Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 329/2021-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 22.760,74 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 17.885 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 23.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 4.678,77 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 808,40 Kč od 16.11.2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 21.555,34 Kč od 16.11.2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 72,89 Kč a pro částku 197 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 6.072,30 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, příjmení obec a číslo, Kodaňská1441/46 do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 17.885 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 23.3.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 4.678,77 Kč, pro úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 808,40 Kč od 16.11.2020 do zaplacení, ve výši 8,25% ročně z částky 21.555,34 Kč od 16.11.2020 do zaplacení, pro kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 72,89 Kč a pro částku 197 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 6.072,30 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] [obec a číslo], Kodaňská1441/46 do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 22.563,74 Kč se zákonnými úroky z prodlení specifikovanými v návrhu a částky 197 Kč. Svůj nárok opřel o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 11.12.2019 smlouvu o úvěru na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla v části B žádost o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 10.000 Kč. Žalobce přijal návrh žalovaného podpisem žádosti. Žalobce se smlouvou zavázal poskytovat žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce a žalovaný se zavázal splácet řádně a včas částku vyčerpanou z úvěrového rámce v pravidelných měsíčních splátkách ve výši stanovené v sazebníku. Součástí měsíční splátky jsou úroky a poplatky. První čerpání žalovaný uskutečnil dne 6.3.2020 výběrem částky 5.000 Kč z bankomatu. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a porušil tak smluvní povinnosti, žalobce z důvodu neuhrazení 1. splátky pozastavil čerpání úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek (splátka splatná 15.6.2020, 15.7.2020, 15.8.2020, 15.9.2020, 15.10.2020), čímž došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného. Přípisem ze dne 26.10.2020 byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 22.811,03 Kč. Žalovaný vyčerpal celkem částku 19.934,80 Kč. Žalobce požaduje celkem částku 22.563,74 Kč skládající se z částky 4.808,40 Kč (5x neuhrazené předepsané splátky), z částky 17.555,34 Kč (zesplatněná jistina), částky 200 Kč (účelně vynaložené náklady za oznámení o okamžité splatnosti úvěru), částky 72,89 Kč (kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení). Žalovanému byla dne 21.4.2021 zaslána předžalobní upomínka.
V podání ze dne 2.5.2022 žalobce doplnil, že si je vědom povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet úvěr a tuto svou povinnost naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli z: nebankovních registrů, registru SOLUS a ostatních registrů a databází, z příjmů a výdajů žalovaného. Žalobce v NIP nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. Žalobce zjistil, že žalovaný nemá žádné další dluhy mimo žalobce. Žalovaný neměl platební historii ve právnická osoba s.r.o. Žalobce v Explicitních listech nezjistil o žalovaném žádné negativní informace. Podle insolvenčního rejstříku proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení. Žalovaným předložený průkaz totožnosti nebyl evidovaný v databázi neplatných dokladů. Trvalé bydliště žalovaného se nenachází na adrese obecního nebo městského úřadu a žalovaný nebyl nalezen v seznamu hledaných osob. Zaměstnavatel uvedený žalovaným nebyl v databázi nalezen jako rizikový, nebylo proti němu zahájeno insolvenční řízení, existoval a nebyly o něm zjištěny žádné negativní informace. Z telefonického ověření ze dne 11.12.2019 se zaměstnavatelem žalobce zjistil, že žalovaný má pracovní poměr na dobu určitou a jeho průměrná výše čistého měsíčního příjmu činí 17.000 Kč. Výdaje uvedené žalovaným žalobce konfrontoval s právními instituty z oblasti státní správa (např. životní minimum) a částka mi vycházejícími ze statistických dat. Žalovaný uvedl náklady na bydlení – 7.000 Kč, ostatní výdaje – 250 Kč. Žalovaným uvedenou částku na bydlení žalobce porovnal se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie. Žalovaný uvedl, že je svobodný s družkou a bezdětný, tudíž do ostatních výdajů byla započtena částka 6.000 Kč jako životní minimum. Podpisem žádosti žalovaný potvrdil, že údaje uvedené v žádosti jsou pravdivé a úplné.
Žalovaný učinil první čerpání výběrem z bankomatu dne 6.3.2020 ve výši 5.000 Kč, dále čerpal 17.300 Kč výběry z bankomatu, celkem 22.300 Kč. Žalovaný uhradil první tři splátky v celkové výši 4.415 Kč Ani jednu neuhradil včas.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř. ). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z přepisu telefonického hovoru žalobce s právnická osoba CZ soud zjistil, že žalobci bylo sděleno, že žalovaný je u firmy zaměstnán, jeho pracovní poměr je na dobu určitou do 31.3.2020, nenachází se ve výpovědní době. Pracuje na dělnické pozici, na této pozici je reálný příjem v průměru 17.000 Kč. Pracovnice firmy netušila, zda žalovaný nemá srážky ze mzdy nebo exekuce, ale myslela, že nemá.
Z úvěrové smlouvy č. anonymizováno ze dne 11.12.2019 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi právnická osoba s.r.o. a žalovaným smlouva o poskytnutí úvěru na koupi zboží pod bodem A a smlouva o úvěrovém rámci pod bodem B. Žalobce poskytne žalovanému na dobu neurčitou bezúčelový úvěr prostřednictvím kreditní karty. Úvěrový rámec bude poskytnut po vyhotovení schopnosti splácet úvěr. ulice splátky jsou splatné k 15. dni kalendářního měsíce. Způsob určení výše měsíční splátky je uveden v článku číslo podmínek. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalovaného. Jeho zaměstnavatel (právnická osoba), kdy je zaměstnán od 1.11.2017 jako kvalifikovaný dělník. Čistý měsíční příjem žalovaného činí 17.000 Kč, měsíční příjem domácnosti 28.000 Kč a výdaje na bydlení 7.000 Kč, ostatní měsíční výdaje 250 Kč.
Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný vyčerpal celkem částku 22.300 Kč (10.3.2020 6.000 Kč, 11.3.2020 4.000 Kč, 14.4.2020 5.000 Kč, 1.6.2020 5.000 Kč, 3.6.2020 1.600 Kč, 16.6.2020 700 Kč) a zaplatil celkem částku 4.415 Kč (dne 19.3.2020 1.100 Kč, 20.4.2020 15 Kč, 21.4.2020 1.100 Kč, 20.5.2020 1.100 Kč, 21.9.2020 1.100 Kč).
Dopisem ze dne 25.6.2020 žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné splátky splatné k 15.6.2020 ve výši 1.115 Kč.
Dopisem ze dne 25.7.2020 žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné splátky splatné k 15.6.2020 ve výši 1.115 Kč a k 15.7.2020 ve výši 1.045 Kč. Současně jej upozornil, že jeho kreditní karta byla zablokovaná.
Dopisem ze dne 25.8.2020 žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné splátky splatné k 15.6.2020 ve výši 1.115 Kč, k 15.7.2020 ve výši 1.045 Kč a k 15.8.2020 ve výši 985 Kč. Současně jej upozornil, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, může žalobce prohlásit všechny dosud nesplatné dlužné částky za okamžitě splatné.
Dopisem ze dne 26.10.2020 žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku jeho prodlení došlo k 26.10.2020 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a k vyčíslení celkové pohledávky ve výši 22.811,03 Kč (dlužné splátky splatné do rozhodného dne – 5.055,69 Kč, nesplacená jistina do rozhodného dne – 17.555,34 Kč, náklady a poplatky – 200 Kč), které má uhradit nejpozději do 20 kalendářnícch dnů od data vystavení dopisu.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 11.12.2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr. Žalovaný na základě smlouvy vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 22.300 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil (zaplatil pouze 5 splátek) a žalobce úvěr dopisem ze dne 26.10.2020 zesplatnil. Žalovaný uhradil celkem částku 4.415 Kč.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral žalobce s prvním žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka a porovnání tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Ve smlouvě žalovaný uvedl svého zaměstnavatele, kdy je zaměstnán od 1.11.2017, čistý měsíční příjem ve výši 17.000 Kč, měsíční příjem domácnosti ve výši 28.000 Kč, výdaje na bydlení 7.000 Kč a ostatní měsíční výdaje 250 Kč. Soudu nebyl předložen žádný doklad, potvrzující příjmy a výdaje žalovaného. Podle přepisu telefonního hovoru s pracovníkem zaměstnavatele žalovaného, měl žalovaný pracovní poměr na dobu určitou do 31.3.2020 a bylo potvrzeno, že měsíční čistý příjem 17.000 Kč na dělnické pozici je reálný (nikoliv, že žalovaný takový příjem skutečně má). Ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný nějaké doklady o svých výdajích předkládal, žalobce pouze ověřoval tvrzení žalovaného se statistickými údaji. Žalobce se ani nezajímal, co tvoří měsíční příjem domácnosti ve výši 28.000 Kč a ani se nepozastavil nad nepravděpodobně nízkými a nijak nedoloženými ostatními měsíčními výdaji ve výši 250 Kč (výdaje na bydlení činila částka 7.000 Kč). Žalobce tedy bez bližšího prověření vycházel z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalovaného. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy ohledně příjmů a výdajů vycházel pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřil. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 obč.zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 obč.zák. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 obč.zák., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 obč.zák.).
Podle ustanovení § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst.2 obč.zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 obč.zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno (přehledem plateb), že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 22.300 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedeného úroku a smluvních pokut a poplatků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 22.300 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 obč.zák. vydat. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 4.415 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 17.885 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve výši 17.885 Kč a pro zbývající požadované částky a nároky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalované k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovaným doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 21.3.2022. Nárok se stal splatným 22.3.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 23.3.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 23.3.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 25.568,83 Kč (částku 22.563,74 Kč + 197 Kč + úroky z prodlení 118,90 Kč – 10% ročně z částky 808,40 Kč od 16.11.2020 do 6.5.2022, + 2.616,32 Kč – 8,25% ročně z 21.555,34 Kč od 16.11.2020 do 6.5.2022 + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 72,89 Kč). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 18.144 Kč (jistina – číslo Kč + 259 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 17.885 Kč od 23.3.2022 do 6.5.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 71%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 29%. Poměr úspěchu tedy činí 42% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 911 Kč, mimosmluvní odměna zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění a účast na jednání soudu) po 2.020 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), čtyři náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za čtyři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění, účast na jednání soudu) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ), náhrada cestovních výdajů zástupce žalobce za cestu k jednání soudu obec - obec a zpět osobním automobilem ve výši 1.315,80 Kč (základní náhrada ve výši 963,50 Kč při ujetých 205 km x 4,70 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 352,26 Kč při ujetých 205 km, prům. spotřebě 4,76 l a ceně paliva 36,10 Kč - vyhl. č. 511/2021 Sb. ), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce při cestě k jednání z obec do obec a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč (dle § 14 odst. 1 písm. a) , odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) s připočtením 21% daně z přidané hodnoty ve výši 2.351,10 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř. ) Celkem částku 14.457,90 Kč, z toho 42% činí částka 6.072,30 Kč, které soud žalobci přiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.