Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
140 C 34/2021-54
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 26 085 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se, co do částky 2 281 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 60,95 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se, co do částky 2 131 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 131 Kč od 1. 11. 2020 do 11. 10. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 131 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, pohledávky ve výši 6 673,81 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 70 848 Kč, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se, co do částky 2 281 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 60,95 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 12. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se, co do částky 2 131 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 131 Kč od 1. 11. 2020 do 11. 10. 2021, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 131 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, pohledávky ve výši 6 673,81 Kč a úroku ve výši 35 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 70 848 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 10. 2021 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 13. 12. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 17 131 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 131 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 6 673,81 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 70 848 Kč. Svou žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaná podepsala dne 16. 2. 2020 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované dne 17. 2. 2020 úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 271 Kč spolu s úrokem ve výši 95,95 % ročně, počínaje od března 2020. Součástí měsíčních splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 41 Kč měsíčně, jak bylo sjednáno v příloze 1 smlouvy. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaná neuhradila do zesplatnění úvěru ničeho. Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni 25. 5. 2020 a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 18 590,51 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni podle bodu 6.1. smlouvy právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 499 Kč a dále dle bodu 6.2. smlouvy právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované v celkové výši 200 Kč. Dále byla v bodě 6.5. smlouvy sjednána v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny, a proto žalobkyně požaduje po žalované i zaplacení smluvní pokuty ve výši 6 673,81 Kč za dobu od 1. 11. 2020 do 31. 10. 2020. Dle bodu 2.2. smlouvy žalobkyně požaduje i zaplacení úroku ve výši 35 % ročně z původní jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 70 848 Kč. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
2. Původně se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 412 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 412 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 6 673,81 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 95,95 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 70 848 Kč. Podáním ze dne 13. 12. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 281 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 11. 2020 do zaplacení a co do úroku ve výši 60,95 % ročně z částky 15 000 Kč od 27. 5. 2020 do zaplacení. Soud proto řízení v rozsahu učiněného částečného zpětvzetí podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o.s.ř.), zastavil (výrok I.).
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Dne 17. 2. 2020 žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Žalovaná byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvaného bydliště, adresou pro doručování odlišnou od adresy trvalého bydliště, dále zde bylo uvedeno její telefonní číslo, email a číslo účtu. Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky běžícími od poskytnutí peněžních prostředků v 48 splátkách ve výši 1 271 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 95,95 % ročně. Žalovaná smlouvu podepsala dne 16. 2. 2020 (zjištěno ze Smlouvy o úvěru číslo). Žalobkyně oznámila žalované akceptaci úvěrové smlouvy dopisem ze dne 18. 2. 2020, který byl doručen žalované dne 24. 2. 2020 (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). Současně s podpisem smlouvy byly žalované poskytnuty základní informace týkající se předmětného spotřebitelského úvěru (zjištěno z Předsmluvního formuláře). Z listiny Hodnocení klienta soud zjistil, že v části A) analýza bonity, kterou vyplňuje zprostředkovatel úvěru, je uveden pravidelný čistý měsíční příjem klienta – rodičovská – ve výši 10 000 Kč. Na výdaje byla započtena částka životní minima ve výši 3 410 Kč, částka 2 000 Kč na děti v domácnosti, částka 1 200 Kč na bydlení, tj. celkové výdaje 6 610 Kč. Dále byla připočtena rezerva 1 000 Kč. Volné zdroje představovala částka 2 390 Kč. V doplňujících údajích byly uvedeny informace o rodinném stavu žalované (svobodná) – nežije ve společné domácnosti s manželem/partnerem, dosaženém vzdělání a formě bydlení (u rodičů). Z listin Prohlášení klienta, Pojištění schopnosti splácet úvěry a Přihlášky do pojištění soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci nadbytečná. Dopisem ze dne 21. 12. 2019 sdělil úřad práce žalované, že od 1. 1. 2020 se rodičovský příspěvek navyšuje ze 7 600 Kč na částku 10 000 Kč (zjištěno ze Sdělení úřadu práce). Z Oznámení o změně výše dávky státní podpory soud zjistil, že žalované je vyplácena dávka státní sociální podpory rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Rodičovský příspěvek v této výši za leden 2020 byl připsán na účet č. bankovní účet (zjištěno z Potvrzení o provedení platby). K datu 2020 -02-14 12:20:35 nebyly uvedeny k výsledku hledání podle rodného čísla žalované v registru SOLUS žádné informace (zjištěno z Výpisu záznamů z registru SOLUS). Z předložené listiny Ověření v registru NRKI bylo zjištěno, že kód příznaku žalované je 14, tj. že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dne 17. 1. 2019 odeslala žalobkyně žalované na číslo účtu uvedené ve smlouvě částku 15 000 Kč (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaná neuhradila žalobkyni ničtho (zjištěno z Karty klienta ze dne 25. 10. 2021). Výzvou k zaplacení ze dne 21. 4. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné 1. a 2. splátky a dopisem ze dne 25. 5. 2020 oznámila žalované zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru číslo vyzvala ji k uhrazení částky 19 412 Kč (zjištěno z Oznámení). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno odeslání a ani doručení žalované. Dne 6. 10. 2021 žalobkyně odeslala žalované na adresu bydliště uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž žalovanou vyzvala k úhradě žalobou uplatněných částek (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s Podacím archem). Dne 8. 10. 2021 byla zásilka doručována a následně vrácena odesílateli, protože adresát se odstěhoval (zjištěno ze Sledování zásilky). Z výpisu ze seznamu subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně od 11. 5. 2018 má povolení ČNB k činnosti podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
5. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
12. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalované, když v této oblasti se omezila na uvedení ničím nepodložených částek. Žalované byl žalobkyní poskytnut úvěr za situace, kdy žalobkyně bezpečně znala nízkopříjmovou situaci žalované. Dle hodnocení klienta v registru NRKI je smlouva klienta hodnocena jako smlouva nového klienta. V registru SOLUS neměla žalovaná žádný záznam. Zjištěná výše příjmu žalované (dávky státní sociální podpory) sice prokázáno bylo, ale žalobkyně vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované. Skutečnost, že žalobkyně použila státem publikované údaje o životním minimu, jí nezbavuje povinnosti řádně zkoumat skutečnou výdajovou stránku. Zákonem stanovená výše životního minima je pouze minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tato částka následně slouží jako podklad pro výpočet případných dalších nároků. Rozhodně se nejedná o částku, za kterou průměrný člověk dlouhodobě žije a z níž uspokojí všechny své dlouhodobější potřeby. Tato částka nic nevypovídá o skutečných výdajích žadatele o úvěr. Rovněž tak žalobkyně nijak neověřovala ani údaje žalované o způsobu bydlení (u rodičů) a nákladech vynakládaných na bydlení ve výši 1 200 Kč. Uvedená částka nákladů na bydlení se s ohledem na náklady bydlení v místě a čase obvyklé jeví jako naprosto podhodnocená, což musí být žalobkyni jako profesionální poskytovatelce úvěrů naprosto zřejmé. Co se týče ověření bonity klienta prostřednictvím údajů z bankovního účtu, tak si žalobkyně nechala předložit klientem pouze výpis prokazující připsání dávky státní sociální podpory, přičemž z předloženého potvrzení vůbec neplyne, že se jedná o účet žalované. Ze všech žalobkyní předložených důkazů jednoznačně vyplývá, že prověření úvěruschopnosti klienta prováděla pouze za účelem formálního zajištění dostatku podkladů pro poskytnutí úvěru. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru xanon číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
13. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla dne 8. 10. 2021 (pátek) předžalobní výzva.
14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani po doručení předžalobní výzvy. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 15 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve pojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za požadovanou dobu od 12. 10. 2021. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána. V okamžiku zesplatnění, tj. doručení předžalobní výzvy žalované, činil zákonný úrok z prodlení 8,5 % ročně, a proto soud žalovanou zavázal uhradit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 15 000 Kč v této výši (výrok II.) Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl (výrok III.).
15. Výrokem IV. pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.