Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
108 C 17/2021-59
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 51 124,45 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 310 Kč s úrokem z prodlení ve výši 315,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 310 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 468 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 272,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 468 Kč od datum do zaplacení, částky 10 346,45 Kč a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 34 106,38 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 165 254 Kč.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 310 Kč s úrokem z prodlení ve výši 315,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 310 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 468 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 272,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 468 Kč od [datum] do zaplacení, částky 10 346,45 Kč a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 34 106,38 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 165 254 Kč. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 778 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 647 Kč od datum do datum kapitalizovaným na částku 1 600,39 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 778 Kč od datum do zaplacení, dále úhrady smluvní pokuty ve výši 10 346,45 Kč a úroku ve výši 95,91 % ročně z částky 34 106,38 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 165 254 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalovanému vyplacen na bankovní účet úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit poskytnutý úvěr s úrokem ve výši nominální úrokové sazby 95,91 % ročně v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 869 Kč splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2020. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr prostřednictvím dokladů o příjmech žalovaného, prohlášení žalovaného a z úvěrové historie žalovaného v databázích příjmení a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 25 821 Kč, poslední splátku uhradil dne datum. Žalovaný povinnosti ze smlouvy neplnil, neboť sjednané splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo v souladu s bodem 6.1 smlouvy o úvěru právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč (2 × 499 Kč při prodlení se splátkami číslo). S účinností ke dni datum došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy v důsledku prodlení žalovaného k zesplatnění celé částky nesplaceného úvěru. K tomuto datu se dle bodu 6.4 smlouvy staly dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru součástí nové jistiny úvěru, která činila 42 249,15 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky; žalovaný však ničeho neuhradil. Podle bodu 6.2 smlouvy má žalobkyně právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou z dlužných splátek, přičemž žalobkyně požaduje náhradu ve výši 400 Kč za 10. a 11. splátku. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jistiny úvěru je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu jen ve výši 0,1 % denně za dobu od datum do datum, tj. ve výši 10 346,45 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, a to i po zesplatnění celého úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění úvěru žalovaný dne datum uhradil částku 2 869 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 39 380,15 Kč, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů souvisejících s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení žalovaného ve výši 10 346,45 Kč a úrok za poskytnutí úvěru vypočítaný z původní jistiny úvěru ve výši 34 106,38 Kč od datum do zaplacení ve výši 95,91 % ročně. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení za dobu od datum do datum v kapitalizované výši 1 600,39 Kč, a dále za dobu od datum do zaplacení, a to ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky 40 778 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále též jen„ o. s. ř.“) na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Oprávnění žalobkyně poskytovat spotřebitelské úvěry bylo doloženo výpisem ČNB ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu. Skutečnost, že bylo jednáno s žalovaným, byla doložena kopií jeho občanského průkazu.
4. Z listiny označené jako„ Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva
o úvěru číslo“ ze dne datum a z oznámení o schválení úvěru ze dne datum, včetně doručenky z datum, bylo zjištěno, že žalovaný podepsal návrh smlouvy o úvěru, který žalobkyně akceptovala dopisem, jehož součástí byl i splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru. Dne datum žalovaný podepsal rovněž předsmluvní formulář se standardními informacemi
o spotřebitelském úvěru, který obsahuje shodné informace jako smlouva, a dále prohlášení klienta o splnění informační povinnosti. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši
35 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 869 Kč, splatnými vždy do každého 16. dne v měsíci, počínaje dnem datum. Celková částka, kterou měl žalovaný na úvěru zaplatit, byla sjednána ve výši 137 712 Kč. Dále bylo uvedeno, že je sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 95,91 %, která byla dohodnuta jako pevná úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6. smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení žalovaného, když v bodě 6.1 bylo dohodnuto, že žalovanému vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě, že se dostane do prodlení s úhradou kterékoli splátky v délce větší než 30 dnů. V článku 6.2 bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů vniklých v souvislosti s prodlení, a to ve výši 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky, pokud je delší než 15 dnů. V článku 6.3 bylo sjednáno, že automaticky dojde k zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů. Dle bodu 6.4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodě 6.5 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den následujícím po zesplatnění úvěru.
5. Poskytnutí úvěru bylo prokázáno dokladem o vyplacení úvěru (otiskem dat z elektronického výpisu k bankovnímu účtu vedenému právnická osoba), z něhož je zřejmé, že dne
datum byla z bankovního účtu č. bankovní účet provedena platba na bankovní účet č. bankovní účet ve výši 35 000 Kč, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy, tj. číslo, přičemž toto číslo účtu se shoduje s číslem účtu, které žalovaný označil ve smlouvě jako bankovní spojení pro výplatu úvěru.
6. Formulářem Hodnocení klienta ze dne datum, pracovní smlouvou žalovaného, částečným výpisem z bankovního účtu žalovaného, výpisem z nebankovního registru klientských informací a výpisem záznamů z registru příjmení, žalobkyně prokazovala, že prověřovala před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného dlužnou částku splácet. Dle výpisu z registru SOLUS neměl žalovaný evidované dluhy. Podle výpisu z NRKI byl žalovaný hodnocen skórem 382, což má představovat menší riziko a lepší segment klientů. Podle pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným jako zaměstnancem a společností právnická osoba jako zaměstnavatelem byl žalovaný zaměstnán od datum jako anonymizováno. Pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou. Základní hrubá měsíční mzda žalovaného dle smlouvy činila 15 000 Kč, týdenní pracovní doba činila 40 hodin. Mzda měla být žalovanému vyplácena na účet č. bankovní účet. Ze snímku obrazovky, který zachycuje výpis z účtu žalovaného, vyplývá, že tento výpis je limitován na období od datum do datum, na rozmezí částek 12 000 Kč – 14 000 Kč a zobrazeny jsou pouze příchozí platby. Při zohlednění těchto limitů je pak ze snímku zřejmé, že dne datum byla na bankovním účtu žalovaného připsána platba mzdy od jeho zaměstnavatele ve výši 12 405 Kč a dne datum ve výši 13 158 Kč. Počáteční stav účtu činil 340,04 Kč, konečný stav pak 88,47 Kč. Ve formuláři Hodnocení klienta měl žalovaný jako příjem ze zaměstnání uvedenu částku 12 700 Kč. Mezi výdaji je uvedena částka 3 410 Kč jako životní minimum a 1 000 Kč na bydlení. V části„ doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru“ je uveden zaměstnavatel žalovaného, doba zahájení pracovního poměru, dále skutečnost, že je žalovaný ženatý, ale s manželkou nežije ve společné domácnosti. Dále je zaškrtnuto, že žalovaný bydlí u rodičů. Nejsou zde uvedeny žádné dluhy z úvěrů, leasingů či zápůjček.
7. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 28 690 Kč, přičemž do zesplatnění úvěru uhradil částku 25 821 Kč a po zesplatnění úvěru dne datum uhradil částku 2 869 Kč. Z výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě splatných splátek úvěru číslo upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne datum pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě splatných splátek úvěru číslo výzvou ze dne
datum splátek číslo výzvou ze dne datum splátek číslo; ve všech výzvách byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne datum se podává, že žalobkyně žalovaného vyrozuměla o zesplatnění úvěru v celkové částce 43 647 Kč a vyzvala jej k okamžité úhradě (do 10 dnů od odeslání dopisu). Z předžalobní výzvy ze dne
datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve smyslu § 142a odst. 2 o. s. ř., a to dluhu z úvěrové smlouvy ve výši 40 778 Kč s příslušenstvím, přičemž mu byla určena lhůta 15 dnů od data odeslání výzvy. Odeslání výzvy dne datum bylo doloženo podacím archem.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli na základě návrhu ze dne datum akceptovaného dopisem ze dne datum úvěrovou smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku z úvěru spolu s úrokem ve výši 95,91 % ročně splatit 48 měsíčními splátkami ve výši 2 869 Kč, splatnými vždy do každého 16. dne
v měsíci s tím, že celková částka k zaplacení činila 137 712 Kč. Dále byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení a náhrada nákladů souvisejících s prodlením. Žalobkyně převedla na bankovní účet označený ve smlouvě žalovaným částku 35 000 Kč. První splátka byla splatná dne datum. Žalovaný zaplatil celkem 28 690 Kč, z toho 2 869 Kč dne datum (tj. po zesplatnění úvěru). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek. Ke dni zesplatnění měla činit dlužná částka 43 647 Kč, přičemž tato sestávala z původní dlužné jistiny úvěru ve výši 34 106,38 Kč, úroků ve výši 8 142,77 Kč, nákladů ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč.
9. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále též jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný ZoSÚ, neboť žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na webová adresa či rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný na webová adresa, přičemž tam uvedené závěry jsou aplikovatelné i na současnou úpravu). V projednávané věci si žalobkyně pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr obstarala řadu informací přímo od žalovaného i vlastními silami. Tyto informace však byly nedostatečné. Žalobkyně argumentovala částkou životního minima určenou právním předpisem a dále přenesla svou povinnost prověřit schopnosti žalovaného na jeho stranu s odůvodněním, že žalovaný podepsal příslušná prohlášení a případně porušil svou povinnost tvrdit další výdaje. Podle názoru soudu však žalobkyně měla přistoupit k bližšímu zkoumání výdajové stránky hospodaření žalovaného, neboť nedisponovala ani jedinou relevantní informací o výdajích žalovaného (s výjimkou tvrzení žalovaného, na které ale nemůže žalobkyně spoléhat). Pouhý odkaz na životní minimum je dle soudu jednoznačně nedostatečný, když nemůže obsáhnout konkrétní situaci žadatele. Pokud žalobkyně disponovala (byť pouze značně omezeným) výpisem z účtu žalovaného, z nějž je zřejmý počáteční zůstatek ve výši 340,04 Kč a konečný zůstatek 88,47 Kč, bylo dle názoru soudu na místě blíže a podrobně zkoumat výdaje žalovaného; pokud totiž žalobkyně z tohoto výpisu z účtu posoudila žalovaného jako schopného splácet měsíčně částku 2 869 Kč, má soud za to, že se jedná o nesprávné posouzení. V moci žalobkyně pak nepochybně bylo požadovat od žalovaného doložení podrobnějších výpisů z účtu, které by obsahovaly i debetní operace, či dokladů o úhradách nákladů souvisejících s bydlením, když samotným žalovaným byly tyto náklady tvrzeny v částce velmi nízké, neodpovídající obvyklým současným nákladům (1 000 Kč), byť by šlo o bydlení u rodičů. Soud tedy uzavírá, že takovéto zkoumání schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr považuje za zcela nedostatečné a nenaplňující účel tohoto institutu, kterým je nejen ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet, ale zprostředkovaně i ochrana společnosti jako celku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
12. Žalobkyně ani po poučení soudu podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhla důkazy ke svému tvrzení, že dostatečně zkoumala i výdajovou stránku žalovaného při prověřování jeho schopnosti splácet poskytovaný úvěr. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a spokojila se s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho výdajů.
13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle ustanovení § 87 ZoSÚ. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem ZoSÚ je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy.
14. Na místě tedy bylo aplikovat zákonná ustanovení o bezdůvodném obohacení, když žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 35 000 Kč a žalovaný netvrdil a ani neprokázal, že by žalobkyni uhradil více, než žalobkyní tvrzenou částku 28 690 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni doposud nevrácené finanční prostředky ve výši
6 310 Kč (tj. 35 000 Kč – 28 690 Kč), a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 9 179 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaným na částku 315,35 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 310 Kč za období od datum do zaplacení. Pokud jde o první den prodlení, vycházel soud ze lhůty určené v zesplatňujícím dopisu, když takto určená lhůta k plnění pak uplynula datum, a proto úrok z prodlení náleží žalobkyni ode dne následujícího; úrok byl kapitalizován za období do
datum, kdy žalovaný provedl poslední úhradu. Ve zbývající části musel soud žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšnější, měl by tak vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaný byl v řízení nečinný a žádné náklady v řízení mu nevznikly, přičemž pro jeho pasivitu nelze uvažovat ani o paušální náhradě nákladů řízení dle § 151 o. s. ř., nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.