Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 40/2022-63
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobce: ; název žalobkyně
sídlem příjmení anonymizováno, číslo anonymizováno
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa, obec část obce
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 10 627,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 627,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 634,60 Kč za období od 20. 3. 2018 do 8. 7. 2021, s 23,8% úrokem ročně z částky 10 627,67 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení a s 8,25% zákonným úrokem z prodlení z částky 10 627,67 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 627,67 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 634,60 Kč za období od 20. 3. 2018 do 8. 7. 2021, s 23,8% úrokem ročně z částky 10 627,67 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení a s 8,25% zákonným úrokem z prodlení z částky 10 627,67 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 9. 8. 2021 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10 627,67 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o používání kreditní karty číslo anonymizováno, která je smlouvou o úvěru. Žalovaná byla zároveň seznámena s podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet anonymizováno, Všeobecnými podmínkami pro zakládání a vedení účtu fyzických osob v anonymizováno a sazebníkem bankovních poplatků anonymizováno, úrokovým lístkem anonymizováno a Formulářem obsahujícím informace o spotřebitelském úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Na základě článku II. odst. 1 smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový limit až do výše 10 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se dle článku II. odst. 4 smlouvy a Podmínek zavázala splácet čerpaný úvěr v minimálně výši 3 %, minimálně 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků a žalobce mohl dle Podmínek provést úhradu inkasem z běžného účtu žalované. V článku II. odst. 3 smlouvy byly sjednány smluvní úroky ve výši 23,8 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 23,8 % ročně z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaná se zavázala též platit žalobci poplatky stanovené v aktuálně platném Sazebníku. Žalobce byl oprávněn odstoupit od smlouvy, pokud žalovaná poruší ustanovení smlouvy nebo Podmínek. Vzhledem k situaci, kdy žalovaná porušila svoji splátkovou povinnost a neuhradila splátky za měsíc srpen, září a říjen 2020, využil žalobce svého práva ve smyslu odst. 9. 1. 2. Podmínek a smlouvu vypověděl, a to dopisem zaslaným žalované dne 2. 10. 2020, čímž se stal celý dluh splatným. Před poskytnutím úvěru žalobce splnil své zákonné povinnosti, když zkoumal úvěruschopnost žalované, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací CBCB/SOLUS, tak i kontrolou veřejných databází, jak vyplývá ze schvalovacího protokolu a protokolu z CBCB. Zkoumáním úvěruschopnosti žalované nebyla žalobcem zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 10 627,67 Kč, úroků kapitalizovaných ode dne prodlení žalované se splácením do dne 8. 7. 2021 na částku 2 634,60 Kč spolu s úrokem ve výši 23,8 % z částky 10 627,67 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 627,67 Kč od 9. 7. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, přestože jí byly žaloba i výzva k vyjádření k žalobě doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) o. s. ř.
3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o používání kreditní karty anonymizováno číslo anonymizováno bankovní účet uzavřené dne 20. 3. 2018 mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že žalobce se zavázal vydat žalované kreditní kartu mBank a poskytnout jí úvěr, který může čerpat opakovaně prostřednictvím platebních transakcí prováděných v souvislosti s využitím karty až do výše stanoveného úvěrového limitu. Úvěr byl sjednán v čl. II. odst. 1 smlouvy ve výši 10 000 Kč. V článku II. odst. 3 smlouvy byla sjednána úroková sazba 23,8 % ročně. V článku II. odst. 4 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit alespoň minimální splátku, jak je definována v Podmínkách pro kreditní karty, a to ve výši a za podmínek tam stanovených. V čl. V smlouvy bylo sjednáno, že ostatní práva a povinnosti touto smlouvou výslovně neupravená se řídí Podmínkami pro kreditní karty, Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob. Ceny služeb a úrokové sazby jsou upraveny v Sazebníku a Úrokovém lístku anonymizováno.
4. Z žádosti žalované o vydání kreditní karty anonymizováno ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná v žádosti uvedla, že je svobodná, má základní/neukončené vzdělání, bydlí v pronajatém bytě, pracuje jako zaměstnanec na dobu neurčitou, a to od 1. 5. 2017, má čistý měsíční příjem 13 500 Kč.
5. Z transakční historie účtu bylo zjištěno, že na účet žalované byly pravidelně měsíčně připisovány kreditní položky od právnická osoba, a to naposledy dne 15. 3. 2018, dne 26. 2. 2018 byla na účet připsána platba nazvaná úvěr ve výši 14 700 Kč a dne 26. 2. 2018 platba nazvaná rovněž úvěr ve výši 20 000 Kč. Z transakční historie bylo dále zjištěno, že obsahuje přehled pohybů na účtu, poslední pohyb byl 9. 5. 2021, konečný zůstatek činil k tomuto datu minus 15 425 Kč. Přehled pohybů na účtu je patrný rovněž z výpisu z kreditní karty.
6. Z listiny označené žalobcem„ příjem“ bylo zjištěno, že průměrný příjem žalované za poslední 3 měsíce činil 4 995 Kč, průměrný příjem za posledních 6 měsíců činil 11 456,41 Kč.
7. Z protokolu CBCD bylo zjištěno, že celková ověřená výše splátek nezajištěných úvěrů žalované činí 1 153 Kč, celkový limit kreditních karet 25 000 Kč.
8. Dopisem ze dne 2. 10. 2020 žalobce smlouvu vypověděl s tím, že i přes předešlé urgence nedošlo k zaplacení dluhu žalované vůči žalobci. Dopisem právního zástupce žalobce ze dne 15. 7. 2021 byla žalované zaslána předžalobní výzva.
9. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Ve věci není sporu o tom, že žalovaná neuplatnila námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit její úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření úvěrové smlouvy, tak jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“. Z výše citovaného rozsudku Soudního dvora EU tedy vyplývá, že právní závěr o neplatnosti předmětné smlouvy (i bez výslovné námitky žalované) z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je správný a je v souladu s evropským právem, které má v tomto případě přednost před vnitrostátní úpravou (jinými slovy § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, v platném znění, je pro rozpor s evropským právem ustanovením neaplikovatelným).
14. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
15. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
16. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. Žalobce vycházel z toho, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem, avšak z transakční historie účtu je patrné, že příjem od zaměstnavatele žalované právnická osoba (ve výši cca 12 000 Kč, 13 000 Kč) byl na účet žalované připsán naposledy dne 15. 3. 2018, navíc žalobce předložil informaci o tom, že průměrný příjem žalované za poslední 3 měsíce činil (jen) 4 995 Kč, průměrný příjem za posledních 6 měsíců činil 11 456,41 Kč. Z transakční historie bylo vedle toho zjištěno, že žalovaná v únoru i v březnu 2018 čerpala úvěr, a to ve výši 14 700 Kč a ve výši 20 000 Kč O tom, že by žalobce zkoumal výdaje žalované, nebylo tvrzeno ničeho, z předloženého protokolu CBCD bylo zjištěno, že celková ověřená výše splátek nezajištěných úvěrů žalované činí 1 153 Kč, celkový limit kreditních karet 25 000 Kč (tj. více než dvojnásobek měsíčního příjmu žalované).
17. Soud proto učinil závěr, že úvěruschopnost žalované nebyla posouzena řádně, resp. že z výsledků posouzení nevyplynulo, že by nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet sjednané splátky a úvěrová smlouva je z tohoto důvodu neplatná. Z uzavřené úvěrové smlouvy tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované byla na základě smlouvy vydána kreditní karta, žalovaná byla oprávněna opakovaně prostřednictvím platebních transakcí prováděných v souvislosti s využitím karty čerpat úvěr až do výše stanoveného úvěrového limitu 10 000 Kč. Protože tak žalovaná od žalobce opakovaně přijala platby, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, došlo na její straně ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., přičemž citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Žalobci by proto náleželo přiznat uplatněný nárok z titulu vydání bezdůvodného obohacení, v žalobě však absentovala skutková tvrzení o tom, v jaké výši žalovaná skutečně úvěr čerpala (a kolik na úvěr zaplatila).
18. K jednání soudu dne 4. 4. 2022 se žalobce ani jeho zástupce nedostavili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění chybějících skutkových tvrzení a k označení důkazů k prokázání těchto tvrzení, neboť jde o poučení poskytované u jednání. V případě, že se žalobce ani jeho zástupce k jednání nedostavili, ani nepožádali o odročení jednání, znemožnili soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není povinen sdělovat žalobci poučení jinou cestou ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání. Žalobce proto nese nepříznivé následky neunesení břemene tvrzení, neboť soud není povinen dohledávat chybějící skutková tvrzení v předložených listinných důkazech.
19. Soud poukazuje i na to, že v žalobě absentují rovněž skutková tvrzení o tom, jak dospěl žalobce k výši dlužné částky 10 627,67 Kč, když z předložených listin nelze toto tvrzení dovodit. Rovněž o nutnosti doplnit skutková tvrzení ke způsobu výpočtu dlužné částky nemohl být žalobce pro nedostavení se k jednání soudem poučen a i pokud by tedy nebylo možno dovodit neplatnost smlouvy z důvodů uvedených shora, rozhodl by soud o zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.