Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
11 C 27/2022-85
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 58 263,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 063,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 063,98 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 19 199,36 Kč s úrokem ve výši 1 623,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 368,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 214,64 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 597 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 063,98 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 063,98 Kč od 6. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 19 199,36 Kč s úrokem ve výši 1 623,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 1 368,73 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 214,64 Kč od 24. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 597 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 58 263,34 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 3. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 8,4 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 19. 4. 2021. Dlužná pohledávka činí jistinu ve výši 55 655,34 Kč, smluvní poplatky ve výši 2 608 Kč, úroky z prodlení ve výši 1 368,73 Kč od 20. 4. 2021 do 23. 9. 2021, úroky ve výši 1 623,28 Kč od 3. 9. 2018 do 19. 4. 2021. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, kdy výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. , částkou normativních nákladů na bydlení dle zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Žalovaný měl interní závazky s celkovou výší splátek 6 124,11 Kč a externí závazky s celkovou výší splátek 2 919 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil splátky v celkové výši 40 936,02 Kč.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalovaného, který se nedostavil ani se neomluvil.
3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 3. 9. 2018, základních produktových podmínek spotřebitelského úvěru, sazebníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 80 000 Kč bez uvedení účelu. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 8,4 %, výše měsíční splátky činila 1 418,34 Kč, úhrada pojištění 127 Kč s tím, že měsíční anuitní splátka činila 1 545,34 Kč. Dle výpisů z úvěrového účtu a výpisu z běžného účtu žalovaný úvěr čerpal, řádně nesplácel. Dopisem ze dne 21. 4. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 19. 4. 2021 a žalovaný byl vyzván k zaplacení do 5. 5. 2021. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 22. 4. 2021. Dopisem ze dne 30. 9. 2021 byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobkyně k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána k poštovní přepravě 1. 10. 2021.
5. Ze žádosti o úvěr ze dne 3. 9. 2018 podepsané žalovaným soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného za tři měsíce činil 28 601 Kč, což vyplývá i výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně za období čtyř měsíců před poskytnutí úvěru, počet vyživovaných osob jedna, nezbytné měsíční náklady ve výši 0 Kč. Z výpisů z běžného účtu žalovaného dále vyplývalo, že žalovaný hospodařil za pomoci povoleného limitu (anonymizováno) ve výši 20 000 Kč, kdy v květnu 2018 činil zůstatek na účtu - 16 925,44 Kč, v červnu 2018 činil zůstatek na účtu - 19 563,52 Kč a v srpnu 2018 činil zůstatek na účtu - 18 568,26 Kč. Z vnitřního informačního systému soud zjistil, že žalobkyně podala proti žalovanému dne 19. 10. 2021 žalobu, kterou se domáhá zaplacení částky 280 830,58 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru dle smlouvy ze dne 22. 6. 2017. Dne 6. 1. 2022 podala proti žalovanému žalobu společnost právnická osoba, kterou se domáhá zaplacení částky 147 829,97 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru ze dne 17. 5. 2016.
6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.
7. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku (dále jen„ občanský zákoník “) a též v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Žalobkyně vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ, faktické výdaje žalovaného nezohlednila, a to za situace, kdy žalovaný měl jednu vyživovací povinnosti a z výpisů z jeho účtu před poskytnutím úvěru vyplývalo, že hospodaří za pomoci povoleného záporného zůstatku ve výši 20 000 Kč a i s tímto povoleným přečerpáním mu nevycházely finanční prostředky na splátku ve výši 1 545,34 Kč. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedené finanční prostředky byly poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 80 000 Kč a zaplatil celkem částku 40 936,02 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 39 063,98 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o lhůtu k vrácení dlužné jistiny. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaný se dostal do prodlení po uplynutí lhůty k vrácení celé částky dle výzvy ze dne 21.4.2021. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka zahrnující příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 64 065 Kč (když úrok z prodlení požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 2 809,39 Kč a žalobkyně byla úspěšná pro částku zahrnující i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 42 225 Kč (když úrok z prodlení do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 3 160,97 Kč). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 66 %, žalovaný v rozsahu 34 %, žalobkyně má právo na náhradu 32 % svých nákladů (66 % - 34 %) z celkových nákladů ve výši 20 616,52 Kč, tj. na částku 6 597 Kč Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 331 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za tři úkony právní služby po 3 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání soudu dne 28. 4. 2022), jeden úkon v poloviční výši 1 730 Kč (jednoduchá výzva k plnění), čtyři režijní paušály po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , cestovné na jednání z obec do obec a zpět vozidlem anonymizována tři slova, celkem 162 km, použité palivo motorová nafta, cena dle dokladu 44 Kč, průměrná spotřeba 9 l na 100 km, sazba základní náhrady 4,7 Kč na km, celkem cestovné 1 402 Kč, náhrada za ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč, celkem 400 Kč a 21 % DPH ve výši 3 173,52 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
9. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o. s. ř. o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).