Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 93/2022-32
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozhodl soudkyní Mgr. Tamarou Karáskovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 5 120 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 1 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 120 Kč ode dne datum, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 836,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 1 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 120 Kč ode dne [datum], zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 836,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 5 120 Kč s úroky z prodlení, jakožto dluhu z úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný a společnost právnická osoba, IČO, (dále též jen„ původní věřitel“) spolu uzavřeli dne datum prostřednictvím webových stránek smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 4 000 Kč s termínem splatnosti nejpozději dne datum. Původní věřitel svému závazku dostál, když dne číslo žalovanému poskytnul sjednaný úvěr, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný však svůj dluh ani z části nesplatil, přestože k tomu byl opakovaně upomínán. Smlouvou ze dne datum pak byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni, která žalovaného rovněž marně vyzývala k úhradě. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného došlo, žalobkyně toto však nedoložila.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalovaný se na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o.s.ř. nevyjádřil a žalobce vyjádřil s takovým postupem soudu souhlas). Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a k projednání věci nenařizoval jednání, přičemž věc rozhodnul na základě předložených listinných důkazů.
4. Z doložené smlouvy o spotřebitelském úvěru, vč. jeho příloh, soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný, jakožto spotřebitel, a původní věřitel dne datum uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel se na základě této smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši
4 000 Kč, a to bezhotovostně, bankovním převodem na účet žalovaného.
5. Výpisem z účtu původního věřitele bylo prokázáno, že původní věřitel svému závazku dostál, když dne datum žalovanému na účet zaslal částku 4 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, je zřejmé, že žalovaný poskytnuté prostředky ani z části nesplatil.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek, byla žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným, oznámením o postoupení pohledávky, předžalobní upomínkou bylo prokázáno, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn.
7. Z předložených listin není zřejmé, jak původní věřitel zkoumal či nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, přičemž žalobkyně sdělila, že žalovaný měl být lustrován v různých databázích s vyhovujícím výsledkem a úvaze ohledně doložených příjmů a výdajů, k prokázání těchto skutečnosti však nenavrhla žádné důkazy (zřejmě jimi nedisponuje).
8. Na základě výše uvedeného tedy soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: původní věřitel zaslal žalovanému na jeho účet částku 4 000 Kč, aniž by bylo prokázáno, že by řádně prověřil jeho úvěruschopnost, tedy zejména její příjmy a výdaje, ale též další skutečnosti ovlivňující finanční situaci žalovaného. Žalovaný původnímu věřiteli uvedené prostředky ani z části nevrátil a později byl dluh postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. Ani žalobkyni však žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byl o postoupení vyrozuměn a k úhradě dluhu byla vyzýván.
9. Na základě shora zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že je návrh důvodný pouze z části. Předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru totiž soud shledal absolutně neplatnou, když z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované odporuje čl. 8 a čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2008/48/ES. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 3/20 ze dne datum a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ve věci).
10. S ohledem na neplatnost předmětné smlouvy soud finanční prostředky poskytnuté žalované posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
11. Jelikož původní věřitel předmětnou pohledávku platně postoupil žalobkyni podle ust. § 1879 a násl. o.z., je žalovaný povinen vydat předmětné bezdůvodné obohacení, tj. získané finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, žalobkyni. Jelikož tak neučinil, přestože k tomu byl vyzýván, dostal se do prodlení s plněním svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1968 o.z. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené dle § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v pl.zn., a to ode dne následujícího po dni poskytnutí těchto prostředků (výrok I.).
12. Návrh žalobkyně na zaplacení částky 1 120 Kč s příslušenstvím byl vzhledem k neplatnosti předmětné smlouvy zamítnut (výrok II.).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ze 78,1 % (žalobě bylo vyhověno co do 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení na místo požadovaných 5 120 Kč s příslušenstvím); z 21,9 % byla žaloba zamítnuta - v tomto rozsahu tedy byl úspěšný žalovaný a o tato procenta je třeba snížit nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 56,2 % Tyto představují soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 600 Kč (tři úkony po 200 Kč, § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů zejména vyhl.č. 120/2014 Sb. , převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) a hotové výdaje 300 Kč (tři úkony po 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ) a daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) Tyto náklady je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni zastupoval. Celkové náklady řízení ve výši 1 489 Kč je žalovaný žalobkyni povinen nahradit z 56,2 % (viz výše), tzn. je povinen žalobkyni nahradit na nákladech řízení částku 836,80 Kč, a to podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem řádně a včas splněna, lze se plnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo podáním návrhu na exekuci.