Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

58 CO 169/2021-257

Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

JUDr. Roberta Pazderského a soudkyň Mgr. Magdaleny Bačíkové a Mgr. Magdalény Gargulákové

ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových

sídlem adresa

adresa pro doručování: adresa, PSČ obec

o zaplacení 906.916 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 2. 2021,

č. j. -181,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.382 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.382 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 144.500 Kč, částky 108.416 Kč a částky 650.000 Kč (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1.608,87 Kč

do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala náhrady škody

dle způsobené jednáním orgánů činných v trestním řízení

vedeném Policií ČR, Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje, Územní odbor

obec, pod sp. zn. anonymizováno číslo, proti jméno příjmení,

narozenému datum, v němž žalobkyně vystupovala a vystupuje jako poškozená.

Újmu představují průtahy v přípravném řízení a těmito průtahy způsobená nemožnost řádně vyšetřit některé skutky, čímž zanikla možnost domoci se náhrady škody způsobené těmito skutky přímo na jméno příjmení. V důsledku průtahů, již není možné řádně prověřit všechny skutky, neboť svědci si již nic nepamatují a jméno příjmení mohl manipulovat s listinnými důkazy. Po devíti letech (některé skutky se udály v roce 2010), je nemožné, aby škoda byla vymožena přímo po škůdci. Není postaveno najisto, zda nebyly promlčeny škodní nároky vzešlé z těchto skutků, protože nebylo řádně procesně (usnesením) rozhodnuto o odložení trestní věci (ohledně skutků 3-8), není postaveno najisto, kdy opět začala běžet promlčecí doba škodních nároků. Žalobkyně na náhradě škody uplatnila jednak částku 144.500 Kč za průtahy v řízení (víc než 6 let a 8 měsíců od trestního oznámení do zahájení trestního stíhání ohledně skutků číslo), jednak částku 108.416 Kč jako odměnu a paušální

náhradu hotových výdajů advokáta za právní pomoc ohledně skutků číslo

jednak částku 650.000 Kč, a to jako součet částky 500.000 Kč, která byla převedena

z účtu žalobkyně na paní příjmení (skutek číslo), a částky 150.000 Kč představující rozdíl mezi cenou, za níž měla být nemovitost ve vlastnictví žalobkyně prodána, a skutečnou kupní cenou (skutek číslo).

3. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba byla podána včas ve smyslu ; nárok žalobkyně však neshledal důvodným. Žalobkyně má v trestním řízení vedeném proti jméno příjmení postavení poškozeného, není osobou, proti které je trestní řízení vedeno, tímto řízením jí nebyla způsobena škoda, případně nemajetková újmu,

jak jí žalobkyně kvalifikuje. Postup orgánů činných v trestním řízení soud I. stupně nehodnotil jako nesprávný úřední postup. Dle závěru soudu I. stupně žalobkyně nejednala s péčí řádného hospodáře, pokud neučinila žádné kroky – nedomáhala se civilní žalobou

po jméno příjmení náhrady způsobené škody, ačkoliv v období od datum do datum zjistila takové jednání jméno příjmení, kterým jí měla být způsobena škoda, pro kterou podala trestní oznámení. Žalobkyně tedy musela mít dostatek podkladů pro podání trestního oznámení a tím i pro podání civilní žaloby. Pokud ji nepodala ani po té, co usnesením policie ze dne datum byla trestní věc odložena, nejednala s péčí řádného hospodáře.

Nelze učinit závěr, že jednáním orgánů činných v trestním řízení zanikla žalobkyni možnost domáhat se náhrady škody, která byla způsobena tvrzeným jednáním jméno příjmení,

a že vzhledem k tvrzeným průtahům není možné, aby byla škoda vymožena přímo na škůdci. V trestním řízení je rozhodováno o vině a trestu, o uplatněné náhradě škody nemusí být meritorně rozhodnuto, poškozený může být odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, toho si žalobkyně musela být vědoma, zejména byla-li zastoupena advokátem.

Protože z těchto důvodů soud I. stupně neshledal žalobu důvodnou, pro nadbytečnost

se již nezabýval vznesenou námitkou promlčení a žalobkyni neposkytoval poučení

podle k doplnění tvrzení k nároku ve výši 108.416 Kč za úkony zmocněnce v trestní věci a k nárokům na zaplacení částek 500.000 Kč a 150.000 Kč. Ve věci zcela úspěšné žalované přiznal vůči žalobkyni podle právo na náhradu nákladů řízení dle za 4 úkony po 300 Kč a náhradu cestovních výdajů v souvislosti s účastí na jednání soudu.

4. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Namítla, že žalobkyně disponuje oproti orgánům činným v trestním řízení (dále také jen„ OČTŘ“) sníženými prostředky k tomu, aby objasnila (a případně před civilním soudem prokázala) jednání, které jí způsobilo škodu

a kterého se dopustil R. příjmení. Jestliže OČTŘ nebyly schopny tyto podněty ani prošetřit, obstarat další důkazní prostředky ve věci a zahájit trestní stíhání (dle názoru žalobkyně pouze z důvodu průtahů, kdy objektivně tyto skutky již není možné vyšetřit), pak nebylo možné

pro toto jednání R. příjmení úspěšně vést civilní řízení. R. příjmení v průběhu trestního řízení uvedl, že veškerý majetek získaný jednáním, které mu žalobkyně klade za vinu, převáděl

na třetí osoby, což mimo jiné svědčí o zhoršení možnosti vymoci tuto škodu cestou podání žaloby. Vedení civilní žaloby poškozené vůči R. příjmení zbavuje poškozenou možnosti úspěšně se svého nároku v adhezním řízení domáhat. Přitom rozhodnutí v trestněprávní rovině minimálně zvyšuje šanci poškozeného tento nárok uplatnit, pokud jej soud rovnou nepřizná. Žalobci nemůže jít k tíži to, že inicioval toliko trestní řízení, jehož vedení se ukázalo po několika letech a opakovaných podáváních prostředků nápravy (minimálně z části)

jako důvodné. V důsledku trestné činnosti R. příjmení neměla žalobkyně potřebné finanční prostředky na vedení civilního sporu, byť jen v podobě poplatkové povinnosti.

Proto se žalobkyně obracela na orgány činné v trestním řízení, aby dohledaly a případně zajistily alespoň nějaké neoprávněně odčerpané peněžní prostředky či jiný majetek R. příjmení, který by se dal v případě jeho odsouzení postihnout. Podaným odvoláním se žalobkyně domáhala změny napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

5. Krajský soud v Brně, pobočka ve obec, jako soud odvolací ( - dále jen „ “), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas

( ), k tomu legitimovaným subjektem ( ), proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné ( , a contrario ), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti dne datum ( ). Protože do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl její nárok plně uspokojen, v souladu s  se žalobkyně žalobou podanou

dne datum domáhala náhrady škody u soudu.

7. Dle názoru odvolacího soudu je nadbytečné zabývat se posouzením, zda se orgány činné v trestním řízení dopustily průtahů, tj. nesprávného úředního postupu. Mezi žalobkyní tvrzeným nesprávným úředním postupem OČTŘ v podobě průtahů a nemožností domoci

se náhrady majetkové újmy po R. příjmení, není příčinná souvislost. I pokud by se OČTŘ dopustily nesprávného úředního postupu (v podobě průtahů), není tento bezprostřední příčinnou toho, že žalobkyni nebyla údajným pachatelem způsobená škoda nahrazena.

8. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 8. 2011, sp. zn. , uzavřel: Případná odpovědnost státu nemá povahu všeobjímajícího institutu, který by jako jediný

reparoval veškeré potenciální škody vzniklé poškozenému subjektu. Zákon číslo Sb.

vede poškozeného k tomu, aby ještě před případným uplatněním nároku proti státu využil všech (jiných) procesních prostředků k ochraně svého práva, s jejichž uplatněním by bylo spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

9. V rozsudku ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud připomenul,

že podle ustálené judikatury dovolacího soudu: Vznikla-li poškozenému újma odpovídající pohledávce, kterou má vůči svému dlužníku, může být nárok proti státu z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné moci uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení z prvotního závazkového právního vztahu. Tento závěr plyne z právní konstrukce odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci, i z občanskoprávního pojetí škody. Škodou zákon míní újmu, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Poškozený je povinen vznik škody na své straně prokázat a v řízení o nároku na náhradu škody tak na něm leží důkazní břemeno o tom, že škoda vznikla. Svědčí-li poškozenému jako věřiteli právo vůči

jeho dlužníku, které může úspěšně uplatnit, respektive uspokojit, nevzniká mu dosud nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci vůči státu.

10. V projednávaném případě Nejvyšší soud uzavřel, že není nezbytné, aby žalobce nejprve vymáhal svou pohledávku vůči dlužníkovi v soudním řízení a aby tak byl znám jeho negativní výsledek, tj. není nezbytné, aby existoval zamítavý rozsudek soudu, u nějž byl nárok uplatněn, avšak pouze za situace, kdy je z okolností případu zřejmé, že žaloba by nemohla uspět.

11. Ústavní soud v usnesení ze dne datum, sp. zn. , uvedl: Právo na účinné vyšetřování není v judikatuře Ústavního soudu chápáno jako absolutní právo na policejní vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících záležitostí, nýbrž má zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob subsidiární povahu ve vztahu k ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů. Obzvláště u trestné činnosti způsobující zásah pouze v rovině majetkových práv je proto nutné zkoumat, zda existuje efektivní možnost ochrany poškozené osoby, například uplatněním občanskoprávní žaloby. Soudy musí poskytnout ochranu práv poškozených především v občanskoprávním řízení, shledají-li, že práva poškozeného byla jednáním jiných osob porušena. Prostředky ochrany těchto práv nelze hledat v systému trestněprávní represe.

12. V nálezu ze dne datum, sp. zn. , Ústavní soud uvedl jednak:

Ve fázi tzv. prověřování dle § 158 – 159b trestního řádu dosud není dán trestně procesní vztah s konkrétním obviněným, který je nezbytným předpokladem toho, aby se poškozený vůbec mohl domáhat svých nároků v adhezním řízení dle § 43 odst. 3 trestního řádu.

Není dosud dán ani vyšší stupeň pravděpodobnosti, že vůbec byl spáchán trestný čin,

jímž mělo být poškozenému ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální či jiná újma ve smyslu § 43 odst. 1 věta první trestního řádu. Jednak: Trestní řízení představuje toliko vztah mezi pachatelem a státem. Ústavně není zaručeno právo třetí osoby (oznamovatele, poškozeného), aby jiná osoba byla stíhána a odsouzena. Požadavek účinného vyšetřování

je„ pouze“ procesní povinností tzv. náležité péče a nikoliv povinnosti ve vztahu

k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak negarantuje žádný konkrétní výsledek, ale pouze řádnost postupu daného orgánu. Je na místě přihlížet k tomu, zda poškozený má možnost k podání občanskoprávní žaloby vůči domnělým pachatelům, která by měla reálnou šanci na úspěch vedoucí k ochránění jeho práv.

13. Z uvedené judikatury plyne dle názoru odvolacího soudu závěr, že odpovědnost státu

podle může nastoupit teprve tehdy, nemá-li účastník reálnou možnost domoci se náhrady škody přímo na škůdci, přičemž k tomu neslouží trestní řízení,

nýbrž řízení občanskoprávní. Smyslem trestního řízení je primárně zjištění viny a stanovení trestu, nikoliv náhrada způsobené škody. V režimu odpovídá stát

za škodu pouze tehdy, pokud v důsledku nesprávného úředního postupu nemá žalobce možnost domoci se svého nároku vůči dlužníku (poškozená vůči pachateli). V projednávaném případě se však žalobkyně o to ani nepokusila, bez relevantního důvodu nepodala civilní žalobu na náhradu škody, která jí měla být způsobena jednáním R. příjmení. Namísto toho se její náhrady domáhá nyní po státu cestou odpovědnosti za škodu

dle citovaného zákona s tím, že od vytýkaného jednání uběhla již velmi dlouhá doba,

pročež si řada svědků již nic nepamatuje, případně R. příjmení mohl manipulovat listinami.

Zde však schází příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem

a nemožností domoci se nároku. Žalobkyně se bezdůvodně zbavila možnosti, aby jí byl nárok přiznán v civilním řízení, když civilní žalobu nepodala. Nic jí nebránilo v tom,

ihned po zjištění jednání R. příjmení, jímž jí dle jejího názoru vznikla majetková škoda, uplatnit její náhradu v civilním řízení.

14. Žalobkyně se jako poškozená domnělou trestnou činností R. příjmení účastní trestního řízení zcela dobrovolně. jméno nemůže mít zájem na potrestání pachatele. V trestním řízení se jedná o veřejnoprávní vztah mezi státem a pachatelem. Má-li poškozený za to, že mu byla trestným jednáním způsobena škoda, může se její náhrady domáhat v civilním řízení.

15. Požadavek na náhradu škody, jež by měla spočívat ve vynaložených nákladech na právní zastoupení žalobkyně - právní pomoc advokáta ohledně škodních nároků číslo,

je zcela nedůvodný již jen z toho důvodu, že se jedná o právní pomoc poskytnutou ve fázi před zahájením trestního stíhání, kdy se žalobkyně jako poškozená nemohla relevantně

ještě se svým nárokem do adhezního řízení připojit. Poškozený se může domáhat

svých nároků v adhezním řízení až po sdělení obvinění konkrétní osobě, neboť teprve tehdy je dán trestně procesní vztah s konkrétním obviněným (viz nález Ústavního soudu

ze dne datum, sp. zn. , odstavec číslo).

16. Je správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyně v okamžiku, kdy zjistila takové jednání

R. příjmení, kterým jí byla způsobena majetková škoda, měla (vedle podání trestního oznámení) podat civilní žalobu, jejímž prostřednictvím by se domáhala náhrady způsobené majetkové újmy. Svou odvolací námitkou, že„ civilní řízení nebylo možné úspěšně vést,

když ani orgány činné v trestním řízení nebyly schopny - dle názoru žalobkyně pouze z důvodu průtahů - obstarat další důkazy a zahájit trestní stíhání“ v podstatě uznává,

že v případě neexistence průtahů – tedy v případě okamžitého podání civilní žaloby - by zřejmě vymožení škody bylo reálné.

17. Také ostatní odvolací námitky žalobkyně jsou nedůvodné. Uplatnění náhrady škody v občanskoprávním řízení není na překážku jejímu uplatnění v adhezním řízení; nepochybně však nemůže být o tomtéž nároku rozhodnuto v obou řízeních současně. Tvrzení,

že v důsledku trestné činnosti R. příjmení neměla žalobkyně finanční prostředky na vedení civilního sporu, když neměla ani na zaplacení soudního poplatku, neospravedlňuje postup, kdy se snažila domoci náhrady škody prostřednictvím trestního řízení, které z jejího pohledu není zatíženo poplatkovou povinností. Pokud žalobci majetkové poměry neumožňují úhradu soudního poplatku, jsou tyto situace řešeny prostřednictvím osvobození od soudních poplatků ve smyslu Pokud žalobkyně svým jednáním sledovala za cíl,

aby orgány činné v trestním řízení dohledaly a zajistily alespoň nějaké neoprávněně odčerpané finanční prostředky, pak do skončení trestního řízení by s nimi žalobkyně stejně nemohla disponovat, byť by byly (v její prospěch) zajištěny. Pokud žalobkyně odkazuje na vyjádření R. příjmení v trestním řízení, že majetek získaný jednáním, které mu žalobkyně klade

za vinu, převáděl na třetí osoby, z čehož žalobkyně dovozuje zhoršení možnosti vymožení náhrady škody cestou civilní žaloby, nutno konstatovat, že možnosti (způsoby) vymáhání rozhodnutím soudu přiznaného nároku na náhradu škody jsou stejné jak v případě,

že se jedná o rozhodnutí civilního či trestního soudu.

18. Rozhodnutí soudu I. stupně, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl, je věcně správné,

proto jej odvolací soud, včetně nákladového výroku, podle potvrdil.

19. V odvolacím řízení byla žalovaná zcela úspěšná, proto jí ve smyslu

vůči žalobkyni vznikl nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto jsou tvořeny paušální náhradou hotových výdajů ve smyslu ,

za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání, účast u jednání datum) ve výši 3x 300 Kč = 900 Kč a náhradou cestovních výdajů osoby pověřené jednat za žalovanou vynaložených v souvislosti s účastí na jednání odvolacího soudu

dne datum za jízdu osobním automobilem o spotřebě 4,9 l benzinu BA na 100 km;

při ujetí 70 km a ceně benzinu 44,50 Kč za 1 l dle

ve znění činí cena pohonných hmot 152,64 Kč a základní náhrada za použití motorového vozidla 70 km x 4,70 Kč dle

ve znění činí 329 Kč, celkem cestovní výdaje po zaokrouhlení

na celé koruny 482 Kč. Náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 1.382 Kč

(900 Kč + 482 Kč) je žalobkyně povinna zaplatit žalované ve lhůtě dle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud shledá,

že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu

nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Dovolání lze podat do dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži k Nejvyššímu soudu České republiky v obec.

Nebudou-li povinnosti tímto rozhodnutím splněny dobrovolně, může se oprávněná domáhat jejich splnění prostřednictvím exekuce nebo výkonu rozhodnutí.