Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 4/2022-47
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Fukalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 175 736,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 159 770 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 159 770 Kč za období od 18. 8. 2021 do 15. 10. 2021 v částce 2 195,19 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,50 % z částky 159 770 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od první moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení 15 966,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 576,63 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 996,96 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 174 636,37 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 966,37 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 416,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 159 770 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 159 770 Kč za období od 18. 8. 2021 do 15. 10. 2021 v částce 2 195,19 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,50 % z částky 159 770 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od první moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení 15 966,37 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 17 576,63 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 996,96 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 174 636,37 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 15 966,37 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28 416,89 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 175 736,37 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 14.9.2020 účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které mohla žalovaná čerpat peněžní prostředky do výše 180 000 Kč. V průběhu trvání smlouvy žalovaná načerpala celkem 180 000 Kč. Celkem na úvěr zaplatila 20 230 Kč. S ohledem na to, že žalovaná porušovala smluvní podmínky, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 15.7.2021. Schopnost žalované úvěr splácet byla prověřena prostřednictvím odborných pracovníků, kteří posuzovali příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají žadatelem uvedený věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, bydlení a nahlížejí do registrů.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z listiny označené jako„ anonymizována dvě slova – revolvingový úvěr“ pod číslo soud zjistil, že tato byla žalovanou podepsána číselným kódem dne 14.9.2020. Obsahem listiny je ujednání o poskytnutí revolvingového úvěru ve výši 180 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15,88 % p.a. s tím, že celkem žalovaná na úvěr zaplatí 195 483 Kč. Výše minimální měsíční splátky byla sjednána na 1,85 % z úvěrového rámce, tj. 3 330 Kč.
4. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že její příjem činí 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 20 000 Kč, je zaměstnaná u anonymizováno právnická osoba, má základní vzdělání, je svobodná, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost.
5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná čerpala celkem 180 000 Kč a splatila celkem 20 230 Kč. Do prodlení se dostala již s druhou splátkou splatnou dne 20.11.2020.
6. Z výzvy ze dne 5.8.2021 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k úhradě dlužné částky do 7 dnů. Zásilka s výzvou byla odeslána téhož dne.
7. Z výplatních pásek za měsíce červen až srpen 2020 soud zjistil, že průměrný měsíční čistý příjem žalované činil cca 20 000 Kč.
8. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalobkyně jako výdaje žalované považovala částku životního minima ve výši 3 860 Kč a splátku úvěru 1 411 Kč.
9. Z výpisu z účtu žalované za období od 1.6.2020 do 31.8.2020 soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 1,40 Kč a konečný zůstatek 12,65 Kč. Výpis zachycuje příchozí platby mzdy odpovídající výplatním páskám a rovněž příchozí úhrady od ÚP – anonymizováno v obec označené jako PByd a PnD ve výši cca 9 500 Kč. Téměř veškeré příjmy byly následně vybrány v hotovosti.
10. Z dalších důkazů soud nevycházel, neboť v prvé řadě zkoumal splnění povinnosti žalobkyně posuzovat schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy, k čemuž se ostatní provedené důkazy nevztahují.
11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon číslo Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
17. Povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost je stanovena zaprvé na ochranu spotřebitele, který není schopen dostat svých závazků, zadruhé na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, ale především zatřetí na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky.
18. K tomu, aby právní jednání mohlo být shledáno, jako absolutně neplatné je nutno, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky podle § 588 o. z., tj. takové jednání musí odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Co se týče první podmínky, není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odporuje podle § 87 odst. 1 tohoto zákona zákonu. Co se týče druhé podmínky, veřejný pořádek je pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. Současně s tímto platí, že základním kritériem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání by měl být smysl a účel zákona, který byl právním jednáním porušen. Pokud smysl a účel porušeného zákona vyžaduje, aby právní jednání od počátku nevyvolávalo právní následky, nelze stanovit jiný důsledek porušení zákona než absolutní neplatností právního jednání. Toto kritérium je uvedeno již v § 580 odst. 1 o. z., které činí právní jednání neplatným, pokud to smysl a účel porušeného zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může být buď relativní, nebo absolutní, smysl a účel zákona podle § 580 odst. 1 o. z. tedy musí vyžadovat, aby právní jednání, které porušuje zákon, bylo buď relativně, anebo absolutně neplatné. Pokud je k dosažení smyslu a účelu porušeného zákona nezbytné, aby právní jednání bez dalšího nevyvolávalo právní následky, je třeba vždy dospět k závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2135 a 2136).
19. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z.
20. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.
21. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru údaje o svých příjmech, rodinném stavu a bydlení. Žalobkyně příjem žalované ověřila z výplatních pásek a výpisu z účtu, ze kterých však vyplýval příjem o cca 5 000 Kč nižší než uvedený žalovanou. Výpis z účtu pak zachycuje další příjem ve výši cca 9 500 Kč od Úřadu práce ČR, přičemž dle označení se může jednat o příspěvek na bydlení a příspěvek na dítě. Žalobkyně od žalované nezískala žádné informace ohledně výdajů a vycházela pouze z částky životního minima jednotlivce a splátky dosavadního úvěru u žalobkyně. Podle § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů zejména k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít. Za situace, kdy žalovaná veškeré své příjmy vybírala v hotovosti, bylo na žalobkyni, aby od žalované získala věrohodné informace o jejích výdajích a tyto se snažila ověřit. Žalovaná sice do žádosti uvedla, že bydlí s rodiči a nemá žádnou vyživovací povinnost, ale z výpisu z účtu měla žalobkyně mít minimálně pochybnosti o takových tvrzeních, když žalované byl na účet zasílán pravděpodobně příspěvek na bydlení a příspěvek na dítě. Otázku, zda je žalovaná příjemcem dávek státní sociální podpory, však žalobkyně žádným způsobem neřešila. Soud uzavírá, že žalobkyně v daném případě neprokázala, že by splnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.
22. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 180 000 Kč. Z důvodu neplatnosti smlouvy se jedná o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Pokud tedy žalovaná uhradila žalobkyni částku 20 230 Kč, zbývá žalované k zaplacení 159 770 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl a vzhledem k tomu, že žalovaná byla od 18.8.2021 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (výzva před podáním žaloby byla v souladu s § 573 o.z. doručena dne 10.8.2021 a lhůtu k plnění určila žalobkyně na 7 dní), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I.).
23. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 416,89 Kč, přičemž tato částka představuje 60,64 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,32 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,68 % při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 7 030 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 175 736,37 Kč sestávající z částky 8 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 4 070 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 21. 4. 2022 náhrada 3 228,70 Kč za 376 ujetých km v částce 2 228,70 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 3,4 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 918,70 Kč ve výši 6 912,93 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.