Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
94 C 186/2021-42
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 23 182,14 Kč s příslušenstvím - zápůjčky
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 100 Kč od 21. 7. 2018 do zaplacení a z částky 19 000 Kč od 26. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 082,14 Kč s úrokem ve výši 7 441,83 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 4 182,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a z částky 19 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 082,14 Kč od 21. 7. 2018 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 100 Kč od 21. 7. 2018 do zaplacení a z částky 19 000 Kč od 26. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2 082,14 Kč s úrokem ve výši 7 441,83 Kč a dále ve výši 29 % ročně z částky 4 182,14 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a z částky 19 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 082,14 Kč od 21. 7. 2018 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 952 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobou ze dne 28. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 23 182,14 Kč jako neuhrazené jistiny zápůjčky ze dne 22. 3. 2018 ve výši 4 182,14 Kč s příslušenstvím a neuhrazené jistiny zápůjčky ze dne 18. 7. 2018 ve výši 19 000 Kč. Obě tyto smlouvy uzavřel žalovaný s právnická osoba (dále jen„ anonymizováno“) a ten pohledávky z nich následně postoupil žalobkyni.
2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. ):
4. Dne 22. 3. 2018 podepsal žalovaný smlouvu o zápůjčce od právnická osoba ve výši 7 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč včetně úroků a poplatků v celkové výši 5 302 Kč. Dne 18. 7. 2018 podepsal žalovaný smlouvu o zápůjčce od právnická osoba ve výši 19 000 Kč, kterou se zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po 1 916 Kč včetně úroků a poplatků v celkové výši 15 471 Kč. Z přehledů plateb soud ověřil, že žalovaný zaplatil toliko na první zápůjčku částku 4 900 Kč, na druhou ničeho. Pohledávky za žalovaným postoupil anonymizováno dne 18. 12. 2020 žalobkyni (smlouva, seznamy pohledávek, oznámení žalovanému ze dne 6. 1. 2021, podací lístek 25. 1. 2021). Žalovaného vyzýval právní zástupce žalobkyně k zaplacení částky 54 845,24 Kč dne 21. 4. 2021 (výzva, podací lístek).
5. Do zákaznické karty datované 22. 3. 2018 žalovaný uvedl, že žije v nájmu, živí tři další osoby a je zaměstnán u společnosti právnická osoba s tím, že po zaplacení nutných výdajů mu měsíčně zbývá 8 750 Kč (počítal-li předchůdce žalobkyně do příjmů žalovaného i příjmy ostatních členů domácnosti, musel by započítat i výdaje ostatních členů na výdajové straně, což se nestalo). Z potvrzení o výši příjmu ze dne 20. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný měl pobírat od zaměstnavatele právnická osoba, IČO, čistou mzdu ve výši 28 750 Kč měsíčně na základě pracovní smlouvy platné ode dne 10. 2. 2017. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že tato společnost byla po skončení likvidace vymazána ke dni 27. 1. 2018. Žalovaný předložil pracovní smlouvu s tímto zaměstnavatelem, která určovala datum nástupu do práce 10. 2. 2017, ale byla datována 20. 3. 2018.
6. Do zákaznické karty datované dne 18. 7. 2018 žalovaný uvedl, že žije v nájmu, živí další čtyři osoby a je zaměstnán u právnická osoba s tím, že po zaplacení nutných výdajů a splátek předchozího úvěru mu zbývá 4 750 Kč měsíčně. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 18. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný měl pobírat od zaměstnavatele právnická osoba, IČO, čistou mzdu ve výši 27 950 Kč měsíčně na základě pracovní smlouvy platné ode dne 1. 6. 2017. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že tato společnost je aktuálně v likvidaci, která byla do rejstříku zaznačena 5. 6. 2018.
7. Z nájemní smlouvy ze dne 23. 11. 2016 soud zjistil, že byt na adrese trvalého pobytu žalovaného mohlo v období od 1. 12. 2016 do 28. 2. 2017 obývat celkem pět osob, a to žalovaný, paní jméno příjmení a tři nezletilé děti, nejmladší narozené v roce 2014. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 930 Kč měsíčně včetně záloh na energie. Výslovně bylo vyloučeno automatické prodlužování nájmu bez písemné dohody stran. Bydlení ke dni uzavření úvěrových smluv 22. 3. 2018 a 18. 7. 2018 tedy žalovaný nijak nedoložil.
8. Právním posouzením věci soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a anonymizováno nedošlo k platnému sjednání smluv o zápůjčkách, avšak žalovaný obdržel celkem částku 26 000 Kč a vrátil toliko 4 900 Kč. Pohledávky platně přešly na žalobkyni. Předchůdce žalobkyně měl věnovat větší péči prověření úvěruschopnosti žalovaného právě proto, že v tvrzeních žalovaného při sjednávání obou zápůjček byl značný rozdíl a tato si vzájemně odporovala. Žalovaný v březnu 2018 uváděl, že od 10. 2. 2017 pracuje u zaměstnavatele, který byl v té době již dva měsíce vymazán z obchodního rejstříku, navíc anonymizováno nepovažoval za podezřelé ani antedatování pracovní smlouvy, ani neplatnost nájemní smlouvy. V červenci téhož roku pak žalovaný uváděl, že pracuje již od 1. 6. 2017 u jiného zaměstnavatele, který byl již v té době v likvidaci. Provident měl prověřovat úvěruschopnost žalovaného, vědom si potenciální neplatnosti úvěrových smluv, s mnohem větší pečlivostí a minimálně nahlédnout do obchodního rejstříku a dokumentů k předchozímu kontraktu s žalovaným.
9. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015 -39). Pokud tedy byla následně mezi věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena smlouva o zápůjčce, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku , nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 občanského zákona).
10. Jsou-li tedy ze shora uvedených důvodů obě smlouvy o zápůjčkách neplatné, žalobkyně má po postoupení pohledávky nárok na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku ), tedy toho, co žalovaný obdržel a nevrátil. Převzetí částky 7 000 Kč a částky 19 000 Kč bylo stvrzeno podpisem smluv, žalovaný celkem zaplatil 4 900 Kč. Soud proto žalobě do částky 21 100 Kč vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).
11. Ve zbývající části 2 082,14 Kč soud žalobu zamítl, neboť v této výši žalobkyně žádala platně nesjednané poplatky a úroky. Ze stejných důvodů byla žaloba zamítnuta ohledně příslušenství kromě úroku z prodlení přiznaného výrokem I.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 82 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši 900 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b advokátního tarifu), paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč (§ 14b odst. 5 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 252 Kč a soudním poplatkem ve výši 928 Kč, tj. celkem žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 380 Kč. Soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni poměrnou část 1 952 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř. ).