Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

118 C 1/2022-103

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 45 514,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení částky 31 582 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 902 Kč od 31. 12. 2020 do 12. 1. 2021 ve výši 137,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 238 Kč od 13. 1. 2021 do 18. 3. 2021 ve výši 688,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 574 Kč od 19. 3. 2021 do 13. 5. 2021 ve výši 546,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 910 Kč od 14. 5. 2021 do 14. 7. 2021 ve výši 552,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 246 Kč od 15. 7. 2021 do 1. 10. 2021 ve výši 638,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 582 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, částky 13 932,62 Kč, úroku ve výši 100,47 % ročně z částky 38 547,51 Kč od 31. 12. 2020 do 23. 2.2021 ve výši 5 611,65 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 38 547,51 Kč od 24. 2. 2021 do 13. 5. 2021 ve výši 661,23 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 37 512,23 Kč od 14. 5. 2021 do 14. 7. 2021 ve výši 505,30 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 33 848,23 Kč od 15. 7. 2021 do 1. 10. 2021 ve výši 580,65 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 30 184,23 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 12. 2020 dosáhne částky 153 144 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení částky 31 582 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 902 Kč od 31. 12. 2020 do 12. 1. 2021 ve výši 137,23 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 238 Kč od 13. 1. 2021 do 18. 3. 2021 ve výši 688,75 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 42 574 Kč od 19. 3. 2021 do 13. 5. 2021 ve výši 546,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38 910 Kč od 14. 5. 2021 do 14. 7. 2021 ve výši 552,85 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 246 Kč od 15. 7. 2021 do 1. 10. 2021 ve výši 638,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 582 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, částky 13 932,62 Kč, úroku ve výši 100,47 % ročně z částky 38 547,51 Kč od 31. 12. 2020 do 23. 2.2021 ve výši 5 611,65 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 38 547,51 Kč od 24. 2. 2021 do 13. 5. 2021 ve výši 661,23 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 37 512,23 Kč od 14. 5. 2021 do 14. 7. 2021 ve výši 505,30 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 33 848,23 Kč od 15. 7. 2021 do 1. 10. 2021 ve výši 580,65 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 30 184,23 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 31. 12. 2020 dosáhne částky 153 144 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 45 514,62 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne 4. 3. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému dne 5. 3. 2020 vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s efektivním úrokem ve výši 100,47 % ročně ve 36 pravidelných měsíčních splátkách po 3 664 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2020. Žalovaný se ve smlouvě rovněž zavázal hradit pojistné ve výši 119 Kč měsíčně. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalované, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný řádně neplnil povinnosti ze smlouvy, neboť nehradil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč. S účinností ke dni 29. 12. 2020 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 48 147,23 Kč. Před zesplatněním úvěru byla žalovaný vyzván k úhradě dlužné splátky; žalovaný však ničeho neuhradil. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 30 184,23 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 998 Kč, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč, smluvní pokuta ve výši 13 932,62 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z jistiny úvěru ve výši 100,47 % ročně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, soud proto jednal v souladu s ustanovením , (dále jen ) v nepřítomnosti žalovaného.

3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho občanského průkazu a dokumentem„ souhlas s kopírováním občanského průkazu“.

4. Zy označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru číslo“ ze dne 5. 3. 2020 a z oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 3. 2020, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 3 664 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 127 620 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána výpůjční úroková sazba ve výši 100,47 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Součástí smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalované, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.3 písm. b) bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů či v případě prodlení s úhradou dvou splátek. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru. Z přílohy číslo ze dne 5. 3. 2020 ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaný přistoupil k pojištění schopnosti splácet v rámci pojistné smlouvy č. bankovní účet a zavázal se platit měsíční pojistné ve výši 119 Kč měsíčně.

5. Z předsmluvního formuláře soud zjistil parametry úvěru. Z prohlášení klientů soud zjistil, že se žalovaný seznámil s informacemi o úvěru. Z karty klienta soud zjistil přehled splácení úvěru žalovaným. Z dokumentu„ hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má celkové příjmy ve výši 18 200 Kč a výdaje ve výši 6 751 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti Česká pošta, s.p. Ze snímku obrazovky internetového bankovnictví soud zjistil, že na účet žalovaného č. bankovní účet byla připsána v únoru 2020 mzda ve výši 17 809 Kč, v lednu 2020 ve výši 19 247 Kč. Z přihlášky do pojištění ze dne 4. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný požádal o přistoupení k pojištění, přičemž se měl zavázat platit pojistné ve výši 119 Kč měsíčně. Součástí byl i informační dokument o pojistném produktu, který obsahoval podrobné parametry pojistného. Z výpisu z registru klientských informací soud zjistil, že žalovanému bylo přiřazeno hodnocení 274 bodů, což jej má řadit do kategorie s vyšším rizikem. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně poukázala částku 40 000 Kč na účet č. bankovní účet dne 5. 3. 2020. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že žalovaný v něm měl dva záznamy, přičemž neměl žádnou částku po splatnosti. Z pracovní smlouvy ze dne 28. 4. 2015 ve znění příslušných dodatků soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti Česká pošta, s.p. na pozici referent provozu. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 18. 4. 2016 byl pracovní pomě prodloužen na dobu neurčitou. Ze mzdového výměru soud zjistil, že základní hrubá mzda žalovaného činila 21 200 Kč.

6. Z oznámení ze dne 29. 12. 2020 soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno zesplatnění všech závazků. Z výzvy k zaplacení ze dne 26. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných 25. 9. 2020 a 25. 10. 2020. Z výzvy k zaplacení ze dne 25. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných 25. 10. 2020 a 25. 11. 2020. Z výzvy k zaplacení ze dne 28. 12. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátek splatných 25. 10. 2020, 25. 11. 2020 a 25. 12. 2020. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 10. 2021, podacího archu a dodejky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 15 dnů od odeslání výzvy. Z emailové komunikace mez žalovaným a žalobkyní z března 2022 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o možnost splácení úvěru měsíční splátkou ve výši 3 000 Kč.

7. Z databáze časových řád ARAD soud zjistil, že v období 3/ 2020 činila běžná úroková sazba 7,56 % ročně v kategorii UK 4 Domácnosti a NISD na spotřebu – fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně.

8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřely na základě návrhu ze dne 5. 3. 2020 akceptovaného dne 6. 3. 2020 úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 100,47 % ročně splatit 36 měsíčními splátkami ve výši 3 664 Kč, splatnými vždy do každého 25. dne

v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 127 620 Kč. Žalovaný se rovněž zavázal platit pojistné za pojištění schopnosti splácet. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovaným částku 40 000 Kč. První splátka byla splatná dne 25. 4. 2020. Žalovaný za dobu trvání úvěru zaplatil částku 40 304 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

9. Podle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud posoudil závazkový vztah mezi účastníky řízení podle a násl. a podle ZoSÚ a dospěl k závěru, že žalobkyně jako podnikatelka vystupovala v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný v této pozici nejednal. Žalobkyně ani po poučení soudu dle nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování bonity. Žalobkyně obsáhle argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. V moci žalobkyně nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení např. výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů

o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (6 751 Kč), byť by šlo o vlastní formu bydlení. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila řádně úvěruschopnost žalovaného v pozici spotřebitele, když neposoudila schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru porovnáním příjmů a výdajů žalovaného ve smyslu ZoSÚ, a tedy žalobkyně nemohla kvalifikovaně dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 ZoSÚ, je nutné předmětnou smlouvu posoudit jako neplatnou. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.

14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. (dostupný na www.nsoud.cz) vyplývá, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. a v neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu České republiky se též uvádí, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a této své povinnosti nedostojí, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, když dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Z důvodů vyplývajících z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu, jakož i z důvodů nastíněných v nálezu Ústavního soudu sp.zn. (dostupný na www.usoud.cz), který soudům v podstatě ukládá zabývat se otázkou zkoumání bonity z úřední povinnosti, dovodil soud v projednávané věci naplnění podmínek dle a přihlédl k neplatnosti úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. Samo jednání žalobkyně v podobě postupu jednoznačně odporujícímu principům ochrany spotřebitele je totiž důvodem neplatnosti, nikoliv pasivita jejích klientů.

16. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno vyplacení úvěru žalovanému ve výši 40 000 Kč a současně provedení úhrad ze strany žalovaného ve prospěch žalobkyně ve výši 40 304 Kč, bylo na místě uzavřít, že žalovaný zcela vrátil bezdůvodné obohacení ve smyslu Z důvodu výše uvedené neplatnosti smlouvy a skutečnosti, že bezdůvodné obohacení bylo zcela vráceno, tak soud musel žalobu zamítnout. Neplatnost úvěrové smlouvy se vztahuje rovněž na sjednané smluvní pokuty a náklady vymáhání.

17. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením Žalovaný byl v řízení úspěšný, a proto by měl nárok na náhradu nákladů řízení. Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.

Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.