Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
108 C 108/2021-28
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 20 216 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 9 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 6. 2020 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se co do částky 9 816 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 7. 6. 2020 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 31,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 216 Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že dne 13. 4. 2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal 12 000 Kč a tyto prostředky se zavázal vrátit v pravidelných týdenních splátkách po 364 Kč, celkem měl vrátit na jistině 12 000 Kč a na kapitalizovaném úroku 9 816 Kč. Žalovaný žalobkyni vrátil 1 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili
4. Z předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Dne 13. 4. 2019 žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný převzal v hotovosti částku 12 000 Kč. Přílohou smlouvy byla standartní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karta klienta. Podle smlouvy bylo ujednáno 60 týdenních splátek ve výši 362,60 Kč. V listinách je zmíněna úroková sazba 70,89 % ročně a celkové náklady úvěru RPSN 212,77 % ročně. V evidenční kartě je uvedeno, že žalovaný má plný pracovní úvazek s čistým měsíčním příjmem 16 245 Kč, běžné měsíční výdaje činí 10 330 Kč. V evidenční kartě je uveden zaškrtnutý občanský průkaz/pas, nájemník, výplatní páska bez uvedení dalších informací a údajů. Žalobkyně dále k důkazu předložila bilanci smlouvy, ze které vyplývá, že žalovaný žalobkyni zaplatil 1 600 Kč.
5. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že před uzavřením smlouvy u žalovaného ověřila schopnost úvěr splatit kontrolou platnosti dokladů žalovaného, kontrolou dokumentů, které jsou zaškrtnuty v evidenční kartě klienta, kontrolou rodného čísla a občanského průkazu dálkovým systémem, kontrolou insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání žalovaného telefonicky, kontrolou platební historie žalovaného u žalobkyně, vyhodnocením finanční situace žalovaného a vyhodnocení příslušné lokality v místě bydliště žalovaného. K těmto tvrzením žalobkyně předložila jediný důkaz, a to evidenční kartu žalovaného, ve které jsou formulářovým způsobem označeny předtištěné názvy listin, bez vyplnění dalších podrobností k listinám, tj. o jaké výplatní pásky za které měsíce se jednalo, zda má žalovaný totožnou mzdu každý měsíc, zda žalobkyně ověřovala občanský průkaz nebo povolení k pobytu, kdy byla pracovní smlouva uzavřena apod. Rovněž nevzal soud za prokázáno, že by žalobkyně ověřovala údaje žalovaného v rejstřících, zda např. výpisem z účtu zjišťovala měsíční výdaje žalovaného a nedošlo jen k čistě formálnímu vyplnění formuláře na základě prohlášení žalovaného bez ověřování pravdivost těchto údajů. Evidenční karta klienta pouze obsahuje prohlášení, že žalovaný je povinen pravdivě vyplnit seznam a sdělit údaje. jméno žalobkyně pak ve svém podání ze dne 22. 6. 2021 tvrdí, že kontrola předložených dokumentů byla provedena externím zprostředkovatelem. V tomto ohledu není zjevným, jak konkrétně žalobkyně před podpisem smlouvy prověřila všechny údaje z jím tvrzených evidencí, a pokud tak učinila, proč současně nepořídila fotodokumentaci listin jako pracovní smlouva (např. fotoaparátem v mobilním telefonu). Evidenční karta neobsahuje jediný údaj, který by žalovaný nebyl žalobkyni schopen sdělit bez nahlédnutí do jakékoliv listiny. Žalobkyně svá tvrzení obsažená v podání ze dne 22. 6. 2021 neprokázal. Soud vzal za prokázáno, že přinejmenším ve spolupráci s žalovaným formálně vyplnila evidenční kartu žalovaného, ale nevzal za prokázáno, že údaje obsažené v evidenční kartě skutečně ověřovala a zjišťovala. Nutno přihlédnout k tomu, že žalovanému byla hotovost poskytnuta již při podpisu smlouvy a žalobkyně by tak musela učinit před jejím uzavřením.
6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a úroků z prodlení.
7. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy číslo peněžní prostředky v částce 12 000 Kč, a to v hotovosti.
8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
11. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně ke svým tvrzením nedoložila ničeho. Žalobkyně tvrdila, ž vycházela z informací poskytnutých žalovaným, avšak vůbec nedoložila, o jaké informace se mělo jednat. Rovněž pokud se týká lustrace žalovaného v dostupných databázích, nebylo ze strany žalobkyně doloženo nic, z čeho by vyplývalo, že tato lustrace byla provedena. Rovněž nebyly nijak ověřeny ani případné výdaje žalovaného. Žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalovaného, jeho reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalovaného. Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 12 000 Kč dne 13. 4. 2019 poskytla, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalovaného. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky dne 13. 4. 2019 je neplatná. K tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Současně nelze přehlédnout nepřiměřeně vysoké příslušenství činící 70,89 % ročně, přesahující běžnou úrokovou míru.
12. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému částku 12 000 Kč je žalovaný tyto částky povinen žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.
13. Podle ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 o. z. požadovat po žalovaném z titulu neplatně uzavřené smlouvy číslo ze dne 13. 4. 2019 vrácení částky 12 000 Kč, kterou žalovanému plnila, aniž by tu byl platný závazek. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalobkyni zaplatil (podle tvrzení žalobkyně, jež žalovaný nijak nezpochybňoval) částku 1 600 Kč, zbývá vydat 10 400 Kč. Žalovaný je pak povinen vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě částky 10 400 Kč žalobkyni.
15. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobkyni poskytnutou částku 12 000 Kč, pokud tak neučinil, dostal se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení přípisem odeslaným dne 30. 4. 2020 s požadavkem na zaplacení ve lhůtě do 6. 6. 2020. Pokud ani do tohoto data žalovaný dlužnou částku neuhradil, dostal se dnem 7. 6. 2020 do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení od tohoto dne.
16. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu souhrnného poplatku, který měl být předmětnou smlouvou sjednán, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 31,10 Kč, přičemž tato částka představuje 2,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 51,4 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 48,6 %). Tyto náklady (v celkové výši 1 110 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 810 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.