Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 C 199/2021-69

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem titul jméno příjmení jméno.

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení částky 37 500,81 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 663 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 2 663 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15 600,94 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 255,64 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 10 629,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 629,51 Kč od 23. 4. 2019 do 9. 8. 2019 a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 7 966,51 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 626 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 8 626 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 10 610,87 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 490,31 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 11 661,47 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 661,47 Kč od 23. 4. 2019 do 28. 8. 2019, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 035,47 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 2 663 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 2 663 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 15 600,94 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 255,64 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 10 629,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 629,51 Kč od 23. 4. 2019 do 9. 8. 2019 a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 7 966,51 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 8 626 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 8 626 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 10 610,87 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 490,31 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 11 661,47 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 661,47 Kč od 23. 4. 2019 do 28. 8. 2019, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 035,47 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 18 263,94 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 255,64 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 10 629,51 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 744,57 Kč a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 629,51 Kč od datum do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou dne datum, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 18 000 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem 15 650 Kč v šedesáti týdenních splátkách ve výši 561 Kč, poslední splátka byla sjednána ve výši 551 Kč. Žalovaná uhradila do datum částku 15 337 Kč, na jistině dluží 10 629,51 Kč a na poplatku 7 634,43 Kč (dále také„ 1. zápůjčka“). Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 19 236,87 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 490,31 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 11 661,47 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 913,94 Kč a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 661,47 Kč od datum do zaplacení, jakožto dlužné částky ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou dne datum, na základě které byla žalované poskytnuta v hotovosti částka 15 000 Kč, přičemž tuto se žalovaná zavázala vrátit společně s poplatkem 10 791 Kč v pětačtyřiceti týdenních splátkách ve výši 574 Kč, poslední splátka byla sjednána ve výši 535 Kč. Žalovaná uhradila do datum částku 6 374 Kč, na jistině dluží 11 661,47 Kč a na poplatku 7 575,40 Kč (dále také„ 2. zápůjčka“). Dne datum byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalované, když vycházela z informací zaznamenaných v zákaznické kartě, které měly být žalovanou doloženy (tyto doklady doložené žalovanou však žalobkyně nedoložila) k té které smlouvě a lustrace v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek , (dále jen „ “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

3. K 1. zápůjčce soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost právnická osoba, se zavázala žalované poskytnout částku 18 000 Kč, za poplatek 15 650 Kč (číslo smlouvy číslo). Poplatek 15 650 Kč sestává z úroku 3 220 Kč, poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 5 306 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 7 124 Kč Částku 33 650 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 561 Kč, výše poslední splátky je 551 Kč. Splátky jsou splatné vždy ke konci splátkového období, které je zde týdenní. Tato zápůjčka byla sjednána k refinancování jiné zápůjčky, a to zápůjčky číslo to v částce 4 447 Kč. Žalovaná převzala zbytek zápůjčky 13 553 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne datum (pátek). První splátka byla splatná dne datum (pátek). Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení datum Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání , , a , o spotřebitelském úvěru. Podpis žalované je obsažen na straně druhé (cca v polovině) smlouvy, na straně 2, 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 10 články. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně 48 je na řádku číslo uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovanou), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

5. Ze zákaznické karty k této zápůjčce soud zjistil, že při žádosti o zápůjčku dne datum žalovaná uvedla, že požaduje 15 000 Kč, bydlí v nájmu, je svobodná s dosaženým učňovským vzděláním, nevlastní auto a vyživuje jednu osobu, není zaměstnána, je v domácnosti (mateřská dovolená), její čistý měsíční příjem je 7 600 Kč (má jeden zdroj příjmu), ostatní příjmy 7 200 Kč a další příjmy domácnosti 22 000 Kč (bez uvedení zdrojů těchto příjmů). Odhadované měsíční výdaje jsou 4 000 Kč, interně splácí právnická osoba částku 3 140 Kč měsíčně. K žádosti měla být doložena výměra o přiznání dávky. Toto ale žalobkyně nedoložila. Dále žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila předtištěné údaje, tedy že není v insolvenčním řízení ani jí toto nehrozí, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem.

6. K 2. zápůjčce soud zjistil následující skutečnosti.

7. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou soud zjistil, že společnost právnická osoba, se zavázala žalované poskytnout částku 15 000 Kč, za poplatek 10 791 Kč (číslo smlouvy číslo). Poplatek 10 791 Kč sestává z úroku 1 997 Kč, poplatku za zákaznický účet a komfortní splácení 3 519 Kč, poplatku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 5 275 Kč Částku 25 791 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 45 hotovostních splátkách, výše první až předposlední splátky je 574 Kč, výše poslední splátky je 535 Kč. Splátky jsou splatné vždy ke konci splátkového období, které je zde týdenní. Tato zápůjčka byla sjednána k refinancování jiné zápůjčky, a to zápůjčky číslo to v částce 5 059 Kč. Žalovaná převzala zbytek zápůjčky 9 941 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, to je dne datum (středa). První splátka byla splatná dne datum (středa). Poslední splátka je splatná při řádném a včasném splácení datum Smlouva o zápůjčce se řídí dle výslovného ujednání , , a , o spotřebitelském úvěru. Podpis žalované je obsažen na straně druhé (cca v polovině) smlouvy, na straně 2, 3 a 4 jsou smluvní podmínky tvořené 10 články. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou uzavřela společnost právnická osoba a žalobkyně, byla postoupena pohledávka za žalovanou na žalobkyni (v příloze smlouvy na straně číslo je na řádku číslo uvedena tato pohledávka, označená číslem původní smlouvy a žalovanou), postoupení bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

8. Ze zákaznické karty k této zápůjčce soud zjistil, že při žádosti o zápůjčku dne datum žalovaná uvedla, že požaduje 15 000 Kč, bydlí v nájmu, je svobodná s dosaženým učňovským vzděláním, nevlastní auto a vyživuje jednu osobu, není zaměstnána, je v domácnosti (mateřská dovolená), její čistý měsíční příjem je 7 600 Kč (má jeden zdroj příjmu), ostatní příjmy 11 000 Kč a další příjmy domácnosti 23 000 Kč (bez uvedení zdrojů těchto příjmů). Odhadované měsíční výdaje jsou 5 000 Kč, interně splácí právnická osoba, částku 3 980 Kč měsíčně. K žádosti měla být doložena výměra o přiznání dávky. Toto ale žalobkyně nedoložila. Dále žalovaná podpisem zákaznické karty stvrdila předtištěné údaje, tedy že není v insolvenčním řízení ani jí toto nehrozí, není v exekuci a disponuje uvedeným příjmem.

9. Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky z obou zápůjček a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek prokazující jeho odeslání).

10. Žalobkyně byla soudem s poučením o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě obou smluv ověřena úvěruschopnost žalované. Podáním ze dne datum žalobkyně toliko citovala právní úpravu a uváděla, jak by měla být vykládána, dále uvedla informace obsažené v doložených zákaznických kartách a na tyto odkázala. Ničeho dalšího nedoložila.

11. Závazkový vztah, vzniklý dne datum a datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, a žalovanou se řídí , (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí , o spotřebitelském úvěru.

12. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Dle § 2390, § 2392 odst. 1 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Smlouva o zápůjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik zápůjčky předpokládá dohodu stran a odevzdání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Jakmile je smlouva na základě nabídky a jejího přijetí uzavřena, vzniká mezi stranami závazný právní vztah, jehož obsahem jsou sjednaná práva a povinnosti. Odevzdáním věci vydlužiteli se tento vztah stává právním vztahem ze zápůjčky. Při peněžité zápůjčce může dojít k předání zapůjčené částky hotově, nebo bezhotovostním převodem na účet vydlužitele.

16. Dle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle a 2 , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

18. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k oběma žalovaným pohledávkám dospěl soud k následujícím závěrům. Žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, o poskytnutí peněžních prostředků opakovaně a to – dle žalovaných smluv - v rozmezí pouhých 4 měsíců. Závazek, k jehož úhradě se zavázala poprvé v 60 týdenních splátkách a po druhé v 45 týdenních splátkách (tedy po určitou dobu se splátky překrývaly), činil v případě smlouvy ze dne datum částku 33 650 Kč a v případě smlouvy ze dne datum částku 25 791 Kč. Tedy během čtyř měsíců se žalovaná dostala do takové finanční situace, že potřebovala sehnat peníze v částce 33 000 Kč (avšak fakticky z hlediska vyplacení pouze 23 494 Kč, když částka 5 059 Kč a 4 447 Kč byla použita na uhrazení předchozích závazků u tohoto věřitele), přičemž přistoupila na to, že bude povinna věřiteli zaplatit 59 441 Kč (to je o 26 441 Kč více). Výdělkové a majetkové poměry žalované závisely toliko na její osobě, navíc zjevně se jednalo o opakované závazky u stejného věřitele a i z toho důvodu by mělo být v zájmu věřitele, aby se jednalo o skutečně solventní osobu (měla u něj sjednány i jiné závazky než ty, na základě kterých je žalováno), avšak žalovaná uvedla v obou žádostech o zápůjčku, že je doma (tzn. že není osobou aktivně výdělečně činnou), a v každé z těchto žádostí byl vyplněn příjem v jiné výši (7 600 Kč, 7 200 Kč, 22 000 Kč × 7 600 Kč, 11 000 Kč, 23 000 Kč), vedle toho není uvedeno, co je zdrojem těchto příjmů a navíc v první žádosti je uveden počet zdrojů příjmu 1 a ve druhé žádosti počet zdrojů příjmu 2. Protože žalobkyně v tomto ohledu ničeho nedoložila (myšleno tvrzené žalovanou předkládané doklady o příjmu), je pochybné, nakolik byli tyto tvrzené příjmy doloženy. Navíc, pokud žalovaná uvedla, že je na mateřské dovolené (myšleno správně zřejmě rodičovské dovolené) bez jakéhokoli zaměstnání, je pochybné, o jaké další příjmy se vůbec jedná. Pokud se jedná o osobu, která má jedno nezletilé dítě, je o to více zarážející informace, že její měsíční odhadované výdaje jsou tvořeny pouze částkou 4 000 Kč nebo 5 000 Kč, když navíc žije v nájmu. Je tedy otázkou, do jaké míry uvedla pravdivé údaje, ale mnohem zásadnější je, do jaké míry bylo skutečným záměrem věřitele posoudit opravdovou situaci žalované z pohledu její solventnosti. V této věci se nepochybně v obou případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru a spotřebitelských zápůjček, a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské zápůjčky ve smyslu a násl. o. z., o komerčně nazývané„ rychlé“ zápůjčky poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Dle bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr nebo zápůjčku jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ustanovení představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. . Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutou zápůjčku splácet, resp. neprověření dlužníka dostatečně, nebo poskytnutí zápůjčky i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalovanou uvedeného příjmu a výdajů v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel zápůjčky po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem zápůjčky vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v  , je neplatnost smlouvy o zápůjčce, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). Soud posoudil údaje uvedené v zákaznické kartě, které sdělila a svým podpisem stvrdila žalovaná, v souvislostech poskytnutých zápůjček, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti , když poskytl obě spotřebitelské zápůjčky v situaci, kdy bylo pochybné, zda je žalovaná schopna splácet sjednané peněžní závazky. Zjevnost této skutečnosti je dána i osobní situací žalované. Žalovaná se zjevně dostala do situace, kdy pro splacení jednoho finančního produktu si brala další finanční produkt a tzv. vytloukala klín klínem. V situaci matky na rodičovské dovolené je zcela zjevné, že žalovaná byla ve finanční tísni, pokud potřebovala požadované peněžní prostředky. S ohledem na toto soud pochybuje o tom, že bylo cílem věřitele zjistit skutečnou úvěruschopnost žalované. Naopak, údaje byly vyplňovány tak, aby se dospělo k „ nějakému použitelnému příjmu“ (navíc zde evidentně přehnanému) a zápůjčka mohla být sjednána. Pochybnosti z hlediska ověření solventnosti vzbuzuje dále to, že právní předchůdce žalobkyně nevyžadoval k ověření tvrzených měsíčních výdajů např. doklad o nákladech bydlení. Nebankovní poskytovatel úvěrů a zápůjček musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovanou skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce číslo číslo z důvodu, že právnická osoba, poskytl žalované zápůjčky i přes vědomí negativních zjištění vztahujících se k úvěruschopnosti žalované. Tedy přes zjištění, že žalovaná není dostatečně solventní, resp. o její solventnosti byly zjevné pochybnosti. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy, zejména ujednáním o sjednaném úroku z úvěru a dalších poplatcích. Porušením , však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Platby realizované žalovanou, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednaných smluv, tedy na neexitující dluh žalované, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalované. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalované. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě 9,75 % (tedy jak požaduje žalobkyně, byť by mohla požadovat úrok v sazbě 10 % ročně, sazba je určena dnem prodlení s úhradou celé částky dle té které smlouvy, když nedošlo k zesplatnění dříve, a to bylo dle poslední splátky toho kterého závazku). V případě smlouvy o zápůjčce číslo byla žalované poskytnuta částka 18 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 15 337 Kč, tuto částku soud započet oproti 18 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 2 663 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 2 663 Kč od 10. 8. 2019 (tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky) do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této první smlouvy v rozsahu 15 600,94 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 255,64 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 10 629,51 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 10 629,51 Kč od 23. 4. 2019 do 9. 8. 2019 a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 7 966,51 Kč od 10. 8. 2019 do zaplacení. V případě smlouvy o zápůjčce číslo byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 6 374 Kč, tuto částku soud započet oproti 15 000 Kč. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 8 626 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 8 626 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná. Soud ji zamítl pro žalovanou částku dle této druhé smlouvy v rozsahu 10 610,87 Kč s kapitalizovaným úrokem 4 490,31 Kč, s 29% úrokem ročně z částky 11 661,47 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 11 661,47 Kč od 23. 4. 2019 do 28. 8. 2019 a s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 3 035,47 Kč od 29. 8. 2019 do zaplacení.

22. Dle první věta , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 23 %, v rozsahu 77 % úspěšná nebyla. Žalované by tak příslušela náhrada nákladů řízení v rozsahu 54 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Protože však žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak je uvedeno ve výroku V.

23. Lhůta k placení byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.