Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 171/2021-59
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 27 713,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 397,53 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 18. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 241,08 Kč, 17,9% úroku ročně z částky 27 638,61 Kč od 18. 3. 2021 do 15. 4. 2021, 8,25% úroku ročně z částky 27 638,61 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení, 8,25% úroku ročně z částky 27 638,61 Kč od 15. 12. 2020 do 17. 3. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 1 210,35 Kč a částky 75 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 397,53 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 18. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 241,08 Kč, 17,9% úroku ročně z částky 27 638,61 Kč od 18. 3. 2021 do 15. 4. 2021, 8,25% úroku ročně z částky 27 638,61 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení, 8,25% úroku ročně z částky 27 638,61 Kč od 15. 12. 2020 do 17. 3. 2021, kapitalizovaného úroku ve výši 1 210,35 Kč a částky 75 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 4. 5. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 16. 11. 2021 a 24. 1. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 27 713,61 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 20. 3. 2018 uzavřela s žalovanou rámcovou smlouvu číslo na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet a dne 30. 1. 2019 uzavřela s žalovanou dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Tvrdila,
že žalobkyně poskytnutí kontokorentu žalované schválila a dne 31. 1. 2019 jí byl vyplacen
na její běžný účet. Dále uvedla, že součástí smlouvy jsou Obchodní podmínky právnická osoba Ohledně uzavření dodatku číslo k rámcové smlouvě tvrdila, že tento byl žalovanou podepsán prostřednictvím SMS kódu, který je možné provést jen v IB klienta, kam se lze přihlásit pouze zadáním přihlašovacího jména a hesla, které si klient sám zvolí. Uvedla, že prvním krokem k podpisu smlouvy je zadání hesla do IB, následuje zadání SMS kódu, který je zaslán pouze
na telefonní číslo pro zaslání hesla autorizačních SMS. Platnost SMS kódu je 3 minuty
od vygenerování. Dále uvedla, že žalované byla dne 30. 1. 2019 v 16:01:39 zaslána na telefonní číslo SMS zpráva ve znění„ Dobrý den, Váš potvrzovací kód pro podpis smlouvy je číslo“, následně byl uvedený kód zadán v IB klienta a potvrzen. Smlouva tak byla uzavřena. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná se zavázala měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši 1 545 Kč a úrok ve výši 17,9% ročně, a to vždy k 13. dni v měsíci počínaje 13. 2. 2019. Žalobkyně uvedla, že splátky od 13. 2. 2019 do 15. 12. 2020 byly splaceny, počínaje splátkou ke dni 15. 1. 2021 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny řádně a včas. Žalobkyně úvěr zesplatnila dne 18. 3. 2021 a zesplatnění žalované oznámila. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny ve výši 27 638,61 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 17,9% ročně z částky 27 638,61 Kč od 18. 3. 2021 do 15. 4. 2021, dále kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 1 210,35 Kč za období od 15. 12. 2020 do 17. 3. 2021, zákonný úrok z prodlení z částky 27 638,61 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení a smluvní úrok ve výši 8,25% ročně z částky 27 638,61 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení. A dále požadovala zaplacení částky 75 Kč, jež odpovídá dlužnému pojistnému, které bylo z účtu žalované po ukončení pojištění doplaceno pojišťovně. Tvrdila, že žalovaná dluh neuhradila ani po odeslání výzvy k zaplacení.
2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě informací, které mu byly žalovanou poskytnuty v žádosti
o úvěr. Dále žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované dotazem u Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, rovněž posoudila informace z interních a externích databází, zejména úvěrovou zprávou z Bankovního registru klientských informací. Žalovaná uvedla, že nemá splátky jiných úvěrů, což si žalobkyně ověřila. Tuto zprávu si žalobkyně vyžádala dne 5. 8. 2019 a zjistila, že v době podání žádosti o úvěr žalovaná neměla povinnost splácet splátky jiných úvěrů. Dále zmínila, že žalovaná uvedla svůj měsíční příjem ve výši 7 600 Kč, jednalo se o rodičovské dávky. Žalobkyně dle své expertní analýzy stanovila částku, která představovala obvyklé měsíční výdaje, a to ve výši 3 140 Kč měsíčně. Žalobkyně stanovila rovněž tzv. maximální limit splátky pro domácnost klienta,
a to ve výši 24 490 Kč. Vyšel z uváděného příjmu žalované (7 600 Kč), ostatního příjmu domácnosti 26 000 Kč a od nich odečetl částku 1 000 Kč (výdaj uvedený žalovanou na bydlení) a 8 110 Kč (navýšené výdaje domácnosti na jídlo, léky a dopravu). Doplnila, že žalovaná nevyužila možnost požádat o snížení výše splátky a úvěr po dobu necelých dvou let řádně splácela, tudíž úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z rámcové smlouvy číslo ze dne 20. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala aktivovat žalované, mimo jiné, běžný účet č. bankovní účet. Z dodatku číslo k rámcové smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně
se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč na její účet č. bankovní účet
a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 44 splátkách ve výši 1 545 měsíčně, formou inkasa z běžného účtu č. bankovní účet, vždy 13. den v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 17,90% ročně. Přílohou smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky, Ceník bankovních poplatků a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Přihlášení k pojištění bylo zjištěno z přihlášky ze dne 6. 7. 2019. Součástí přihlášky k pojištění byl ceník pojištění.
5. Z výpisu z interního bankovního systému žalobkyně bylo zjištěno, kdy se žalovaná přihlásila do bankovního systému žalobkyně, dále potvrzovací kód pro podpis dodatku číslo k úvěrové smlouvě a komunikace banky s žalovanou.
6. Poskytnutí úvěru bylo zjištěno výpisu z účtu žalované č. bankovní účet za období
31. 1. 2019. Z výpisu z účtu žalované byly zjištěny platby za sjednané pojistné.
7. Žalobkyně dne 18. 3. 2021 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k jeho zaplacení do 27. 3. 2021. Tato skutečnost byla zjištěna také z interního výpisu žalobkyně.
8. Prověřování úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno z úvěrové zprávy, z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory byl zjištěn příjem žalované v částce 13 000 Kč (jednorázově),
800 Kč měsíčně a 7 600 Kč měsíčně. Z interního výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že následné žádosti žalované o poskytnutí úvěru byly žalobkyní zamítnuty.
9. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem 35 602,47 Kč.
10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 1. 2019 smlouvu o úvěru (dodatek číslo rámcové smlouvě), na základě které poskytla dne 31. 1. 2019 žalované částku 50 000 Kč, a to na její bankovní účet bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 44 pravidelných splátkách ve výši 1 545 měsíčně, formou inkasa z běžného účtu č. bankovní účet, vždy 13. den v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 17,90% ročně. Přílohou smlouvy o úvěru byly Obchodní podmínky, Ceník bankovních poplatků a Formulář pro standardní informace
o spotřebitelském úvěru. Mezi stranami bylo sjednáno pojištění. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 18. 3. 2021 úvěr zesplatnila ke dni 27. 3. 2019. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, nahlédnutím do registru dlužníků a prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalované poskytnuty, když vycházela ze stanoveného maximálního limitu splátky žalované, kterou stanovila v rámci své expertní analýzy. Žalovaná tvrdila, že bydlí u rodičů, když uvedla výdaje spojené s bydlením ve výši 1 000 Kč měsíčně a příjmy ostatních členů domácnosti
ve výši 26 000 Kč.
11. Smluvní vztah mezi účastníky soud právně hodnotil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.
12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.
14. Podle § 588 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
15. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne
30. 1. 2019, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, dotazem u Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, přihlédla k informacím z interních a externích databází, zejména úvěrové zprávě z Bankovního registru klientských informací a současně nahlédla do veřejně přístupných registrů.
16. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že žalovaná není evidována v databázi dlužníků, případně nebylo vůči ní zahájeno insolvenční či exekuční řízení. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
17. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb.,
o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,
na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.
18. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb.,
o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.
19. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.
20. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva
o úvěru (dodatek číslo k rámcové smlouvě), která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaná předmět úvěru převzala na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru,
že bezdůvodným obohacením je částka 14 397,53 Kč, tedy částka poskytnutá (50 000 Kč), ponížená o částku, která byla žalovanou uhrazena (35 602,47 Kč).
21. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 14 397,53 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá
z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 52 % a procesní úspěch žalované 48%. To tedy znamená,
že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 4 % nákladů řízení. Za této situace, s ohledem na výši procesního úspěchu žalobkyně ve věci, který byl nepatrný, soud žádné ze stran právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.