Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 50/2022-54
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Brzákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
adresa pro doručování adresa žalovaného
o 3 974 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši
351 Kč zastavuje.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 8. 7. 2021 do zaplacení
a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 100,36 Kč, a to v pravidelných splátkách po 600 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, další vždy do každého 25. dne v měsíci předem.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 809 Kč, a to ve 2 splátkách po 404,50 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, další vždy do každého 25. dne v měsíci předem k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 351 Kč zastavuje. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 8. 7. 2021 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 100,36 Kč, a to v pravidelných splátkách po 600 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, další vždy do každého 25. dne v měsíci předem. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 809 Kč, a to ve 2 splátkách po 404,50 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná do konce měsíce, v němž tento rozsudek nabyde právní moci, další vždy do každého 25. dne v měsíci předem k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 11. 11 2021 domáhala
po žalovaném zaplacení částky 3 974 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným došlo dne 4. 1. 2021
k uzavření smlouvy o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím úvěru. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 převedena na žalobkyni.
2. Svým podáním doručeným soudu dne 16. 3. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět,
a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 351 Kč. Soud tak ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalovaného (výrok I. tohoto rozsudku).
3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že rozhodnutí ponechal na rozhodnutí soudu a pokud jej soud zaváže k platební povinnosti, požádal o umožnění splátek.
4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když
proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:
Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek
ze dne 29. 3. 2021 a na základě následné dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 7. 2021 postoupena z původního věřitele na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 14. 7. 2021, odeslaným dne 15. 7. 2021.
Dne 4. 1. 2021 byla mezi společnosti právnická osoba a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena smlouva o úvěru číslo ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit nejpozději do 30 dní s možností prodloužení do 360 dní s pohyblivými úroky a poplatky dle délky prodloužení splatnosti. Úvěr věřitel žalovanému poskytl v hotovosti v den uzavření smlouvy.
Žalobkyně v řízení neprokázala, že věřitel před poskytnutím úvěru provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
Zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalované pohledávky předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021, odeslanou dne 20. 10. 2021.
6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,
že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže
ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu
na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel
je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo
na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěné skutečnosti ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedené smlouvy byla předmětná pohledávka za žalovaným platně převedena a toto bylo žalovanému řádně oznámeno. V řízení bylo dále zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr v celkové výši 3 000 Kč. Žalobkyně v řízení neprokázala, že věřitel před uzavřením smlouvy provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven
či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy
(srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný
na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout
i bez návrhu. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách
o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření
k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad
(viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb. Soudní dvůr v něm vyložil, že čl. 8 a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice,
tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.
14. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak soud zavázal žalovaného k zaplacení jistiny úvěru ve výši 3 000 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení, jejichž výši i počátek prodlení soud shledal v souladu se skutkovými zjištěními soudu (výrok III. tohoto rozsudku). Soud pak nevyhověl nároku žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a žaloba tak byla v tomto rozsahu zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku).
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky
v celkové výši 4 268,29 Kč a žalobě bylo vyhověno co do zaplacení částky 3 294,29 Kč. Co
do celkové částky 501 Kč pak bylo řízení zastaveno z důvodu procesního zavinění žalobkyně a co do částky 473 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, v tomto rozsahu je tak nutné žalobkyni považovat za neúspěšnou účastnici. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 54,36 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 1 489 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál
po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), a 21% DPH z odměny za zastoupení a režijního paušálu ve výši 189 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 54,36 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 809 Kč Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok IV. tohoto rozsudku).
16. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., když žalovanému bylo na základě jeho žádosti umožněno dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že bydlí společně se svou přítelkyní, která je na rodičovské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek
a sociální dávky. Společně vychovávají 2 nezletilé děti. Žalovaný aktuálně nemá stálé zaměstnání, ale dochází na brigádu, kde si za jeden víkend vydělá cca 1 600 Kč. Soud má za to, že z těchto poměrů bylo zjištěno, že je žalovaný schopen jistinu úvěru s příslušenstvím splatit ve splátkách po 600 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu a náhradu nákladů řízení v celkové výši
809 Kč je žalovaný schopen splatit ve dvou splátkách po 404,50 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.