Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 C 229/2021-82

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci

žalobkyně: ; mBank S. A., jiné reg. číslo

sídlem adresa žalobkyně, ulice republika

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, datum narození

bytem adresa žalované

o zaplacení 102 352,17 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 94 096,98 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 14. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 8 255,19 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně

od 14. 9. 2019 do zaplacení, úroku 4,9% ročně z částky 102 202,17 Kč od 14. 9. 2019

do zaplacení a částky 738,09 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 170 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 94 096,98 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 14. 9. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 8 255,19 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 14. 9. 2019 do zaplacení, úroku 4,9% ročně z částky 102 202,17 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení a částky 738,09 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 170 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b>

1. Žalobním návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 26. 3. 2021, ve znění doplnění žaloby ze dne 21. 1. 2022 a ze dne 28. 3. 2022, se žalobkyně domáhala

po žalované zaplacení částky 102 202,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne

17. 9. 2018 uzavřela s žalovanou smlouvu o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“

č. GNN177791101, na základě které poskytla žalované dne 17. 9. 2018 na její bankovní účet

č. bankovní účet (mKONTO) finanční prostředky ve výši 110 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 84 splátkách ve výši 1 654,82 Kč nejpozději do 84 měsíců

od poskytnutí úvěru, a to společně s úrokem ve výši 4,90% ročně z nesplacené části jistiny. Součástí smlouvy byly Podmínky a Sazebník bankovních poplatků. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaná se přihlásila do svého internetového bankovnictví a požádala

o úvěr. Tvrdila, že smlouva byla žalovanou podepsána zadáním autorizačního kódu, který žalovaná obdržela od poskytovatele úvěru prostřednictvím sms zprávy na uváděné telefonní číslo. Žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem 15 903,02 Kč. Dále uvedla, že se žalovaná dostala do opakovaného prodlení, naposledy s více než dvěma splátkami splatnými do dne odstoupení od smlouvy, a proto od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 13. 9. 2019 a dluh žalované se stal celý splatný k témuž dni. Žalobkyně požadovala zaplacení nesplacené jistiny

ve výši 102 352,17 Kč, spolu s 4,9% úrokem ročně z částky 102 202,17 Kč od 14. 9. 2019

do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 102 352,17 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 738,09 Kč představovaný úrokem ve výši 4,9% ročně za období od 17. 9. 2018 do 13. 9. 2019. Závěrem uvedla, že žalovaná závazek nesplnila ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě informací získaných z bankovních a nebankovních registrů, ISIR a SOLUS. Žalobkyně poskytla úvěr na základě kreditního příjmu žalované na běžném účtu mKonto. Žalovaná měla dlouhodobý pravidelný měsíční příjem v částkách mezi 15 195 Kč do 20 695 Kč. Její příjem byl dostatečný k tomu, aby hradila úvěrovou splátku ve výši 1 654 Kč. role v řízení anonymizováno 8 slov částka anonymizováno 7 slov. role v řízení anonymizováno 7 slov role v řízení anonymizováno 20 slov částka anonymizováno 15 slov role v řízení) anonymizována dvě slova částka.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“ č. GNN bankovní účet ze dne 17. 9. 2018 bylo zjištěno,

že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 110 000 Kč (spotřebitelský úvěr), a to jednorázově bezhotovostním převodem na účet žalované č. bankovní účet („ mKONTO“). Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 84 měsíčních splátkách ve výši 1 654,82 Kč, vždy v 14. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 4,90% ročně. Přílohou smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů a Sazebník bankovních poplatků. Z výpisu z interního bankovního systému žalobkyně bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zaznamenala komunikaci s žalovanou týkající se její žádosti o poskytnutí úvěru. Poskytnutí a splácení bylo zjištěno z y nazvané Historie úvěru GNN177791101. Výzvou k zaplacení a odstoupením od smlouvy ze dne 14. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr.

5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 16. 6. 2014 do 28. 5. 2020 bylo zjištěno poskytnutí úvěru dne 17. 9. 2018, jeho čerpání žalovanou a dále příjmy a výdaje žalované za toto období. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 1. 1. 2019 do 1. 7. 2020 byla zjištěna platební bilance žalovaného.

6. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 20. 8. 2020.

7. anonymizována dvě slova role v řízení role v řízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova, anonymizováno anonymizováno role v řízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno anonymizováno částka anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno částka. anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizováno,

anonymizováno role v řízení anonymizována dvě slova anonymizováno role v řízení anonymizována dvě slova částka anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova. anonymizována dvě slova role v řízení anonymizována dvě slova role v řízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova anonymizováno role v řízení role v řízení anonymizováno. role v řízení anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova, anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova anonymizována dvě slova.

8. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 17. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované téhož dne částku 110 000 Kč na její bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet

v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 654,82 Kč, vždy v 14. den každého kalendářního měsíce. Výše úroků byla sjednána 4,90% ročně. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Podmínky pro poskytování úvěrů a Sazebník bankovních poplatků. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných splátek, dopisem ze dne 14. 8. 2019 úvěr zesplatnila. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů poskytnutých žalovanou, z údajů vyplývajících z jejího bankovního účtu vedeného u žalobkyně, nahlédnutím do registru dlužníků a prověřovala také historii úvěrů, které již byly žalobkyní žalované poskytnuty.

9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , (dále jen o. z.) a , o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v ustanovení tak,

že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne

17. 9. 2018, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. , zejména znění , žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalované posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, dotazem u Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, přihlédla k informacím z interních a externích databází, zejména úvěrové zprávě z Bankovního registru klientských informací a současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. Příjem žalované byl žalobkyní ověřen na základě transakcí příchozích na její účet vedený u žalobkyně. Žalovaná neměla žádné nesplacené splátky jiných úvěrů, či nepovolené přečerpání na běžném účtu. Žalobkyně stanovila výši příjmu žalované na částku 13 826 Kč za poslední tři měsíce, a proto dospěla k závěru, že úvěr se splátkou ve výši 1 654,82 Kč měsíčně lze poskytnout.

14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto žalobkyně sama dospěla svou úvahou ke stanovení výše výdajů žalované v měsíční částce 3 333 Kč, když však nevycházela ze žádných podkladů od žalované, např. nájemní smlouva, podložené výdaje spojené, např. s placením energií, dopravou, apod.

15. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona

č. , o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č ,

o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů,

na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

16. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění ,

o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

17. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

18. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která

je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaná předmět úvěru převzala na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka 94 096,98 Kč, tedy částka poskytnutá (110 000 Kč), ponížená o částku, která byla žalovanou, dle tvrzení žalobkyně, uhrazena (15 903,02 Kč).

19. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 94 096,98 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), když žalobkyně požadovala úrok z prodlení od uváděného data 14. 9. 2019, které následovalo po doručení odstoupení od úvěrové smlouvy a oznámení zesplatnění úvěru žalované. Ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 92 % a procesní úspěch žalované 8%. To tedy znamená,

že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 84 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení v celkové výši 44 256,20 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 4 095 Kč, z náhrady za právní zastoupení ve výši 40 161,20 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 4,5 úkonu právní služby po 5 220 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby k soudu a účast u jednání soudu dne 17. 3. 2022 a 12. 4. 2022 ( advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny

je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu.

21. Dále byla zástupci žalobkyně přiznána požadovaná náhrada cestovného k soudnímu jednání v částce Kč. Cestovné bylo přiznáno za použití vlastního osobního automobilu na trase obec – obec a zpět při ujetí celkem 360 km. Bylo vycházeno z toho, že automobil měl průměrnou spotřebu 6,1 l motorové nafty na 100 km a z vyhláškové ceny nafty 27,20 Kč na 1 litr. Účtovaná částka je v souladu s  , ve znění od 19. 10. 2021. Výpočet cestovného představuje náhradu za použití vozidla k jednání soudu dne 17. 3. 2022 a dne 12. 4. 2022

ve výši 1 584 Kč (180 km x 4,40 Kč x 2) a náhradu za pohonné hmoty v celkové částce 597,30 Kč (180 km x 0,061 x 27,20 Kč x 2). Celkem bylo zástupci žalobkyně na cestovném přiznáno 2 181,30 Kč.

22. Dále mezi náklady právního zastoupení náleží náhrada za ztrátu času v souvislosti s jednáním, které proběhlo mimo sídlo zástupce žalobkyně, ve výši 800 Kč (8 půlhodin po 100 Kč – § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu).

23. Za každý úkon právní služby (5 úkonů) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál

ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu).

24. Jelikož zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 33 191,30 Kč (30 210 Kč + 2 181,30 + 800) navýšeny o 21% DPH (v částce 697 Kč) na částku 40 161,20 Kč ( ).

25. Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 37 170 Kč (tj. 84 % z částky 44 256,20 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.