Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
10 C 1/2022-22
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Šibrovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 5 694,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 694,98 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 599,74 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 599,74 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. jméno příjmení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 694,98 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 5 599,74 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 599,74 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 5 694,98 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 599,74 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 5 599,74 Kč od 3. 1. 2020 do zaplacení ve výši 10 %. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 10. 2016 uzavřela žalovaná se spol. právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitelka“) rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které byl žalované zřízen a veden účet č. bankovní účet (dále jen„ účet“). Součástí této smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky původní věřitelky. Dne 25. 10. 2016 původní věřitelka s žalovanou dále uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytla žalované na účtu kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala od dne čerpání kontokorentu platit úrok ve výši 18,90 % p.a., počítaný denně ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru. Původní věřitelka dostála svým povinnostem a žalované za dohodnutých podmínek kontokorent poskytovala. Žalovaná však porušila své smluvní povinnosti, překročila sjednanou výši kontokorentu a ani nevyrovnala nepovolené přečerpání na účtu, na kterém tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 694,98 Kč. Z těchto důvodů původní věřitelka úvěr k datu 2. 1. 2020 zesplatnila. Původní věřitelka uzavřela s žalobkyní dne 18. 9. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byla i pohledávka vymáhaná touto žalobou. Protože žalovaná ani po zesplatnění celého úvěru ničeho nehradila, je povinna dlužnou jistinu ve výši 5 694,98 Kč s příslušenstvím uhradit žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve smyslu ust. § 142a občanského soudního řádu předžalobní upomínkou ze dne 8. 6. 2021, avšak žalovaná i přesto neuhradila ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalovaná na výzvu soudu nereagovala a žalobkyně projevila souhlas, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.
4. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci k podání žaloby Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020, na základě které byla pohledávka, kterážto je předmětem této žaloby, postoupena žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z.). Oznámením o postoupení pohledávky ze 14. 10. 2020 byla žalovaná původní věřitelkou jako postupitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky (s účinností ke dni 1. 10. 2021) ve smyslu ustanovení § 1882 o.z.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 25. 10. 2016 bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalované aktivován účet č. bankovní účet. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 25. 10. 2016 (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se jej zavázala splatit a zaplatit úroky z úvěru a další ceny. Úvěr byl dle smlouvy ujednán v celkové výši 5 000 Kč s povinností splacení do 1 roku od dne započetí čerpání (bližší podmínky splácení byly ujednány v čl. 3 odst. 3.1 smlouvy). Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 18,90 % ročně a RPSN činilo 44,63 %. Úvěr byl ujednán jako kontokorentní, tedy jako možnost přečerpat zůstatek na bankovním účtu až do sjednané výše. Z výpisu z účtu číslo ve spojení s výpisem z účtu číslo k bankovnímu účtu č. bankovní účet je patrný přehled pohybů na účtu a čerpání kontokorentního úvěru, který byl pro nevyrovnání nepovoleného přečerpání ke dni 2. 1. 2020 původní věřitelkou zesplatněn, kterážto skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne 3. ledna 2020 s tím, že ke dni převodu pohledávky z účtu bankovní účet na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků činila celková dlužná částka 5 694,98 Kč skládající se z nepovoleného přečerpání ve výši 5 599,74 Kč a řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 95,24 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 8. 6. 2021 ve spojení s podacím archem ze dne 10. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
6. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi původní věřitelkou a žalovanou byla podle § 2395 o.z. uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, na jejímž základě původní věřitelka poskytla žalované úvěr (kontokorent) a žalovaná se zavázala dodržet sjednané podmínky k jeho oprávněnému čerpání. Žalovaná však sjednané podmínky porušila, pročež byla původní věřitelka oprávněna požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím dle čl. 3 odst. 3.3 smlouvy, a dne 2. 1. 2020 původní věřitelka úvěr zesplatnila. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na předmětné pohledávce původní věřitelce či žalobkyni uhradila jakoukoli částku, soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně povinnosti uhradit smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž výše zákonného úroku z prodlení byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , oba úroky pak byly ve věci aktivně legitimované žalobkyni přiznány od dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 3. 1. 2020 do zaplacení.
7. Úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokátky 600 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif, za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 citované vyhlášky (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky za tři úkony právní služby po 100 Kč. Jelikož zástupkyně žalobkyně prokázala, že je plátcem DPH náleží jí rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 900 Kč v částce 189 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 , kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.
8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.