Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 361/2021-46

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 284 079,71 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 281 122,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 281 122,71 Kč jdoucím od 9. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá, tj. co do

­) částky 2 957 Kč,

­) kapitalizovaného úroku ve výši 19 421,34 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021,

­) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 411,79 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021,

­) úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 281 122,71 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení,

­) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 281 122,71 Kč

od 16. 2. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 45 819,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 281 122,71 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 281 122,71 Kč jdoucím od 9. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku se žaloba zamítá, tj. co do ­) částky 2 957 Kč, ­) kapitalizovaného úroku ve výši 19 421,34 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, ­) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 411,79 Kč od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021, ­) úroku ve výši 11,99 % ročně z částky 281 122,71 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, ­) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 281 122,71 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 45 819,51 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 20. 9. 2021 a doplněnou na výzvu soudu dne 10. 3. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 284 079,71 Kč, skládající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 281 122,71 Kč a poplatků ve výši 2 957 Kč, dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z úvěru kapitalizovaného za období od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021 částkou 19 421,34 Kč, úroku z úvěru ve výši 11,99 % ročně z částky 281 122,71 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného za období od 27. 1. 2021 do 15. 2. 2021 částkou 1 411,79 Kč a dále zákonného úroku z prodlení z částky 281 122,71 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně.

2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se společností právnická osoba (dále jen„ banka“) uzavřel dne 19. 7. 2019 smlouvu o Rychlé půjčce č. 2870493, na základě které poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně a dalšími poplatky. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Jelikož žalovaný byl v prodlení se splácením úvěru, banka předmětný úvěr zesplatnila ke dni 26. 1. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Banka postoupila pohledávku za žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně (právnická osoba a.s.). Žalobkyně následně nabyla pohledávku za žalovaným od jejího právního předchůdce smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 9. 3. 2021.

3. Žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla na základě lustrace žalovaného ve veřejných databázích a registrech (SOLUS, insolvenční rejstřík, databáze MVČR), přičemž vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, kdy uvedl výši jeho měsíčního příjmu (26 134 Kč), výdaje byly odhadnuty. Příjem byl ověřen z potvrzení o příjmu, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou (do 31. 12. 2019), a byly zde zachyceny příjmy za poslední 3 měsíce.

4. Žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, avšak v době uzavření předmětné smlouvy měl bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána mezinárodní příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 4 a 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I. bis). Použitelnost českého práva podle bydliště spotřebitele vyplývá z čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Nařízení Řím I).

5. Podle , (dále jen „ “), není k projednání věci samé třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřil, ačkoli mu výzva k vyjádření byla řádně doručena, soud tedy předpokládá, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a proto rozhodl bez nařízení jednání.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o Rychlé půjčce č. 2870493 ze dne 18. 7. 2019 a akceptace návrhu smlouvy o Rychlé půjčce ze dne 19. 7. 2019 má soud za prokázané, že mezi bankou (právnická osoba) a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle a násl. , (dále jen „o. z.“), kterou se banka zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky bance vrátit společně s úrokem ve výši 11,99 % ročně a poplatky za pojištění ve výši 351 Kč měsíčně v 96 měsíčních splátkách po 5 226 Kč. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy o svých poměrech uvedl, že je rozvedený, bydlí v pronajatém domě/bytě, je zaměstnán od ledna 2017, jeho měsíční příjem činí 26 134 Kč a splácí jiný úvěr ve výši 5 000 Kč.

7. Produktové podmínky banky obsahují bližší úpravu práv a povinností účastníků. Ceník banky stanovil ceny za služby spojené s úvěrem.

8. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtu soud zjistil, že banka poskytla dne 19. 7. 2019 žalovanému peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, uhradil pouze částku ve výši 55 079,39 Kč.

9. Prohlášením o okamžité splatnosti ze dne 26. 1. 2021 včetně podacího archu ze dne 27. 1. 2021 žalobkyně doložila, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou jeho splatných závazků banka závazek žalovaného ze smlouvy o rychlé půjčce zesplatnila a žalovaného vyzvala k okamžitému zaplacení celkové dlužné částky 304 912,84 Kč.

10. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 2. 2021 a dne 9. 3. 2021 a oznámeními o postoupení pohledávky ze dne 20. 4. 2021 a 19. 3. 2021 včetně podacího archu ze dne 20. 4. 2021 a 19. 3. 2021 žalobkyně doložila, že banka a následně právní předchůdce žalobkyně na ní postoupila svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o rychlé půjčce.

11. Předžalobními výzvami k úhradě ze dne 21. 4. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem z téhož dne žalobkyně prokazuje, že banka žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

12. Soud se zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi bankou a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

13. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žalobě netvrdila ničeho, proto byla soudem upozorněna na nedostatečně prokázanou úvěruschopnost žalovaného, načež žalobkyně odkázala pouze na nahlížení do výše zmíněných registrů, dále uvedla, že příjmy žalovaného zkoumala na základě potvrzení o zaměstnání, které předložila jako důkaz, a výdaje byly odhadnuty. V potvrzení o zaměstnání bylo uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu určitou do 31. 12. 2019, přičemž úvěr byl poskytnut dne 19. 7. 2019 a měl být splacen v 96 měsíčních splátkách. Banka při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z odhadnutých výdajů, nezjišťovala výši nájemného (žalovaný uvedl, že bydlí v pronajatém době/bytě) a nevzala v úvahu ani skutečnost, že pracovní poměr měl skončit po 5 měsících od uzavření smlouvy, tedy banka nemohla náležitě posoudit, zda žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet, když neměla ověřenou výši příjmu po 31. 12. 2019, ani zda žalovaný po této době vůbec byl zaměstnán.

14. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by banka před uzavřením předmětné smlouvy o rychlé půjčce řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splatit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by banka dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 a § 78 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou.

15. Jelikož však bylo prokázáno, že banka žalovanému poskytla částku 300 000 Kč, kterou jí žalovaný co do částky 281 122,71 Kč nevrátil, soud dospěl k závěru, že se žalovaný na úkor banky, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky, která nebyla bance, potažmo žalobkyni na jistině splacena, tj. částky 281 122,71 Kč, žalobkyni vrátit. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Co se týče zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 281 122,71 Kč od 16. 2. 2021 do zaplacení, soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na judikaturu soudů týkající se úroků z prodlení ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. ). Dle závěrů judikatury prodlení nastává až na základě doručení žaloby žalovanému (dne 29. 8. 2021), a ode dne následujícího lze přiznat úroky z prodlení. Žalobu lze totiž považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení až v okamžiku jejího doručení žalovanému, na rozdíl od žalobcem zaslané procesní předžalobní výzvy k plnění. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z této částky dle o. z. ve výši stanovené jdoucím ode dne následujícího po doručení žaloby, tj. od 9. 2. 2022, do zaplacení.

16. Dle ust. ., (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,

co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem

nebo s ním jinak jedná.

21. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru

nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

24. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020

ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná

se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu

46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem

na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,

že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

26. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný

pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle

§ 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

27. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil,

že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy

(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

29. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.

30. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 819,51 Kč, přičemž tato částka představuje 97,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 98,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 364 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 284 079,71 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 280 Kč ve výši 6 148,80 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.