Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 354/2021-23
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 9 112 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 112 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 112 Kč od 1. 3. 2021 do 10. 6. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 112 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 112 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 112 Kč od 1. 3. 2021 do 10. 6. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 112 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 6. 2021 ve znění doplnění ze dne 2. 3. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 9 112 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2021 do zaplacení. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 4. 11. 2020 uzavřela s žalovanou distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ve které bylo ujednáno, že žalobkyně na požádání žalované poskytne v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaná se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok. Na podkladě smlouvy poskytla žalobkyně žalované na její žádost peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, a to bankovním převodem na číslo účtu bankovní účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě. Dle bodu 4.1 smlouvy bylo sjednáno, že žalovaná je povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, minimálně 300 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. celkem 1 000 Kč. Dále byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úroky ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, byla žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stal součástí jistiny dluhu žalované. Úrok dle výpisů k revolvingovému účtu činil 2 749 Kč Poslední složkou žalované částky je náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč, která byla sjednána v bodě 6.6 Smlouvy. V případě, že je žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna hradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Smlouva byla stranami elektronicky podepsána. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky prostřednictvím svého uživatelského účtu dle Smlouvy o uživatelském účtu uzavřené též dne 4. 11. 2020, a to uvedením uživatelského jména a hesla. Žalovaná poskytla žalobkyni k ověření totožnosti při uzavírání smlouvy kopii svého občanského průkazu a výplatní pásku. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínku dne 6. 5. 2021, avšak žalovaná ani na základě této výzvy na svém dluhu ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se nevyjádřila.
3. K jednání konanému dne 11. 3. 2022 se nedostavil žádný z účastníků. Žalobkyně svou neúčast u ústního jednání omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti žalobkyně.
4. Z výpisu z OR žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném název soudu oddíl C, vložka číslo, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako klient spolu dne 4. 11. 2020 uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru. Předmětem této smlouvy byl závazek žalobkyně, že na požádání poskytne žalované peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč, když výše prvního čerpání činila nejvýše 5 000 Kč. Žalovaná, která byla ve smlouvě označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, číslem OP a uvedla své číslo účtu a kontaktní údaje, se zavázala splatit úvěr v pravidelných splátkách spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně tuto smlouvu podepsala již dne 4. 11. 2020, v místě podpisu žalované je uvedeno:„ Elektronicky podepsala jméno příjmení 4. 11. 2020, 14:37:49“. Žalovaná poskytla žalobkyni kopii svého občanského průkazu (zjištěno z kopie OP žalované). Z předložené výplatní pásky žalované za 9/ 2020 bylo zjištěno, že čistá mzda žalované činila 16 079 Kč. Z Výpisu z běžného účtu xanon číslo 2020 bylo zjištěno, že dne 4. 11. 2020 byly z účtu žalobkyně odeslány na účet žalované částky 2 000 Kč, 1 000 Kč a 1 000 Kč a dne 5. 11. 2020 pak ještě částka 1 000 Kč. Z výpisů k revolvingovému úvěru soud zjistil, že žalovaná v listopadu 2020 čerpala 5 000 Kč a žalobkyně ke dni 10. 12. 2020 evidovala dlužnou částku v celkové výši 6 000 Kč (zjištěno z výpisu číslo). Ke dni 10. 1. 2021 žalobkyně evidovala celkovou dlužnou částku 6 000 Kč (zjištěno z výpisu číslo). Ke dni 10. 2. 2021 žalobkyně evidovala celkovou dlužnou částku 7 369 Kč (zjištěno z výpisu číslo). Ke dni 10. 3. 2021 žalobkyně evidovala celkovou dlužnou částku 8 869 Kč (zjištěno z výpisu číslo). Ke dni 10. 4. 2021 žalobkyně evidovala celkovou dlužnou částku 9 112 Kč (zjištěno z výpisu číslo). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 13 602 Kč odpovídající nárokům žalobkyně ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo včetně příslušenství a nákladů právního zastoupení, a to do 10. 6. 2021 (zjištěno z Výzvy k úhradě – předžalobní upomínky). Zásilka byla doručována žalované dne 10. 5. 2021 (zjištěno z podacího archu ve spojení se sledováním zásilky).
5. Po právní stránce soud hodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na uzavřenou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
12. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku příjem žalované za jeden měsíc a jak sama tvrdí v doplnění žaloby předložená výplatní páska měla sloužit společně s občanským průkazem pouze k ověření totožnosti žalované. Žalobkyně pak vůbec neprováděla zjištění a ověření výdajové stránky žalované. Soud byl připraven u jednání v tomto směru žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalované a označit k tomu důkazy, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem a připravila se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučena podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. S ohledem na neunesení důkazního břemene ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§588 o. z.).
13. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalované, byla předžalobní výzva, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 10. 6. 2021.
14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 5 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Žalovaná neuhradila ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 5 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 11. 6. 2021, což je první prokázaný den prodlení žalované. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 4 112 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky soud žalobu zamítl. Soud dále žalobu zamítl ohledně požadovaného zákonného úroků z prodlení z dlužné jistiny 9 112 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do 10. 6. 2021, protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla po tuto dobu v prodlení. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaná byla podle § 1958 odst. 2 o. z. povinna poprvé plnit až poté, kdy k tomu byla žalobkyní vyzvána.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesní úspěch obou účastníků byl v podstatě stejný.
16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.