Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 43/2022-45
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Pipkovou, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 16 257,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 368 Kč, s úrokem z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 8 368 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V částce 7 889,66 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 159,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 550,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 232,12 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 864,12 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 232,12 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 368 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 368 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V částce 7 889,66 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 159,14 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 550,34 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 232,12 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 864,12 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 9 232,12 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 257,66 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že společnost právnická osoba, IČO (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 12. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce číslo na částku 10 000 Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy, což tento potvrdil svým podpisem. Poskytnutou částku spolu s úrokem 29 % ročně ve výši 1 789 Kč za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 4 180 Kč a poplatku za hotovostní splácení ve výši 2 948 Kč se žalovaný ve smlouvě zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil 1 632 Kč. Dne 18. 12. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalovaný byl na možnost podání žaloby upozorněn ve výzvě k zaplacení učiněné zástupcem žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet půjčku vyhodnocením údajů sdělených žalovaným v kartě zákazníka a jejich ověřením předloženými doklady.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvila. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků v souladu s občanským soudním řádem .
3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 12. 8. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dle které žalovanému měla být poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, kterou měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatit v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Součástí byly smluvní podmínky. Předmětnou smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 18 917 Kč, skládající se z částky 10 000 Kč představující jistinu, z částky 1 789 Kč představující kapitalizovaný úrok za poskytnutou zápůjčku, dále z částky 4 180 Kč představující poplatek za zpracování, doručení a administrativní činnost a z částky 2 948 Kč představující částku za vedení zákaznického účtu. Celková finanční částka ve výši 18 917 Kč měla být žalovaným uhrazena v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. První splátka byla splatná do 7 dnů od uzavření smlouvy.
4. Ze zákaznické karty ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy uvedl, že bydlí v nájmu a je zaměstnaný jako řidič u právnická osoba s.r.o. Jeho čistý příjem měl 12 228 Kč a další příjem v domácnosti měl činit 10 000 Kč. Jeho výdaje měly činit částku 3 000 Kč měsíčně. K ověření údajů měly být využity: pracovní smlouva a výpisy z bankovního účtu.
5. Z tabulky umoření ze dne 12. 1. 2021 soud zjistil způsob předepisování úroků a splátek. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že byla uzavřena dne 18. 12. 2020 a na žalobkyni byla z její právní předchůdkyně postoupena pohledávka z titulu uzavřené smlouvy číslo v celkové výši 23 172,66 Kč, přičemž z čl. I odst. 1 ve spojení s čl. II odst. 2 dotčené postupní smlouvy vyplývá, že se má jednat o pohledávky ze smluv o půjčce se všemi právy s tím spojenými. Z dopisu ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl informován o zpracování osobních údajů. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení dopisu; z podacího lístku vyplývá, že tato výzva byla odeslána 25. 1. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 21 227,63 Kč nejpozději do 24. 11. 2021; z podacího lístku vyplývá, že tato byla odeslána 10. 11. 2021.
6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně jakožto podnikatel s předmětem podnikání spočívajícím v poskytování spotřebitelských úvěrů a žalovaný spolu uzavřely smlouvu ze dne 12. 8. 2019, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovaném finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky splatit 60 týdenními splátkami ve výši 316 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně. příjmení žalovaného byla právní předchůdkyní žalobkyně zkoumána toliko na základě tvrzení žalovaného. Žalovaný uhradil pouze 1 632 Kč. Pohledávka z uzavřené smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, oznámením ze dne 6. 1. 2021 byl žalovaný vyzván k vydání dlužných finančních prostředků. Ke dni 18. 12. 2020 činila dlužná jistina částku 9 232,12 Kč a dlužný poplatek částku 7 025,54 Kč. Žalovaný tak uhradil částku 1 632 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné pohledávky předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2021.
7. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle ustanovení § 1968 o.z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovaném poskytla zápůjčku v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jejího označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by zápůjčka měla souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle ustanovení § 2 ZoSÚ rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele zápůjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet zápůjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na www.nssoud.cz či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na www. nsoud.cz, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). Soud na základě provedeného dokazování nemůže učinit závěr o tom, jak se právní předchůdkyně snažila ověřit schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splatit. Žalobkyně obecně tvrdila, jak bylo postupováno, a odkazovala na příslušná ustanovení zákona, ale ke svým tvrzením nenavrhla žádný důkaz. Soud proto uzavírá, že se právní předchůdkyně žalobkyně spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů i výdajů.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku, a proto soud posoudil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora
ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
13. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila svou pohledávku za žalovaným a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se dle tvrzení žalobkyně zavázal k úhradě celkové částky ve výši 18 917 Kč. Žalovaný uhradil pouze 1 632 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, resp. ve smyslu ZoSÚ vrátit poskytnutou jistinu.
14. Soud tudíž rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poskytnutou částku 8 368 Kč (tj. částku jistiny sníženou o částečné úhrady) s úrokem z prodlení z této částky dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej o to žalobkyně požádala, k čemuž došlo oznámením o postoupení pohledávky podaným k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021 s lhůtou splatnosti do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva mohla být žalovanému doručena nejdříve 28. 1. 2021 (podle § 573 o. z.) a lhůta k plnění mu tak uplynula dne 8. 2. 2021 a teprve následujícím dnem po uplynutí této lhůty se žalovaný dostal do prodlení s úhradou dluhu. Proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 8 368 Kč až od 9. 2. 2021 do zaplacení. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovaném uložil, aby žalovanou částku zaplatil do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
15. Soud tudíž dále žalobu zamítl ohledně: uhrazené jistiny a poplatků ve výši 7 889,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 159,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 550,34 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 9 232,12 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, ohledně úroku z prodlení z částky 9 232,12 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 a úroku z prodlení z částky 864,12 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení.
16. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala (včetně v žalobě kapitalizovaných úroků z prodlení) částky 22 840,17 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 9 381,33 Kč, tj. ze 41,07 %; žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 13 458,84 Kč, tj. z 58,93 %, a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 17,85 % Protože však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že mu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.