Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 35/2022-147

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 17 131,52 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 4 217,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 452,7 Kč za dobu od 25. 1. 2018 do 23. 11. 2018, kapitalizovaného úroku ve výši 3 640,41 Kč za dobu od 24. 11. 2018 do 4. 2. 2020, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 17 131,52 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 131,52 Kč od 5. 2. 2020 do 13. 3. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 217,07 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 12 914,45 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 914,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 914,45 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 244,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 4 217,07 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 452,7 Kč za dobu od 25. 1. 2018 do 23. 11. 2018, kapitalizovaného úroku ve výši 3 640,41 Kč za dobu od 24. 11. 2018 do 4. 2. 2020, úroku ve výši 7,9 % ročně z částky 17 131,52 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 17 131,52 Kč od 5. 2. 2020 do 13. 3. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 217,07 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 12 914,45 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 914,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 914,45 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 244,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 17 131,52 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 25. 1. 2018 pomocí prostředků komunikace na dálku, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno ze dne 25. 1. 2018, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatky a úrokem v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 953,63 Kč, vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, když neuhradil splátky za měsíce červenec, srpen a září 2018, pročež žalobkyně dne 19. 9. 2018 odstoupila od smlouvy a dluh se stal ke dni 23. 11. 2018 splatný. Žalovaný dluh k žalobkyni nezaplatil ani po předchozí upomínce.

2. Žalovaný se po celé řízení ve věci nevyjádřil.

3. Soud nařídil k projednání žaloby jednání na 17. 3. 2022, k němuž se ovšem žádná ze stran, byť po předchozí omluvě, nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků a zástupce žalobkyně dle

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav, který nechť je současně skutkovým závěrem ve věci:

5. Jak je zřejmé z žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru, žalovaný blíže nezjištěný den vyplněním předtištěného formuláře Žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru anonymizována dvě slova – předschválená nabídka požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč na dobu 24 měsíců s roční úrokovou sazbou 7,9 % a splátkou 954 Kč měsíčně vždy k 20. dni s tím, že ke své osobě uvedl, že je ženatý, žije v družstevním bytě, dosáhl středoškolského vzdělání s maturitou a vyživovací povinnost má k jednomu dítěti ve věci 6 – 15 let. Pracuje jako dělník v automobilovém průmyslu s měsíčním příjmem 19 000 Kč. Žádost nebyla žalovaným podepsána.

6. Podle smlouvy o hotovostním úvěru„ anonymizována dvě slova“ č. anonymizováno bankovní účet ze dne 25. 1. 2018 se žalobkyně a žalovaný jako úvěrovaný dohodli, že žalobkyně žalovanému poskytne úvěr ve výši 20 000 Kč připsáním částky na anonymizováno č. bankovní účet a žalovaný bude úvěr s roční výpůjční úrokovou sazbou 7,9 % splácet do 20. 2. 2020 podle harmonogramu 24 anuitních splátek, jejichž výše bude činit v případě pojištění splácení 953,63 Kč a v případě nesjednaného pojištění 921,98 Kč. Celková dlužná částka, jíž je třeba uhradit, činí 22 989,30 Kč v případě sjednaného pojištění a 22 255,35 Kč v případě nesjednaného pojištění. Smlouva není podepsána vlastnoručním podpisem žalovaného, v kolonce pro jeho podpis je uvedeno datum 25. 1. 2018.

7. Z historie položky se podává, že dne 25. 1. 2018 v době od 11: 09:21 hod. až do 14: 00:21 hod. probíhal elektronický kontakt mezi účastníky, přičemž v době od 13:5 3:26 hod. do 14: 00:13 hod. byl žalovaným akceptován obsah úvěrové smlouvy.

8. Dle transakční historie účtu za období od 18. 1. 2018 do 18. 12. 2019 byla na účet žalovaného č. bankovní účet připsána dne 25. 1. 2018 částka 20 000 Kč s popisem„ poskytnutí úvěru“. Z dalšího přehledu je patrno, že jedinými příjmovými položkami na účtu jsou plnění od subjektů, o nichž je soudu z úřední činnosti známo, že předmětem jejich podnikání je poskytování nebankovních úvěrů, např. dne 26. 1. 2018 platba ve výši 90 000 Kč od právnická osoba, dne 23. 2. 2018 přijatá platba ve výši 10 000 Kč prostřednictvím platební brány ThePay.cz, dne 9. 3. 2018 ve výši 2 000 Kč přijatá platba od anonymizována dvě slova, dne 23. 3. 2018 přijatá platba ve výši 100 000 Kč od právnická osoba, dne 6. 4. 2018 přijatá platba ve výši 10 000 Kč prostřednictvím platební brány ThePay.cz, dne 19. 4. 2018 přijatá platba ve výši 6 000 Kč od anonymizována dvě slova, dne 7. 5. 2018 přijatá platba 5 000 Kč prostřednictvím platební brány ThePay.cz a další. Z přehledu je patrné, že splátky úvěrů mohly být realizovány pouze z úvěrů nově čerpaných, neboť příjem z jiných zdrojů, např. pracovního poměru, nebylo lze detekovat.

9. Podle historie úvěru žalovaný žalobkyni na úvěr uhradil celkem 4 217,07 Kč.

10. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky ze dne 19. 9. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného upozornila na splatnou pohledávku ve výši 1 889,52 Kč a vyzvala k jejímu zaplacení do sedmi dnů od doručení výzvy, včetně poplatku ve výši 150 Kč za upomínání, jinak nechť je výzva považována za odstoupení od úvěrové smlouvy.

11. Podle dodejky byla zásilka předána k poštovní přepravě a zaslána žalovanému. Pošta oznámila možnost vyzvednutí zásilky dne 20. 9. 2018, na poště byla zásilka uložena do 8. 10. 2018 a dne 16. 10. 2018 se nevyzvednutá vrátila zpět žalobkyni jako odesilateli.

12. Jak vyplývá z oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu, dne 19. 2. 2020 vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 26 474,01 Kč zástupce žalobkyně, který, dle poštovního podacího archu, zásilku předal k poštovní přepravě dne 19. 2. 2020.

13. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní ( ), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností ( ). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. však upravuje ustanovení jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. ). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení a žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně své tvrzení o tom, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy zkoumala s řádnou péčí, neprokázala.

14. Dle , (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla elektronicky, pomocí prostředků komunikace na dálku, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

22. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j.  – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

23. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužováním spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

24. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

25. Z řízení vyplynulo, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti nepřistoupila řádně, když i v žalobě tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala dle jím poskytnutých informací o příjmech a z dostupných rejstříků. Protože si žalobkyně údaje sdělené žalovaným nijak neověřila (což je zřejmé i z jejího tvrzení, že za pravidelný příjem považuje platby přijaté žalovaným od jiných poskytovatelů úvěrů prostřednictvím platební brány ThePay.cz), a nijak nezjišťovala, jaké má žalovaný pravidelné výdaje, soud vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované zápůjčku žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.

26. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, na níž dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil 4 217,07 Kč k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 12 914,45 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl dne 13. 3. 2021, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohl seznámit se žalobou, která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění dostala do dispozice žalovaného, povinen plnit a ode dne 14. 3. 2021 je v prodlení, soud žalobkyni podle přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyni požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, soud byl nucen nad rámec výše zákonného úroku z prodlení dle nař. vlády č. zákonný úrok z prodlení omezit na 8,25 % ročně. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 244,64 Kč, přičemž tato částka představuje 50,76 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,38 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,62 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 131,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.