchůdce žalobkyně, a to v hotovosti. Ve třetím odstavci od konce 1. stránky smlouvy je obsažena smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení se splátkou. Žalovaná v průběhu sjednávání úvěru uvedla do žádosti svůj měsíční příjem 17 208 Kč, náklady na bydlení a energie 4 500 Kč, na dopravu, jídlo a osobní výdaje 3 410 Kč s tím, že bydlí v nájmu, nemá žádné děti, měla předložit výplatní pásky, pracovní smlouva a výpis z bankovního účtu. Doklady o posuzování úvěruschopnosti žalované však žalobkyně k dispozici pro řízení neměla.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy, na základě které žalovaná obdržela peněžité prostředky ve výši 30 000 Kč, které se zavázala splácet se sjednaným poplatkem a kapitalizovaným úrokem ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 897 Kč. Žalovaná uhradila na splátkách pouze 27 399,99 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku postoupením.

17. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská, v níž žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, vystupuje v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

18. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C -679/18 ze dne 5. března 2020, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

19. S ohledem na citované rozhodnutí má soud za to, že neplatnost smlouvy stanovenou v  jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

20. Povinnost soudu přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti smlouvy o úvěru v daném případě plyne také z judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. , v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

21. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, si pro účely posouzení úvěruschopnosti nedostatečně ověřila měsíční výdaje žalované. Při zjišťování jeho výdajů je nutné zjišťovat skutečné výdaje spotřebitele. Pouze tvrzené výdaje žalované ve výši 4 500 Kč na bydlení a energie v nájemním bytě a 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní výdaje bez jejich doložení je nedostatečné. Doloženy měly být pouze výplatní pásky bez uvedení, za jaké období, pracovní smlouva a výpis z účtu. Řádně nebylo doloženo ničeho. Navíc tvrzené výdaje žalované se bez dalšího jeví podhodnocené.

22. Soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem neověřovala výdaje žalované. Důsledkem tohoto postupu je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy žalované částku 30 000 Kč, na kterou bylo žalovanou uhrazeno toliko 27 399,99 Kč. Dle smlouvy měla poslední splátka být uhrazena 13. 06. 2019. Za této situace má žalobkyně vůči žalované toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru, tj. na 2 600,01 Kč, jakožto bezdůvodného obohacení ( o.z.), na úroky z prodlení v zákonné výši z této částky ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky dle smlouvy, tj. od 14. 6. 2019 do zaplacení ve výši vyplývající z a na náklady 217 Kč související s vymáhání pohledávky.

24. Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 12 985,34 Kč, co do úroku ve výši 2 227,32 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 1 580,20 Kč a co do úroku z prodlení z částky 15 585,35 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, soud žalobu zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud dle V této věci byla procesně úspěšnější žalovaná (počítáno vč. pětinásobku ročního plnění ohledně úroků a úroků z prodlení) a měla tak právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Jelikož jí však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku III.

10. Lhůta k plnění byla stanovena dle věty před středníkem , když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.