Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 28/2022-62
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Monikou Mikšovskou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 36 703,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do požadavku na zaplacení částky 16 503,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 216,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 174,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 485,34 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 285,34 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 20 200 Kč od datum do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 21 485,34 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 20 200 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do požadavku na zaplacení částky 16 503,52 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 216,50 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 174,98 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 21 485,34 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 285,34 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 20 200 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 29 % ročně z částky 21 485,34 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 36 703,52 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, která byla uzavřena mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 18 180 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v sazbě 29 % ročně (6 127 Kč), odměny za zpracování a doručení (8 565 Kč) a odměny za komfortní splácení (3 488 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 399 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když poslední splátku zaplatil dne datum, celkem do data postoupení uhradil 4 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni. Vedle částky 36 703,52 Kč (dlužná jistina 21 485,34 Kč + dlužný poplatek 15 218,18 Kč) žalobkyně žalobou požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 5 174,98 Kč (smluvní úrok 29 % ročně z dlužné jistiny 21 485,34 Kč od datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení, tj. do datum), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 216,50 Kč (zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí měsíční po úhradě poslední splátky žalovaným rovněž do data postoupení), úrok 29 % ročně z dlužné jistiny od datum (den následující po dni postoupení) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny rovněž od datum do zaplacení. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, ačkoliv mu byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se z jednání omluvila.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení, a z těchto listin byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den uzavření smlouvy částka ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tuto zápůjčku poplatek ve výši 18 180 Kč, který se skládal z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 6 127 Kč, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 8 565 Kč a odměny za komfortní splácení ve výši 3 488 Kč. Celkovou částku ve výši 43 180 Kč se žalovaný zavázal smluvnímu věřiteli splatit formou 18 měsíčních splátek po 2 399 Kč, poslední splátka 2 397 Kč (prokázáno smlouvou o zápůjčce číslo ze dne datum). Dle evidence předchůdce žalobkyně žalovaný uhradil celkem na smlouvu 4800 Kč (prokázáno tabulkou umoření ze dne datum). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze smlouvy o zápůjčce z původního věřitele na žalobkyni, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, výpisem ze seznamu postupovaných pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky před podáním žaloby vyzýván, přičemž mu byla stanovena lhůta k úhradě do datum (prokázáno předžalobní výzvou k plnění ze dne datum včetně podacího lístku).
6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 75 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
8. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejné pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
14. Dřívější úprava obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, výslovně nestanovila absolutní neplatnost smlouvy v případě porušení povinnosti poskytovatele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele, přesto však k takovému závěru praxe dospěla z důvodu nutnosti ochrany spotřebitele a současně celé společnosti. V případě nové úpravy v zákoně o spotřebitelském úvěru v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., kde by se jazykovým výkladem dalo dospět k závěru, že nově bude neplatnost smlouvy pro porušení této povinnosti pouze relativní, je třeba tento výklad provést s přihlédnutím k zásadám uznávaným demokratickými státy jako je ochrana slabší strany a zásada rovnosti. Výklad nové právní úpravy vedoucí k závěru o relativní neplatnosti by nepochybně zakládal nerovnost stran a takovou nerovnost je třeba výkladem vyvážit, aby nedošlo k popření smyslu a účelu zákonné povinnosti poskytovatele úvěru úvěruschopnost zkoumat a tím i v důsledku k oslabení ochrany spotřebitele jako takové, když i záměrem zákonodárce v nové úpravě bylo ochranu spotřebitele oproti předchozí úpravě ještě zvýšit. Proto soud posoudil splnění této povinnosti žalobkyně ex offo s tím, že porušení povinnosti věřitele řádně prověřit úvěruschopnost spotřebitele zakládá i v případě nové úpravy absolutní neplatnost úvěrové smlouvy.
15. Soud má za to, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně jakožto právního nástupce na vrácení zápůjčky včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost dané smlouvy z hlediska toho, zda právní předchůdce žalobkyně dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdila a prokázala. Žalobkyně se z jednání nařízeného na den datum omluvila a nemohla tak být o této skutečnosti ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučena.
16. Stran posouzení úvěruschopnosti žalobkyně odkázala především na zákaznickou kartu žalovaného. Uvedla, že její právní předchůdce požadoval a získal od žalovaného informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které zanesl do karty zákazníka a ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Z takto získaných informací pak právní předchůdce žalobkyně usoudil, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. V době uzavírání smlouvy o zápůjčce žil žalovaný s rodiči, byl svobodná, měl středoškolské vzdělání a pracoval jako kurýr ve právnická osoba s.r.o. Příjem žalovaného ze zaměstnání činil průměrně 10 520 Kč měsíčně, ostatní příjmy žalovaného činily 8 000 Kč a další příjem domácnosti činil 15 000 Kč, celkem tedy příjem žalovaného činil 33 520 Kč. Výdaje žalované činily dle zákaznické karty 5 500 Kč, z toho 2 500 Kč připadalo na externí splátky zápůjček. Údaje byly ověřeny proti pracovní smlouvě, potvrzení o příjmu, výplatním páskám a občanskému průkazu žalovaného. Kopie těchto dokumentů však nebyly ke kartě přiloženy. Takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud považuje za zcela nedostatečné. Právní předchůdce žalobkyně si např. nevyžádal od žalovaného výpisy z bankovního účtu a neprovedl lustraci v registrech dlužníků. Výše měsíčních výdajů žalovaného (3 000 Kč) je nevěrohodná. Právní předchůdce žalobkyně pracoval s nespecifikovanými a nedoloženými ostatními příjmy žalovaného ve výši 8 000 Kč a dalším příjmem domácnosti žalovaného ve výši 15 000 Kč, čímž uměle navýšil jeho příjem. Vzhledem k uvedenému je zřejmé, že bylo na místě mít pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen zápůjčku řádně splácet. Zákaznická karta evokuje dojem, že byla vyplněna pouze účelově s cílem zápůjčku každou cenu poskytnout.
17. S ohledem na to, že žalobkyně ve věci neprokázala, že při sjednávání smlouvy byla splněna zákonná povinnost jejího právního předchůdce s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka, je tak tato smlouva absolutně neplatná. V řízení bylo naopak prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel předmětnou smlouvu s žalovaným, aniž by vzal v úvahu všechny nezbytné a relevantní faktory, které by mohly ovlivnit schopnost žalovaného danou zápůjčku po dobu jejího trvání splácet.
18. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle ust. § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nesplacenou část jistiny zápůjčky. Z tvrzení a listinných důkazů žalobkyně bylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně vyplatil z titulu smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 25 000 Kč, žalovaný zaplatil celkem částku 4 800 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistině částku ve výši 20 200 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit. Žalovaný je dále povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z přiznané částky (tj. dlužné části jistiny), dle § 1970 o.z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne datum, tedy od marného uplynutí lhůty k úhradě dlužné částky stanovené žalovanému v předžalobní upomínce. Soud tak v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).
19. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvodu pro jiný postup.
20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byl při zohlednění příslušenství procesně úspěšnější žalovaný, kterému však nevznikly žádné účelně vynaložené náklady, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.