Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
20 C 57/2022-46
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky částka se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně není povinna hradit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka], a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky [částka] se žaloba zamítá. III. Žalobkyně není povinna hradit žalované poměrnou náhradu nákladů řízení.
1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění.
2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení částka z titulu smluvní pokuty za nevrácení zařízení anonymizována čtyři slova po skončení smluvního vztahu a částka jako poplatku za odpojení a pronájmu zařízení dle specifikovaných vyúčtování (částka). Závazek se žalovanou sjednala právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba
3. Soud k projednání věci nařídil jednání, neboť žalobkyně s jiným postupem nesouhlasila již v návrhu. Žalovaná se nedostavila, soud jí doručil na adresu trvalého bydliště, písemnost převzala do vlastních rukou dne datum, k návrhu se však nevyjádřila ani písemně.
4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 18 žalobkyně prokázala závazek žalované hradit nájemné za zařízení„ anonymizována tři slova“ (určeném zřejmě k produktům„ anonymizováno Mini, anonymizována dvě slova a anonymizováno“) na adrese tehdejšího trvalého bydliště, od datum Smlouva obsahuje ujednání o výši připojovacího poplatku částka, dále odkaz na ceník a smluvní podmínky ohledně povinnosti zaplatit smluvní pokutu, pokud nebude vráceno přijímací zařízení včas a v pořádku, bez upřesnění částky v samotné smlouvě. Ujednání je v 15 řádcích textu v závěru smlouvy, font má velikost 1,3mm (verzála„ U“). Zakázkovým listem č. l. 17 ze dne datum bylo prokázáno, že žalované bylo zařízení se sériovým číslo předáno k samoinstalaci. Ceník ani všeobecné podmínky podpis žalované neobsahují, částka částka za zařízení a částka za odpojovací poplatek je uvedena pouze v ceníku, který obsahuje několik desítek položek a je psán fontem o velikosti 0,7mm (verzála„ P“). Vyúčtováním č. l. 26 až 28 a 30 bylo prokázáno řádné vyúčtování čtyř částek částka za pronájem zařízení a vyúčtováním č. l. 31 dobropis částky částka za předčasné ukončení pronájmu v průběhu měsíčního období trvání nájmu. Dopisem č. l. 29 a 44 bylo prokázáno odstoupení od smlouvy a výzva k vrácení zařízení (zasláním na adresu v obec). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem ze dne datum vypracování i zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. na aktuální adresu trvalého pobytu žalované.
5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali závazek z nájmu movité věci ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku , z něhož právní předchůdce žalobkyně plnil řádně, žalovaná však nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. že žalovaná již uhradila více, než žalobkyně tvrdí) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. V rozsahu plnění jak v I. výroku shora tak mohl soud žalobě vyhovět, neboť se jednalo o nájemné a nikoliv služeb elektronických komunikací (o kterých rozhoduje Český telekomunikační úřad). O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. , Když takto určená platební povinnost je sice marginální, nicméně trvá nouzový stav a částka zjevně nemá ekonomický význam, aby bylo nutno zvyšovat riziko ze včasného neprovedení platby.
6. Pokud se týká částky částka a poplatku částka za odpojení, zde soud žalobu II. výrokem shora zamítnul, neboť takový poplatek nebyl nominální částkou sjednán v textu samotné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení smlouvy a nevrácení poskytnutého zařízení (což je ve většině vztahů prakticky jediná podstatná povinnost odběratele, mimo placení vyúčtování) a s tím spojeného odpojovacího poplatku pravidelně předvídat (tomu ostatně odpovídá počet nároků, které jen zdejší soud každoročně projednává) a tomu uzpůsobit obsahovou stránku smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11 , dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě ceníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaná při kontraktaci seznámena, což nezaručuje ani odkaz na takový dokument ve smlouvě, ani případné svědectví, že ceník byl poskytnut se smlouvou či protokolem (což by bylo z hlediska kontraktace zpozdilé), neboť jde o obsáhlý text s mnoha nesouvisejícími poplatky, psaný natolik drobným písmem, že verzála nedosahuje ani velikosti 1mm. Pokud žalobkyně argumentuje nepřenositelností těchto závěrů na projednávaný případ s odlišnými skutkovými okolnostmi, soud konstatuje, že je pravdou, že částečně je ujednání obsaženo v samotné smlouvě. Avšak to podstatné – samotná částka – nikoliv. Pro spotřebitele je však podstatné, zda mu hrozí riziko smluvní pokuty ve výši např. částka nebo částka, aby tomu přizpůsobil své chování k provozovanému zařízení. Zde soud odkazuje žalobkyni zejména na právní větu a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018 ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 , dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. Uvedení výše smluvní pokuty do samotné smlouvy nebrání žádný, nebo přinejmenším pro soud rozpoznatelný důvod. Pokud bylo pro původní věřitelku důvodem pro takový postup např. zachování možnosti změny výše smluvní pokuty v průběhu smluvního vztahu, jednalo by se opět o lichý argument. Původní věřitelka používala paušalizovanou, zaokrouhlenou částku částka pro více typů svých zařízení (pro jiná používá částka) a to dlouhodobě, nepochybně tedy nebyla tížena precizováním výše či častými změnami smluvních pokut u těchto propojovacích zařízení (zejména pokud byla na českém trhu jejich jediným distributorem). Nadto by její podnikání neohrozilo ani to, pokud by cenu takového zařízení v průběhu let změnila (například aby cena odpovídala skutečné tržní hodnotě takového zařízení). Případná změna v takovém ujednání je pro závazek a spotřebitele podstatná a musela by být opět učiněna v režimu konsenzuálním, nikoliv v režimu jednostranné změny navazujícího dokumentu. Pokud bylo argumentováno obsažením výše smluvní pokuty v odstoupení od smlouvy, jde rovněž o lichý argument, podstatný je obsah kontraktace, nikoliv obsah jednostranného úkonu, který žalovanou nezavazuje.
7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. měl žalované přiznat k tíži žalobkyně právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tomu odpovídá III. výrok shora.
8. Údaje ke splnění peněžité pohledávky žalovaná nalezne v již dříve doručovaném žalobním návrhu v sekci F), soud nicméně neručí za jejich případnou změnu v mezidobí a jejich ověření je tak záležitostí mezi účastníky řízení (tj. bez ingerence soudu, pro který řízení končí vydáním rozsudku).
9. Žalovaná by se však navzdory relativnímu procesnímu úspěchu měla ve svém zájmu zamyslet nad dalšími hrozícími následky pro případ, že si zařízení skutečně ponechala, resp. jej nevydala, a nehodlá to v co nejkratší době napravit. Nemusí se totiž jednat o poslední soudní řízení, kterému může žalovaná v této souvislosti čelit a tím si opět přivodit i břímě nákladů řízení. Překážka věci rozhodnutí nastává pouze ve vztahu ke smluvní pokutě, nikoliv však k závazku, jehož splnění zajišťovala a který nebyl předmětem tohoto řízení (vrácení pronajatého zařízení).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.