Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 315/2021-46
Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa, obec
o zaplacení 131 583 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 74 366 Kč s úrokem z prodlení z částky 74 366 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 57 217 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 580,47 Kč, úrokem ve výši 14 % p.a. z částky 82 940,06 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 657,46 Kč, úrokem z prodlení z částky 82 940,06 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, úrokem z prodlení z částky 8 574,06 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 836,60 Kč k rukám anonymizováno jméno příjmení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 74 366 Kč s úrokem z prodlení z částky 74 366 Kč ve výši 8,5 % p.a. od 14. 7. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 57 217 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 580,47 Kč, úrokem ve výši 14 % p.a. z částky 82 940,06 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 657,46 Kč, úrokem z prodlení z částky 82 940,06 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, úrokem z prodlení z částky 8 574,06 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 836,60 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky celkem ve výši 131 583 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovanou došlo dne 25.10.2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Smluvní podmínky“). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 90 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“). V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce i souhrnný poplatek ve výši 57 210 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 13 708 Kč, odměny za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 30 326 Kč a poplatku za vedení účtu ve výši 13 176 Kč. Celkovou částku zápůjčky a poplatků se žalovaná zavázal uhradit v 24 měsíčních splátkách po 6 134 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 30.10.2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čím čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Od podpisu Smlouvy do data postoupení bylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno 15 634 Kč. Právní předchůdce žalobce převedl dne 18.12.2020 s účinností od 5.1.2021, pohledávku na žalobce, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Následně již žalovanou na dluh nebylo hrazeno ničeho. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce, právnická osoba, jako poskytovatel zápůjčky, splnil svou zákonnou povinnost, a to ve smyslu ust. § 84 -§ 89 zák. č. 257/2016 Sb, o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena Smlouva o zápůjčce. Žalobce poukázal i na zásadu presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta, kdy neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, dále zdůraznil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. , a neprokázání splnění povinnosti dle citovaného zákona tak nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy.
2. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o.s.ř bez nařízení ústního jednání. Zástupce žalobce výslovně souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení ústního jednání. Žalovaná byla usnesením soudu ze dne 18.11.2021 vyzvána ke sdělení, zda souhlasí s procesním postupem podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy s rozhodnutím věci bez její osobní účasti a bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena podle § 101 odst. 4 o.s.ř. o fikci svého souhlasu s navrhovaným procesním postupem soudu, pokud ve stanovené lhůtě 7 dnů nesdělí soudem požadované stanovisko. Žalovaná soudu ve stanovené lhůtě nezaslala své vyjádření, její souhlas s takovým procesním postupem soud podle uvedeného poučení daného účastníkům předpokládal, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení ústního jednání a bez osobní účasti zástupce žalobce a žalované.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Smlouvou o zápůjčce číslo ze dne 25.10.2018, Smluvními podmínkami Smlouvy o zápůjčce, Zákaznickou kartou, Tabulkou umoření, Oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou ze dne 28.6.2021 spolu s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaná uzavřeli dne 25.10.2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalované zápůjčku ve výši 90 000 Kč, kterou žalovaná čerpala jednorázově dne 25.10.2018. Žalovaná se zavázala splatit zápůjčku v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 6 134 Kč, tedy celkem částku 147 210 Kč, která je tvořena zápůjčkou v částce 90 000 Kč, a souhrnným poplatkem ve výši 57 210 Kč, který sestává z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 13 708 Kč, odměny za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 30 326 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu ve výši 13 176 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 30.10.2020. Žalovaná byla vyzvána k splacení celé pohledávky ve výši 157 326,67 Kč s příslušenstvím. Ze zákaznické karty k této smlouvě plyne, že žalovaná uvedla, že je partnerkou, má 2 vyživovací povinnosti, je spoluvlastnicí bydlení, má zaměstnání na plný pracovní úvazek, její čisté příjmy činí 16 210 Kč, dále byly uváděny další příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč bez jakékoliv bližší specifikace, zaměstnání bylo pouze na dobu určitou do 30.6.2019, část zákaznického listu označená jako„ běžné měsíční výdaje“ obsahuje pouze tři kolonky s označením Externí splátky zápůjček, Interní splátky anonymizována dvě slova, kde není uvedena žádná částka, Odhadované měsíční výdaje žadatele 5 000 Kč. Údaje uvedené žalovanou byly ověřeny z pracovní smlouvy, která byla uzavřena na dobu určitou do 30.6.2019, potvrzení o příjmu a dvěma výpisy z účtu žalované. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 15 634 Kč, a to částku 6 134 Kč dne 3.12.2018 a částku 9 500 Kč dne 21.3.2019. Žalované byla žalobcem zaslána předžalobní výzva, kde žalované byla poskytnuta lhůta k zaplacení do 13.7.2021.
5. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 spolu se seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem postupitele ze dne 6.1.2021.
6. Podle § 2390 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba je co do částky 74 366 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 14.7.2021 do zaplacení - důvodná, a to z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o.z.), na základě níž žalovaná obdržela zápůjčku ve výši 90 000 Kč, kterou se s poplatky zavázala zaplatit v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Uzavřená smlouva byla posouzena jako spotřebitelská (§ 1810 a násl. o.z.), kde právní předchůdce žalobce vystupuje v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.). Žalobce sice tvrdil a snažil se prokazovat, že ohledně osoby žalované si od ní právní předchůdce žalobce vyžádal výše uvedené údaje, měl k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, ač fakticky dle Zákaznické karty byly žalovanou doloženy pouze pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, dva výpisy z bankovního účtu, doklad k telefonu, avšak nijak dále nevyvodil příslušné závěry vyplývající z údajů žalované, která měla pouze jediný příjem – a to na dobu určitou, která končila 15 měsíců před datem poslední splátky zápůjčky. Zápůjčka byla poskytnuta dne 25.10.2018, žalovaná nebyla schopna řádně uhradit ani první splátku, uhradila pouze částky 6 134 Kč dne 3.12.2018, 9 500 Kč dne 21.3.2019. Pokud byla uzavřena smlouva o zápůjčce a již následující měsíc nebyla žalovaná schopna splátky hradit, a právní předchůdce žalobce nijak neověřoval charakter a původ dalších příjmů do domácnosti žalované ve výši 30 000 Kč, dokonce akceptoval i to, že jediným„ odhadovaným“ měsíčním výdajem žalované je pouze částka 5 000 Kč – bez bližší specifikace, faktické výdaje žalované – která měla dvě vyživovací povinnosti - nezkoumal, kdy i v případě spoluvlastnictví bydlení je nutné hradit platby energií a jiných nákladů spojených s bydlením, nesvědčí to o vynaložení odborné péče k posouzení úvěruchopnosti žalované a důsledkem je sankce v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Primárním cílem zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana individuálního spotřebitele "před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů spotřebitele, které mohou zásadním způsobem dopadnout na jeho osobní a rodinnou finanční situaci, postihnout jeho majetek a ohrozit uspokojování základních životních potřeb, ekonomickou funkci rodiny a společenský status jejich členů, vč. narušení jejich sociálních vztahů" (viz dohledový benchmark České národní banky č. 1/2014 ze dne 18. března 2014 k výkladu povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Spotřebitel je tak chráněn "i před sebou samotným" a vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Sekundárně je pak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.
15. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora z 5. 3. 2020 ve věci vedené pod sp. zn. C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě (Česká republika) ze dne 25. října 2018, došlým Soudnímu dvoru dne 5. listopadu 2018, který jednoznačně uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 90 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 74 366 Kč, tj. 90 000 Kč mínus žalovanou právnímu předchůdci žalobce zaplacených 15 634 Kč. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět a ve zbytku ze shora uvedených důvodu žalobu zamítnout.
16. Vzhledem k tomu, že na základě neplatného právního úkonu poskytnuto plnění ze strany právního předchůdce žalobce žalované ve výši 90 000 Kč, přichází pouze nárok žalobce (resp. jeho právního předchůdce) na vydání bezdůvodné obohacení ve výši 74 366 Kč, když žalovaná na poskytnutou zápůjčku zaplatila částku 15 634 Kč. Žalovaná neprokázala, že by bezdůvodné obohacení vydala, soud proto musel žalobě co do částky uvedené ve výroku ad. I. vyhovět. Vzhledem k tomu, že žalované byla žalobcem poskytnuta lhůta k plnění do 13.7.2021 (viz. dopis ze dne 28.6.2021), tato se dostala do prodlení nejdříve dnem 14.7.2021, nikoliv dřívějším dnem tvrzeným žalobcem, je proto v souladu s ust. § 1970 o.z. a nař. vlády č. 351/2018 Sb. povinna hradit úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. od 14.7.2021 do zaplacení a nikoliv dříve, soud proto nárok na příslušenství žalované částky před datem 13.7.2021 jako nedůvodný zamítl.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. , neboť žalobce, který v zákonné lhůtě před podáním žaloby zaslal žalované výzvu k plnění, měl ve věci částečný úspěch. Náklady řízení pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 264 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v pozdějším znění. Odměna za úkon právní pomoci činí z tarifní hodnoty v řízení až do podání žaloby včetně (§ 7 citované vyhlášky) částku 6 380 Kč. Za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a/ , d/, vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v pozdějším znění) činí odměna advokáta celkem 19 140 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta je pak představována 3 úkony x 300 Kč za režijní paušál do podání žaloby včetně (§ 13 odst 3 citované vyhlášky). K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21%, tj. 4 208,40 Kč. Jelikož žalobce byl úspěšný ve věci co do 13 % z celku (úspěch žalobce činí 56,5 % - úspěch žalované 43,5 %), soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši 3 836,60 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta žalobce (platební místo dle § 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.