Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 10/2022-32
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupená advokátem anonymizováno titul jméno příjmení, anonymizováno,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 754,18 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 570 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 570 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 4 184,18 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 757,24 Kč, s úrokem 22,68 % ročně z částky 5 953,07 Kč ode dne datum do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 184,18 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 570 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 3 570 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 4 184,18 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 757,24 Kč, s úrokem 22,68 % ročně z částky 5 953,07 Kč ode dne [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 4 184,18 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, postupoval soud podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. a v odůvodnění uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.
2. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 7 754,18 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně (anonymizována čtyři slova, jednající prostřednictví právnická osoba, dále jen„ anonymizována dvě slova) poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru úvěrový rámec do výše 35 000 Kč, ze kterého žalovaný čerpal naposledy 13 460 Kč. Tuto částku měl splácet po 5 % měsíčně, minimálně však ve výši 500 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila s účinností ke dni datum. Žalovaný uhradil toliko 9 030 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni účinně postoupena, a jelikož dosud nedošlo k uhrazení dlužné částky, domáhá se jejího zaplacení žalobou. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne datum podepsal listinu označenou jako„ žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo“, v níž se právnická osoba anonymizováno zavázala poskytnout mu revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Žalovaný toto svým podpisem potvrdil, jakož i to, že uhradí dlužnou částku v měsíčních splátkách po 5 % z dlužné jistiny, nejméně 500 Kč měsíčně, s ročním úrokem ve výši 22,68 %. To plyne i z listiny„ formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Žalovaný v žádosti uvedl, že jeho čistý měsíční příjem u právnická osoba & právnická osoba činí částka, že je svobodný, bydlí u rodičů a nevyživuje žádné dítě. Náklady na bydlení činí částka. Žalovanému bylo poskytnuto celkem 12 600 Kč dne datum, z čehož žalovaný uhradil toliko 9 030 Kč, dosud tedy neuhradil 3 570 Kč anonymizována dvě slova oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě úvěru k tomuto datu. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do datum, přičemž dne datum tuto výzvu odeslala, jak vyplývá z podacího lístku. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázané, že právnická osoba anonymizováno projevila smlouvou o postoupení pohledávek vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala.
4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost anonymizována dvě slova v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 7 754,18 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.
5. Smlouvu označenou jako„ žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo“ uzavřenou mezi právnická osoba anonymizováno a žalovanou posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně informace uvedené žalovaným nijak neověřovala, když vycházela toliko z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalobkyně se odvolávala na ověření úvěrovatelnosti lustrací žalovaného v bankovních a mimobankovních registrech a databázích, jakož i na statistické informace, nicméně k tomuto nedoložila ničeho a jedná se toliko o obecná, ničím nepodložená tvrzení. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva označená jako„ žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo“ uzavřená mezi právnická osoba anonymizováno a žalovaným neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku.
6. Vyplacená částka žalovanému tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní, kterou dosud nezaplatil (§ 2991 odst. 1 o.z.), tedy ve výši 3 570 Kč. Za období prodlení (po výzvě k zaplacení – srov shora – splatnost nastala dne datum) pak žalovanému rovněž vznikla povinnost zaplatit úrok z prodlení (§ 1970 o.z., ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení). Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl a ve zbytku žalobu zamítl. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř., jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení poměrně úspěšnější, avšak nevznikly mu žádné náklady. Soud proto náklady řízení nepřiznal ani jednomu z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).