Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

108 C 92/2021-40

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 47 380 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 10. 2019 do zaplacení a částky 11 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 460 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 17. 10. 2019 do zaplacení a částky 11 500 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 880 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 15. 8. 2018, na jejímž základě byl žalovanému vyplacen v hotovosti úvěr ve výši 23 000 Kč Vedle splácení úvěru se žalovaný měl zavázat k úhradě smluvního úroku ve výši 28 % p. a. odpovídajícího částce 6 440 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 920 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 5 060 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 7 360 Kč. Celková částka 41 860 Kč byla splatná v pravidelných měsíčních splátkách po 2 990 Kč. Žalovaný uhradil částku 920 Kč odpovídající poplatku za uzavření smlouvy a dále částku 5 980 Kč. Dne 16. 11. 2018 se dostal žalovaný do prodlení s úhradou 3. splátky splatné dne 15. 11. 2018. Dále žalobkyně uvedla, že dnem splatnosti poslední splátky 15. 10. 2019 nastala splatnost celého úvěru. Současně žalobkyně uplatnila vůči žalovanému smluvní pokutu ve výši 11 500 Kč, tedy 0,1 % denně z částky, s jejíž úhradou byl žalovaný v prodlení. Žalovaný dluh z úvěru dosud neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:

Smlouvou číslo ze dne 15. 8. 2018 bylo prokázáno sjednání bezúčelového hotovostního spotřebitelského úvěru ve výši 23 000 Kč, s datem poskytnutí hotově při podpisu smlouvy při nastavení 14 splátek po 2 990 Kč splatných každého 15. dne v měsíci za dané období 14 měsíců. Úroková sazba byla sjednána ve výši 28 % p. a., dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy ve výši 920 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 5 060 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 7 360 Kč, tedy při sjednání celkových nákladů úvěru ve výši 19 780 Kč. Pro případ prodlení dlužníka se strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení, při limitu 0,5 x výše poskytnuté jistiny. Předpisem splátek k předmětné smlouvě bylo prokázáno nastavení splátkového kalendáře k předmětné smlouvě. Z výkazu splátek k této smlouvě vyplývá, že žalovaný uhradil pouze dne 15. 8. 2018 částku 920 Kč na poplatku a dne 15. 9. 2018 částku 2990 Kč odpovídající 1. splátce a dme 15. 10. 2018 částku 2 990 Kč odpovídající 2. splátce úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 14. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu včetně smluvní pokuty.

Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 15. 8. 2018, credit scoringu ze dne 15. 8. 2018, čestného prohlášení žalovaného ze dne 15. 8. 2018 a dokladů o příjmech a výdajích žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřovala schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr.

5. Podle ust. , (dále jen „o. z.“). se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

V souladu s ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Po provedení důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzením soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobkyní jakožto podnikatelem a žalovaným jakožto spotřebitelem byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na základě níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve lhůtě splatnosti. Žalovaný však sjednané dlužné peněžní prostředky věřiteli nevrátil a dostal se do prodlení s plněním svého závazku (dluh na jistině ohledně 12 ze 14 splátek). Nejpozději ke dni splatnosti poslední sjednané splátky již byl úvěr dle smlouvy celkově splatný. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatil, a netvrdil, ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že uplatněný nárok je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobci 23 460 Kč odpovídající dlužné jistině ve výši 16 100 Kč (poskytnutá suma úvěru 23 000 Kč a sjednaný poplatek za uzavření smlouvy ve výši 920 Kč minus dosavadní úhrada poplatků za uzavření smlouvy ve výši 920 Kč a úhrada částky ve výši 5 980 Kč) a dlužným úrokům ve výši 6 440 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. S ohledem na prodlení žalovaného náleží žalobci dle o. z. ve spojení s rovněž právo na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky jistiny ode dne 17. 10. 2019.

7. Ve zbylé části žalovaného nároku týkajícího se částky 12 420 Kč, sestávající z poplatku za správu úvěru ve výši 5 060 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 7 360 Kč, a dále částky 11 500 Kč představující smluvní pokutu pro případ prodlení soud dospěl k závěru, že v této části je žaloba nedůvodná a ohledně této částky v celkové výši 12 420 Kč rozhodl tak, že žalobu zamítl. Soud předmětná smluvní ujednání o poplatku za správu úvěru a poplatku za hotovostní výběr splátek a ujednání o smluvní pokutě považuje za nepřiměřená vzhledem k ust. § 1813 o. z., v důsledku čehož je nutno smlouvu ohledně jejich ujednání považovat za neplatnou dle ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem. Soud je toho názoru, že ujednání o obou výše popsaných poplatcích představuje ve své podstatě skrytou odměnu věřitele za poskytnutí úvěru, a to ve výši přesahující 1/3 čerpané částky, a znamená ujednání směřující k újmě spotřebitele, což způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Totéž platí i o smluvní pokutě, tak jak je koncipována bez ohledu na případnou alespoň částečnou úhradu dlužné jistiny. Předmětná ujednání ohledně poplatků a smluvní pokuty jsou v rozporu s ochranou spotřebitele a s požadavkem přiměřenosti, proto k nim soud pro jejich neplatnost nepřihlédl. Soud odkazuje i na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 26. 1. 2012. Za podstatné považuje to, že obě tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen. Soud podotýká, že k totožným závěrům dospěly již dříve soudy vyšších stupňů ve skutkově obdobných věcech, srov. například odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. v Aspi 101 , s jehož závěry soud v projednávané věci plně souhlasí a nenalézá důvod se od nich odchýlit. Poplatky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat výši poplatků. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše poplatků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o zápůjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o poplatcích při peněžité zápůjčce totiž platí ustanovení o. z., podle něhož zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněným pod č. 14 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké poplatky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že sjednaná výše poplatků ve smlouvě o zápůjčce ze dne 15. 8. 2018 je v rozporu s dobrými mravy. Vycházel zejména ze skutečnosti, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři žalobkyně, celková částka tzv. poplatků ve výši 12 420 Kč ze zápůjčky 23 000 Kč při splatnosti cca 1 roku pak představuje 54 % předmětu zápůjčky. V tomto kontextu je pak zřejmé, že takto sjednaná výše poplatků byla sjednána v rozporu s dobrými mravy. Podle názoru soudu takto sjednaná výše poplatků podstatně v době jejího sjednání přesahuje obvyklou výši poplatků v daném místě a čase. Nelze rovněž přehlédnout, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu, neboť žalobkyně vystupovala při uzavírání a plnění smlouvy v rámci své obchodní a podnikatelské činnosti. Naopak žalovaný při uzavírání a plnění smlouvy nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Soud proto žalobu v této části ve výroku II. zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla úspěšná toliko v 49,5 % svého nároku a úspěšnějšímu žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5-ti dnů od doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.