Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 363/2021-44

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 16.719,02 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 11.790 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 19.8.2020 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 3.249,20 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje červnem 2022 pod ztrátou výhody splátek.

II. Pro částku 4.929,02 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12.225,04 Kč od 16.2.2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

Odůvodnění:

I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 11.790 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 19.8.2020 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 3.249,20 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3.000 Kč vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje červnem 2022 pod ztrátou výhody splátek. II. Pro částku 4.929,02 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 12.225,04 Kč od 16.2.2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

Žalobce se domáhal zaplacení částky 16.719,02 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.225,04 Kč od 16.2.2020 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 7.7.2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky a poplatky, to vše ve splátkách po 975 Kč měsíčně vždy k 15. dni v měsíci. Podpisem smlouvy o úvěru přistoupil žalovaný ke smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti splácet úvěr a zavázal se hradit měsíční pojistné ve výši 0,65% aktuálního dluhu. Součástí smlouvy byla dohoda o vydání a užívání platební úvěrové karty. Žalovanému byl dne 7.7.2019 poskytnut sjednaný úvěr převodem na jeho účet. Žalovaný své povinnosti neplnil a nehradil jednotlivé splátky úvěru. Vzhledem k opakovanému prodlení žalovaného, žalobce dopisem ze dne 3.2.2020 písemně odstoupil od smlouvy. Odstoupení bylo žalobcem odesláno dne 4.2.2020 a nabylo účinnosti nejpozději ke dni 15.2.2020. Dle smlouvy a sazebníku byl žalovaný povinen hradit poplatky za vedení karty, poplatek za výběr hotovosti z bankomatu, poplatek za dotaz na zůstatek v bankomatu a poplatek za papírový výpis z účtu. Žalovaný dluží celkový dluh 16.719,02 Kč, který se skládá z poskytnutých nevrácených peněžitých prostředků ve výši 12.225,04 Kč, dlužných splátek pojistného 329,50 Kč, běžných úroků vyčíslených ke dni odstoupení ve výši 1.864,48 Kč, nákladů ve výši 1.500 Kč a nákladů za upomínky 800 Kč. Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne 4.5.2020 uhradit dluh na účet žalobce.

V podání ze dne 16.11.2021 žalobce uvedl, že účastníci uzavřeli smlouvu on-line Žalovaný podal žádost na webových stránkách obchodníka, byl vyzván k vyplnění formuláře, kde zadal své kontaktní údaje. Žalovanému byl zaslán formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru s konkrétní nabídkou smlouvy o úvěru. Žalovaný zvolil online podpis. Po přihlášení do systému online podpisu byl vyzván, aby do systému nahrál dva platné doklady totožnosti – občanský průkaz a rodný list a dále výpis z účtu zřízeného u banky v ČR na jméno žalovaného. Doklady jsou ihned po obdržení kontrolovány. Žalovanému byl prezentován návrh úvěrové smlouvy. Na konci byl žalovaný vyzván k podrobné kontrole smlouvy a podpisu smlouvy pomocí SMS kódu. K ověření totožnosti žalovaného žalobce odeslal na účet žalovaného 1 Kč, tímto měl za potvrzené, že účet existuje a banka vede na jména klienta bankovní účet. Žalovaný nikdy nerozporoval, že by smlouvu nepodepsal. K prvnímu a jedinému čerpání úvěru v dané věci došlo na účet obchodníka. Předmětem čerpání bylo zboží v hodnotě 14.290 Kč, kdy žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 12.790 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit celkem 18 splátek po 911 Kč měsíčně, pojistné ve výši 64 Kč. Úrok činil 36,99% ročně, RPSN 36,99% a celková splatná částka činila 16.398 Kč. Na splátkách žalovaný uhradil celkem 1.000 Kč (12.8.2019). Žalovaný ve smlouvě uvedl a stvrdil svým podpisem, že jeho měsíční příjem činí celkem 25.000 Kč. Dále uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce – závazky po splatnosti. Náklady na splátky půjček, leasingů a úvěrů činí měsíčně 2.714 Kč, náklady na nájemné činí 4.000 Kč. Žalobce výdaje prověřil a vyhodnotil na základě telefonického prověřování, zaslaného výpisu z účtu, vlastního statistického modelu a přihlédl ke státem publikovaným údajům o životním a existenčním minimu, průměrných výdajích obyvatelstva. Žalobce stanovil existenční výdaje žalovaného na částku 4.750 Kč, přičetl splátky 975 Kč, splátky ve výši 2.714 Kč a nájemné 4.000 Kč. Příjem žalovaného 25.000 Kč byl ověřen z výpisu z účtu ve výši 25.000 Kč. Žalobce dospěl k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. K jednání soudu se žalobce omluvil.

Žalovaný při jednání soudu potvrdil, že s žalobcem uzavřel smlouvu o úvěru z důvodu, že potřeboval koupit věc na kolo a neměl dostatek finančních prostředků. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetu. Žalobce se dotazoval na jeho příjmy a výdaje, ale tyto nijak neověřoval. Žalobci předkládal výpisy z účtu za poslední tři měsíce. Asi měsíc po poskytnutí úvěru přišel o práci. Na úvěr uhradil pouze splátku ve výši 1.000 Kč. Žalovaný žádal, aby mohl dluh splácet po 3.000 Kč měsíčně, kdy má brigádu.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný doložil občanský průkaz a rodný list, žalobce ověřil žalovaného v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku registru CRIF. Příjmy žalovaného činila mzda 25.000 Kč, výdaje na bydlení 4.000 Kč, splátky úvěrů 2.714 Kč. Údaje byly ověřeny z výpisu z bankovního účtu, který nebyl soudu předložen.

Z úvěrové smlouvy číslo ze dne 7.7.2019 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným (podpis žalovaného je nahrazen číslo) smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno. Předmětem financování byl anonymizováno. Celková kupní cena byla ve výši 14.290 Kč, přímá platba 1.500 Kč, výše úvěru činí 12.790 Kč. Celková částka splatná klientem činí 16.398 Kč. Splácení úvěru bylo dohodnuto v 18 měsíčních splátkách po 911 Kč spolu s pojištěním ve výši 975 Kč. Splatnost první měsíční splátky byla k 15. dni měsíce následujícího po datu schválení smlouvy, splatnost dalších splátek byla vždy k 15. dni v měsíci. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu 36,99% a RPSN 36,99%. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalovaného. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 25.000 Kč, splátky úvěrů 2.714 Kč, nájemné 4.000 Kč. Dále je uvedeno číslo bankovního účtu číslo.

Podle y označené jako obraty byla dne 8.7.2019 vyplacena částka 12.790 Kč na účet č. bankovní účet.

Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, že dne 7.7.2019 byla žalovanému poskytnuta částka 12.790 Kč a dne 9.8.2019 byla ze strany žalovaného uhrazena částka 1.000 Kč.

Upomínkou ze dne 1.10.2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení splátky úvěru ve výši 2.249,02 Kč. Upomínkou ze dne 1.11.2019 byl žalovaný vyzván k zaplacení splátky úvěru ve výši 3.723,53 Kč.

V dopise ze dne 3.2.2020 žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu., že žalovaný porušil své povinnosti a úvěr řádně nesplácel. Žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 16.719,02 Kč.

V dopise ze dne 4.5.2020 právní zástupce žalobce sdělil žalovanému, že žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu., že žalovaný porušil své povinnosti a úvěr řádně nesplácel. Žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 16.719,02 Kč.

Soud má za prokázané tyto skutečnosti:

Podle smlouvy o úvěru žalovaný uzavřel dne 7.7.2019 s žalobcem úvěrovou smlouvu, kdy mu byl poskytnut účelový úvěr ve výši 12.790 Kč. Žalovaný vzal na vědomí, že celková částka splatná spotřebitelem činí 16.398 Kč a zavázala se uhradit 18 splátek po 911 Kč měsíčně. Úvěr byl vyplacen dne 8.7.2019. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil, kdy uhradil jedinou splátku dne 12.8.2019 částku 1.000 Kč. Z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 3.2.2020 od smlouvy odstoupil a úvěr se tak stal splatný.

Podle (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení žalovaného. Soud má za to, že v případě posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebyl žalobce důsledný. Dle tvrzení žalobce vycházel z čistého měsíčního příjmu 25.000 Kč, který byl údajně ověřen z výpisu z účtu, výdajů nájemného dle tvrzení klienta 4.000 Kč a existenčních výdajů dle vlastního statistického modelu ve výši 4.750 Kč. Žalobce nahlédl do registru CRIF, registru SOLUS, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, kde nezjistil žádné skutečnosti, které by vznášely pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce nepředložil žádný doklad, potvrzující tvrzené příjmy žalovaného. Žalobce neprověřil ani tvrzení žalovaného o výdajích na bydlení. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného, a ani ze smlouvy o úvěru nevyplývá, že by žalovaný své výdaje uváděl ani, že by je dokládal. Žalobce se nezajímal o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezil na využívání statistického modelu (který o skutečných výdajích žalovaného nevypovídá), aniž by je porovnal se skutečnými výdaji žalovaného. Žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, kdy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů uvedených žalovaným a proto při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalovaného. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.

Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).

Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku 12.790 Kč, kdy žalobce předložil výpis. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a dalších poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 12.790 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 vydat. Z tvrzení žalobce a interního výpisu vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 1.000 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, tedy částku ve výši 11.790 Kč a pro zbývající požadovanou částku a úroky žalobu zamítl.

Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván ( obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 17.8.2020. Nárok se stal splatným 18.8.2020 a žalovaný se dostal do prodlení od 19.8.2020. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.8.2020 v souladu s ustanovením nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 19.435,32 Kč (částku 16.719,02 Kč + úrok z prodlení 2.716,30 Kč - úrok z prodlení 10% ročně z částky 12.225,04 Kč od 16.2.2020 do 6.5.2022) Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 13.458,20 Kč (částka 11.790 Kč + 1.668,20 Kč – úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z 11.790 Kč 19.8.2020 do 6.5.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 69%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 31%. Poměr úspěchu tedy činí 38% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za tři úkony právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 1.780 Kč ( vyhl. č. ), tři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za tři úkony právní služby ( , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 300 Kč ( , 3 vyhl. č. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 1.310,40 Kč ( ) Celkem částku 8.550,40 Kč, z toho 38% činí částka 3.249,20 Kč, které soud žalobci přiznal.

Dle ust. může soud stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud v dané věci přihlédl, ke skutečnostem, které žalovaný uvedl ohledně své sociální a finanční situace a k výši žalované částky a umožnil žalovanému plnění ve splátkách po 3.000 Kč vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje červnem 2022, pod ztrátou výhody splátek. To znamená, že nebude-li některá ze splátek zaplacena ve stanovené lhůtě, stává se splatný celý dluh.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.