Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 64/2022-18
Obvodní soudu pro Prahu 9 rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Miloše Žitného a přísedících Jiřího Jančičky a PhDr. Evy Maximovičové ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 2 596 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 596 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 596 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 596 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně v žalobě došlé soudu dne datum tvrdila, že u ní byl žalovaný zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne datum, uzavřené na dobu určitou, a to do datum na pozici pracovník poštovní přepravy. Den nástupu do práce byl sjednán na datum, kdy tento den také žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování. Pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalobkyně dne datum ke dni datum. Žalobkyni za žalovaným vznikla pohledávka ve výši 1 026 Kč za přečerpané stravenky o nominální hodnotě 70 Kč (převzal 67 stravenek, avšak nárok mu vznikl toliko na 47 z nich). Částka 1 026 Kč představuje podíl zaměstnavatele na stravování zaměstnance (54 Kč/strave) za 19 ks přečerpaných stravenek. Dále pak žalobkyni vznikl nárok na částku 1 570 Kč z titulu neoprávněně vyplacené mzdy, o čemž také žalovaný uzavřel s žalobkyní dohodu o uznání dluhu ze dne datum (celková pohledávka vůči žalovanému činila 18 651 Kč, kterou měl žalovaný hradit v pravidelných splátkách po 1 555 Kč). Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.
3. Vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky k projednání věci samé bez nařízení jednání (§ 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“).
4. Na základě předložených listinných důkazů (systém stravenky – přehled; systém nepřítomnosti – přehled; dohoda o uznání dluhu a dohoda o způsobu jeho úhrady; předžalobní výzva; dodejka; pohledávka za přečerpané stravenky při vyúčtování; pracovní smlouva; dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování; dohoda o srážkách ze mzdy; okamžité zrušení pracovního poměru; dodejka; výplatní pásky; výzva k úhradě pohledávky) soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Žalobkyně uzavřela dne datum s žalovaným pracovní smlouvu, na základě které byl žalovaný zaměstnán na pozici pracovník poštovní přepravy. Dne datum podepsal žalovaný s žalobkyní dohodu o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování a ke dni datum pak byl s žalovaným pracovní poměr zrušen. Žalovaný přečerpal stravenky, když nárok mu vznikl toliko na 47 stravenek, přičemž on jich převzal celkem 67 a žalobkyni tak vznikl nárok na částku 1 026 Kč (tj. 19 přečerpaných stravenek * 54 Kč za jednu stravenku). Dále pak byla administrativní chybou žalovanému neoprávněně vyplacena mzda v celkové výši 18 651 Kč, kdy o její úhradě uzavřel žalovaný s žalobkyní dohodu o uznání dluhu a jeho úhradě. Ke dni podání žaloby byl žalovaný v prodlení s úhradou zbývající částky 2 596 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako právní vztah vznikající při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli; tedy jako pracovněprávní vztah řídí se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“), přičemž nebylo-li možné tento zákon použít, byl aplikován zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Na základě učiněných skutkových zjištění soud shledal, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl pracovní poměr (§ 33 odst. 1 ZP), který byl založen na základě platně uzavřené pracovní smlouvy (§ 34 a násl. ZP). Od vzniku tohoto pracovního poměru byl zaměstnavatel (žalobkyně) povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, jakož i zaměstnanec (žalovaný) povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 písm. a/, b/ ZP). V řízení bylo shledáno, že žalovanému byla neoprávněně vyplacena mzda, jakož i to, že přečerpal stravenky, když nárok mu vznikl toliko na 47 z celkem 67 z nich. Dohodu o uznání dluhu ze dne datum žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni v celkové výši 18 651 Kč uznal (§ 2053 OZ), přičemž ke dni podání žaloby je stále v prodlení s částkou 2 596 Kč. Vzhledem tedy k tomu, že žalovaný svou povinnost splnit dluh sjednaným způsobem porušil, čímž se dnem následujícím po dni splatnosti ocitl v prodlení (§ 1968 OZ), vzniká od tohoto dne pak žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení (§ 1970 OZ) ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).
7. S ohledem na výše uvedené soud žalobě zcela vyhověl (výrok ad I.).
8. Na náhradě nákladů řízení soud žalovanému uložil (výrok ad II.) zaplatit žalobkyni 1 000 Kč, neboť žalobkyně měla ve věci úplný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Výše náhrady hotových výdajů zcela úspěšného účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, je paušálně stanovena dle zvláštního právního předpisu (vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.), přičemž tato paušální náhrada nezahrnuje náhradu soudního poplatku (§ 151 odst. 3 o. s. ř.). V dané věci paušální náhrada úspěšného účastníka (za dva úkony až do podání návrhu na zahájení řízení včetně) činí celkem 600 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky MS č. 254/2015 Sb.). Výše této náhrady je dále odůvodněna soudním poplatkem 1 000 Kč, který byl žalobkyní zaplacen za podání návrhu na zahájení řízení (§ 4 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. a položka 1 odst. 1 písm. a/ Sazebníku cit. zákona).
9. Lhůty k plnění uvedené ve výrocích soudu byly stanoveny s ohledem na charakter uložených povinností (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nebude-li uložená povinnost splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.