Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 292/2021-61
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10.448,01 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.258 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.190,01 Kč
- s úrokem z prodlení ve výši 1.441,83 Kč
- s úrokem ve výši 1.632,79 Kč
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 10.448,01 Kč za dobu od datum do datum
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 1.190,01 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem 29 % ročně z částky 10.448,01 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 9.258 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1.190,01 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 1.441,83 Kč - s úrokem ve výši 1.632,79 Kč - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 10.448,01 Kč za dobu od [datum] do [datum] - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 1.190,01 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem 29 % ročně z částky 10.448,01 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 10.448,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.441,83 Kč, s úrokem ve výši 1.632,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.448,01 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 29 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba, uzavřel dne datum s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému peněžní prostředky 12.000 Kč v hotovosti. Původní věřitel zkoumal před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného zápůjčku splácet na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, což bylo ověřeno doklady od žalovaného. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli navíc zaplatit úrok 2.146 Kč, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4.916 Kč a poplatek za vedení účtu a komfortní splácení 1.451 Kč, celkem 20.513 Kč formou 60 splátek ve výši 342 Kč týdně. Žalovaný však zaplatil pouze 2.742 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úrok a na poplatky. Žalovaný tak dluží jistinu 10.448,01 Kč, úrok ve výši 1.632,79 Kč, zákonné úroky z prodlení ve výši 1.441,83 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalovanému oznámeno.
2. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Žalovaný požádal původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce právnická osoba, IČO, o spotřebitelský úvěr na formuláři Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Uvedl, že bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, je svobodný, nemá vyživované osoby, zápůjčku potřebuje na neočekávané výdaje, pracuje na plný pracovní úvazek s čistým příjmem 19.720 Kč, a k ověření předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky za duben a březen 2018. Žádné jiné zápůjčky nemá, jeho odhadované měsíční výdaje činí 5.000 Kč Tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem dne datum.
4. Následujícího dne datum uzavřel žalovaný s původním věřitelem právnická osoba smlouvu o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo. Výše zápůjčky byla dohodnuta na 12.000 Kč a žalovaný potvrdil podpisem smlouvy, že tuto částku přijal v hotovosti v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli ještě poplatek za zápůjčku 8.513 Kč, který se skládá z úroku 2.146 Kč, z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení 4.916 Kč a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 1.451 Kč Celkem měl žalovaný zaplatit původnímu věřiteli 20.513 Kč formou 60 splátek ve výši 342 Kč týdně, poslední splátka činila pouze 335 Kč. Úroková sazba byla stanovena na 29 % ročně.
5. Podle tabulky umoření zaplatil žalovaný pouze 5 plateb v období od datum do datum v celkové výši 2.742 Kč.
6. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v příloze smlouvy. Podle seznamu pohledávek se mezi postoupenými pohledávkami nacházela i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem původního věřitele z datum, v němž byl žalovaný vyzván, aby dluh hradil již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů od doručení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis odeslán žalovanému doporučeně dne datum.
7. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
8. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr, že žalovaný s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce právnická osoba, uzavřel dne datum smlouvu o zápůjčce, na základě níž čerpal v hotovosti 12.000 Kč, přičemž celkem měl původnímu věřiteli včetně úroku a poplatků zaplatit 20.513 Kč týdenními splátkami ve výši 342 Kč. Žalovaný splatil celkem pouze 2.742 Kč. Žalovaný původnímu věřiteli sdělil své údaje výše uvedené, předložil pracovní smlouvu a 2 výplatní lístky o svém příjmu, jeho výdaje nebyly nikterak zjištěny ani ověřeny. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil.
9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Ve smyslu § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému poskytl dohodnutou částku 12.000 Kč sjednaným způsobem, tedy v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný však své povinnosti vrátit peněžní prostředky dostál toliko částečně.
10. Smlouva o zápůjčce náleží mezi smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tuto smlouvu z hlediska její platnosti bylo třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splácení žalovaného úvěru, za zodpovědný a správný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku , podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků
11. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel zjistil, že žalovaný je svobodný, bydlí v nájmu, nemá vyživované osoby, jeho čistý měsíční příjem činí 19.720 Kč z plného pracovního úvazku, a tento příjem byl ověřen za 2 měsíce před poskytnutím zápůjčky, tedy za březen a duben 2018 výplatními páskami a pracovní smlouvou. Výdajovou stránku žalovaného původní věřitel nezjišťoval, měsíční výdaje žalovaného byly pouze odhadnuty na 5.000 Kč. Výdaje žalovaného tudíž nemohly být ani žádným způsobem ověřeny. Žalovaný uvedl, že nemá žádné jiné úvěry, a původní věřitel tento údaj nikterak neověřil. V řízení nebylo prokázáno, že by původní věřitel nahlížel do jakýchkoli databází, například do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, registru příjmení, nebankovního registru klientských informací, případně do jiných databází, k nimž měl původní věřitel přístup. Původní věřitel nezkoumal, jaké výdaje má žalovaný například v souvislosti s bydlením, když původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaný žije v nájmu. Původní věřitel nezjistil, kolik Kč měsíčně žalovaný platí za nájem a služby spojené s užíváním bytu.
12. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalovaného zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 86 odstavec 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Soud v této souvislosti podotýká, že podle přehledu plateb žalovaný už první splátku zaplatil v nedostatečné výši a nedodržoval termíny splatnosti splátek po jednom týdnu.
13. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
14. Za takové situace soud smlouvu o zápůjčce považuje za absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoliv úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v § 2991 odstavec 2 občanského zákoníku , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele čerpal 12.000 Kč a vrátil pouze 2.742 Kč. Rozdíl těchto částek 9.258 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
15. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
16. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění je výše zmíněný dopis odeslaný žalovanému datum. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se dopis dostal datum, žalovaný byl vyzván k plnění do 10 dnů, tedy do datum, a ode dne následujícího datum se dostal do prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení nebyla smluvena.
17. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 9.258 Kč včetně úroku z prodlení od datum do zaplacení. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta.
18. Žalovaný měl ve sporu úspěch z větší části než žalobce, úspěch žalobce soud vyčíslil částkou 10. 988,35 Kč a úspěch žalovaného částkou 11.236,16 Kč. Úspěch žalobce představuje jistina 9.258 Kč a přiznaný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni tohoto rozhodnutí ve výši 1.030,35 Kč. Úspěch žalovaného představuje jistina 1.190,01 Kč, úrok z prodlení 1.441,83 Kč, úrok 1.632,79 Kč, úrok 29 % ročně z částky 10.448,01 Kč za dobu od datum do dnešního rozhodnutí ve výši 6.640,92 Kč, úrok z prodlení 9 % ročně z částky 1.190,01 Kč od datum do dne tohoto rozhodnutí ve výši 222,41 Kč a úrok z prodlení 9 % ročně z částky 10.448,01 Kč za dobu od datum do datum ve výši 108,20 Kč. Úspěch obou účastníků je tedy přibližně stejný, a soud proto rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu obec – venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.