Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

108 C 57/2021-43

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 5.654,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 8. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 800 Kč s 1,5% úrokem z prodlení od 8. 7. 2020 do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení od 23. 3. 2019 do 7. 7. 2020 a částky 2 854,04 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 23. 3. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 8. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 800 Kč s 1,5% úrokem z prodlení od 8. 7. 2020 do zaplacení a s 9,75% úrokem z prodlení od 23. 3. 2019 do 7. 7. 2020 a částky 2 854,04 Kč s 9,75% úrokem z prodlení od 23. 3. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 654,04 Kč s příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 21. 2. 2109 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, a. s. a žalovaným. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému finanční hotovost ve výši 2 800 Kč, a to na účet žalovaného č. bankovní účet, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 854,04 Kč do 22. 3. 2019. Žalovaný na sjednanou částku ničeho neuhradil. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně přes výzvu soudu neuvedla žádná skutková tvrzení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením (dále jen „“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili

4. Po zhodnocení listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 21. 2. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba a. s.) a žalovaný smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru, označená číslem anonymizováno. V této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční částku ve výši 2 800 Kč s roční úrokovou sazbou 40 %. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 854,04 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku 5 739,96 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit jednorázově do 30 dnů od uzavření smlouvy, tedy do 22. 3. 2019. Z potvrzení o provedení platby bylo zjištěno, že částka 2 800 Kč byla dne 22. 2. 2019 odeslána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet č. bankovní účet, který byl ve smlouvě o úvěru uveden žalovaným jako jeho účet. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z titulu uvedené úvěrové smlouvy byla postoupena na žalobkyni.

5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a úroků z prodlení.

6. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdkyně žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy č. anonymizováno peněžní prostředky v částce 2 800 Kč, a to na účet žalovaného.

7. Podle ust. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

8. Podle ust. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. ).

10. Ohledně splnění povinnosti dle ust. o spotřebitelském úvěru nepředložila žalobkyně žádný důkaz, ačkoliv byla soudem vyzvána jak k doplnění skutkových tvrzení v tomto směru, tak i doložení těchto skutkových tvrzení.

11. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. žalobkyně netvrdila a nedoložila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalovaného. Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 2 800 Kč dne 22. 2. 2019 poskytla, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Dle ust. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 21. 2. 219 je neplatná. K tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení , (dále jen „o. z.“). K neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18) Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému částku 2 800 Kč je žalovaný tuto částku povinen žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

12. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 o. z. požadovat po žalovaném z titulu neplatně uzavřené smlouvy č. B0002930205410299 ze dne 21. 2. 2019 vrácení částky 2 800 Kč, kterou žalovanému plnila její právní předchůdkyně, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 2 800 Kč žalobkyni.

14. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 2 800 Kč, pokud tak neučinil, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalovaný se dostal do prodlení až od data 8. 7. 2020. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 27. 6. 2020 s požadavkem na zaplacení ve lhůtě 7 dní. Soud vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 30. 6. 2020. Splatnost částky 2 800 Kč nastala 7. 7. 2020 a od následujícího dne, tj. od 8. 7. 2020, je žalovaný v prodlení se zaplacením této částky. Soud proto shledal žalobu důvodnou v té části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 2 800 Kč s úroky z prodlení (k právu na zaplacení úroku z prodlení srov. ustanovení § 1970 o. z.) z této částky ode dne 8. 7. 2020 do zaplacení.

15. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu souhrnného poplatku, který měl být předmětnou smlouvou sjednán, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (ohledně požadavku na úhradu jistiny ve výši 2 854,04 Kč). Žalovaný by tak oproti žalobkyni měl právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné náklady v tomto řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.