Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 64/2022-64
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 7 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč jdoucím od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 000 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 7 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne datum uzavřel prostřednictvím elektronické komunikace na dálku se společností právnická osoba (dále jen právní předchůdce žalobkyně) smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě které mu poskytl právní předchůdce žalobkyně finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a to převodem na jím sdělený bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 450,50 Kč a smluvní úrok v ujednané sazbě, to vše do datum. Žalovaný své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnil, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradil částku, k jejímuž plnění se zavázal. Žalovaný na svůj závazek dosud neuhradil ničeho. Z právního předchůdce žalobkyně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil své smluvní povinnosti, nárokuje žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, kterou žalobkyně požaduje po revizním přepočtu ve výši 2 500 Kč. Žalovaná částka se tak skládá z nesplacené jistiny ve výši 5 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč, příslušenství je pak tvořeno poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 460,50 Kč, smluvními úroky za poskytnutí úvěru ve výši 2 717,81 Kč, náklady právního předchůdce žalobkyně na vymožení pohledávky ve výši 536 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 643,84 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč jdoucím od datum do zaplacení ve výši 10 % a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 400 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky naposledy vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně výzvou ze dne datum.
2. Usnesením ze dne 14. 3. 2022, č. j. 21 C 64/2022-52, soud řízení zastavil co do částky 8 714,31 Kč, představující kapitalizovaný smluvní úrok, a co do smluvní pokuty v částce 2 500 Kč, neboť žalobkyně vzala podáním ze dne datum pro tuto část předmětu řízení žalobu zpět.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil a soud proto předpokládal jeho konkludentní souhlas v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř., věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů a obsahu spisu.
5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný dne datum uzavřel s původním věřitelem elektronicky smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byla poskytnuta na účet částka 5 000 Kč, a to dne datum (doloženo výpisem a potvrzeno bankou, že účet u ní vedený č. bankovní účet skutečně náleží žalovanému). Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s úrokem ve výši 40 % ročně a poplatkem za sjednání úvěru ve výši 2 085,50 Kč, resp. 5 460,50 Kč v případě překročení doby splatnosti a to formou jednorázové splátky nejpozději ke dni datum (tj. do 30 dní od odeslání finančních prostředků na účet žalovaného). RPSN byla sjednána ve výši 9 202,6 % Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím elektronické komunikace na dálku, když žalovanému byl na jím verifikovaný email zaslán návrh smlouvy a žalovaný tento odsouhlasil zadáním unikátního verifikačního kódu zaslaným formou SMS z telefonního čísla, který žalovaný uvedl. Pohledávka přešla z původního věřitele na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalovanému poprvé oznámeno dopisem ze dne datum, který byl dle přiloženého podacího archu předán k doručení poskytovateli poštovních služeb dne datum (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, poštovní podací arch). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu naposledy předžalobní upomínkou ze dne datum (předžalobní výzva včetně poštovního podacího archu). Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, má soud za zjištěné, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Po zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, ale toliko z části, neboť shledal shora uvedenou smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků a s tím související výše RPSN, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč a úroku v roční sazbě 40 % uhradit dále částku 2 085,50 Kč, označenou jako poplatek za sjednání úvěru. Tento poplatek byl dále v případě prodlení se splácením ujednán ve výši 5 460,50 Kč. Označení za poplatek však nic nemění na tom, že právní předchůdce žalobkyně je osobou, která se v rámci svého podnikání zabývá poskytováním peněžitých zápůjček/spotřebitelských úvěrů a těžko by bez odpovídajícího úroku s žalovaným smlouvu uzavřel. Poplatek tak představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil právní předchůdce žalobkyně navodit, když ve smlouvě uvedl, že úroková sazba činí toliko 40 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz a slouží toliko pouze ke generování zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 507 %, resp. 1 329 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Nemravnost takto ujednaného úroku dokládá i RPSN, která byla sjednána ve výši 9 202,60 %. Soud v souvislosti s výše uvedeným odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o úvěru. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů se splatností do 1 roku poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba činila 15,68 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i název soudu (viz například rozsudek tohoto ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka).
10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny, neboť bylo prokázáno, že tato byla žalovanému poskytnuta na bankovní účet. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 5 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný ničeho nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodného obohacení ve výši 5 000 Kč vrátil žalobkyni, a to s ohledem na skutečnost, že na ni pohledávka za žalovaným platně v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dní. Dle ustanovení § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla zásilka předána k přepravě dne datum, do sféry žalovaného se dostala dne datum a žalovaný měl svůj dluh uhradit do datum. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne datum do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy zde soud ve výpočtu úspěchu vycházel ze součtu žalované jistiny a kapitalizovaného požadovaného příslušenství ke dni rozhodování s přihlédnutí k učiněnému zpětvzetí žaloby a dospěl k závěru, že v řízení měl převážný úspěch žalovaný, kterému ovšem v řízení žádné náklady nevznikly.
12. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžná třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.