Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
108 C 8/2021-75
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
sídlem adresa žalované
o zaplacení částky 52 826,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 42 150 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 150 Kč ve výši 8,25% ročně od 27.2.2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 10 676,50 Kč, úrok ve výši 62,46% ročně z částky 35 892,27 Kč od 27.2.2021 do 22.3.2021 ve výši 1 438,08 Kč, úrok ve výši 8,25% ročně z částky 35 892,27 Kč od 23.3.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.2.2021 dosáhne částky 157 392 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Návrh, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 42 150 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 42 150 Kč ve výši 8,25% ročně od 27.2.2021 do zaplacení, pohledávku ve výši 10 676,50 Kč, úrok ve výši 62,46% ročně z částky 35 892,27 Kč od 27.2.2021 do 22.3.2021 ve výši 1 438,08 Kč, úrok ve výši 8,25% ročně z částky 35 892,27 Kč od 23.3.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27.2.2021 dosáhne částky 157 392 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit jí částku 52 826,50 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že účastnice uzavřely smlouvu o úvěru číslo dne 20. 12. 2018. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 83,83 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2019. Pokud žalobkyně ve smlouvě uvedla úrok 83,83 %, pak je to roční efektivní úroková míra a nyní požaduje úrok 62,46 % dle znaleckého posouzení – jde v podstatě jen o jiný matematický výpočet. Žalobkyně provedla tzv. scoring klienta (prověřila údaje poskytnuté žalovanou, doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu, ověřila úvěrovou historii žalované v databázích příjmení jméno a rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni uhradila pouze 3 splátky, a to dne 25. 2. 2019 ve výši 2 186, dne 22. 3. 2019 ve výši 40 000 Kč a dne 21. 5. 2019 ve výši 6 600 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle podmínek uzavřené smlouvy (žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2x 499 Kč, tj. za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů – v prodlení se ocitla žalovaná u splátek číslo). V důsledku tohoto prodlení žalované žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč (žalobkyni vzniká právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů a v prodlení se ocitla žalovaná u splátek číslo). V důsledku těchto prodlení žalované následně došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy (pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru). Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky číslo k datu 25. 2. 2021 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 40 752,01 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala i uhrazení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně se domáhala v souladu se smlouvou (bod 6.5.) i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru od 27. 2. 2021, neboť ani po zesplatnění nedošlo k zaplacení dlužné částky úvěru. Ke dni podání žaloby sestávala pohledávka žalobkyně z jistiny úvěru ve výši 40 752,01 Kč, která odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 35 892,27 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 4 859,74 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, částky 800 Kč jako náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, částky 10 676,50 Kč - smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 40 752,01 Kč za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 2. 2021 do 15. 11. 2021 a úroku ve výši 62,46 % ročně z částky 35 892,27 Kč ode dne 27. 2. 2021 do zaplacení. Do současné doby nebyl dluh uhrazen a to ani přes zasílané upomínky.
2. Žalovaná, byť byla soudem vyzývána, se k žalobě nevyjádřila. K jednání, které se konalo dne 14. 3. 2022 se bez včasné a řádné omluvy nedostavila, ačkoli byla řádně obeslána (předvolání k jednání má soud žalované za doručené dle § 49 odstavec 4 o.s.ř. dne 6. 3. 2021), proto soud věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti postupem dle § 101 odstavec 3 o.s.ř.
3. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
6. Z předsmluvního formuláře ze dne 20. 12. 2018, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 20. 12. 2018, oznámení o schválení úvěru ze dne 4. 1. 2019 a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaná žádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč na dobu 60 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 2 186 Kč měsíčně a celkem bude vráceno žalobkyni 131 160 Kč. Byla sjednána úroková sazba 83,83 % ročně, byla sjednána náhrada nákladů v případě opožděných plateb – dle čl. 6 smlouvy v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Dále vzniká žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlení klienta, kdy se ocitne klient v prodlení s úhradou o délce 15 dnů a to částku 200 Kč. Jestliže se ocitne klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky ke zesplatnění úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou.
7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalované – tato uvedla své příjmy ve výši 15 667 Kč měsíčně ze zaměstnání, výdaje byly uvedeny jako životní minimu 3 410 Kč, v domácnosti neuvedla žádné děti, náklady na bydlení 1 200 Kč, žalovaná uvedla, že je svobodná a bydlí u rodičů, náklady na bydlení nedoložila.
8. Z potvrzení zaměstnavatele a mzdových lístků bylo zjištěno, že žalovaná pracovala jako prodavačka u společnosti právnická osoba na dobu neurčitou od 4. 11. 2016 s měsíční mzdou 16 715 Kč za období od 1. 9. 2018 do 30. 11. 2018.
9. Z výpisu záznamů z registru příjmení nebylo k osobě žalované nalezeno žádných záznamů, z prováděného anonymizována dvě slova klienta (čím vyšší je skóre, tím je platební morálka lepší, vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácen) bylo zjištěno, že hodnota skóre byla 331 (tj. Kategorie II – nízké body, kdy rozmezí je 321 – 412)
10. Interními účetními doklady bylo zjištěno, že úvěr byl čerpán 3. 1. 2019.
11. Z dopisů ze dne 22. 1. 2021 a 22. 2. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně upozornila žalovanou na prodlení se splátkami číslo na vznik nároku žalobkyně na úhradu vynaložených nákladů i smluvní pokuty a na skutečnost, že pokud nedojde k okamžité úhradě dlužných splátek, vynaložených nákladů a smluvní pokuty, může dojít k zesplatnění celého úvěru.
12. Oznámením ze dne 25. 2. 2021 doručovaným žalované pro prodlení se splátkou úvěru o délce 65 dnů oznámila žalobkyně zesplatnění všech závazků vyplývající z úvěrové smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky 42 150 Kč, která se skládala ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru 35 892,27 Kč, úroku za poskytnutí úvěru do zesplatnění úvěru ve výši 4 859 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč.
13. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek anonymizováno jméno příjmení, příjmení příjmení bylo zjištěno, že tento znalce k žádosti žalobkyně vysvětlil pojem nominální úrokové míry a efektivní úrokové míry a provedl porovnání výší těchto sazeb v podrobné tabulce. Uvedl, že pokud je uvedena ve smlouvě efektivní úroková sazba, lze dopočítat úrokovou sazbu nominální. Bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena nominální či efektivní úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
14. Po provedeném dokazování soud žalobu v plném rozsahu zamítl.
15. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastnicemi došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. číslo jednací). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
16. Shodná povinnost byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. V právní praxi nebylo pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. V mnoha rozhodnutích finančního arbitra bylo opakovaně konstatováno, že tento výklad je z hlediska ochrany spotřebitele nutný a nasvědčuje mu i legislativní vývoj ochrany spotřebitele a samotné právní úpravy spotřebitelských úvěrů a jejich zprostředkování (viz např. nález finančního arbitra ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. spisová značka, spisová značka číslo, ze dne 23.7.2015, sp. zn. spisová značka, spisová značka číslo, ze dne 28. 5. 2018, č.j. spisová značka číslo – 20 aj.).
17. Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě odst. 1 § 87 ) mohl nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele.
18. Zákon číslo Sb., o spotřebitelském úvěru, jímž se v této věci právní vztahy řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková, bez toho, že by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní.
19. Tento náhled, odmítající relativní neplatnost jakožto nedostatečný nástroj ochrany spotřebitele, je dlouhodobě sdílen i judikaturou Ústavního soudu. Již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp.zn. ústavní nález, bylo zdůrazněno, že koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv chápe Ústavní soud jako nesouladnou i s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, která je neslučitelná s podstatou a účelem takové právní úpravy, jež má být projevem zásady ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele), v soukromém právu korigující uplatnění zásady autonomie vůle (viz bod 41. citovaného rozhodnutí).
20. Soud má tak za to, že rovněž v případě ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. by použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
21. Žalobkyně nedoložila dostatečné důkazy, kterými by prokázala, že provedla ověření výdajů žalované. Žalobkyně sice provedla kontrolu příjmů žalované, dále žalovaná uvedla, že je svobodná, bez vyživovacích povinností, avšak žalobkyně se nemůže omezit při zjišťování výdajů žalované jen na konstatování výše životního minima. Odhadované měsíční výdaje ve výši 3 410 Kč (tj. cca 114 Kč na den) jednoznačně vyvolávají pochybnost, neboť stěží mohou zahrnovat veškeré náklady žalované na bydlení, které nebyly nikterak doloženy, stravu, cestu do zaměstnání, mobilní telefon apod. Podepsaný soud má s ohledem na popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, uloženou jí zákonem, jakožto poskytovateli spotřebitelského úvěru, řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je absolutní neplatnost smlouvy. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 26.. 2. 2019 sp.zn. III. ÚS 4129/2018 . Žádné výdaje žalované nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu je tedy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a nárok žalobkyně vůči žalované se tak omezí na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Protože však žalobkyně poskytla žalované částku 40 000 Kč a žalovaná do současné doby uhradila 48 786 Kč, nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.
22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. , neboť v řízení úspěšné žalované tyto náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.