Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 20/2022-33
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Reslovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 4 733,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 700 Kč, dále úrok z prodlení z částky
2 700 Kč za dobu od 11. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 033,37 Kč, dále úroku z prodlení
z částky 4 733,37 Kč za dobu od 18. 12. 2019 do 10. 4. 2021 ve výši 10% ročně,
z částky 2 033,37 Kč za dobu od 11. 4. 2021 do zaplacení ve výši 10% ročně,
z částky 2 700 Kč za dobu od 11. 4. 2021 do zaplacení ve výši 1,75% ročně,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 700 Kč, dále úrok z prodlení z částky 2 700 Kč za dobu od 11. 4. 2021 do zaplacení ve výši 8,25% ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ve zbývající části, kdy se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 033,37 Kč, dále úroku z prodlení z částky 4 733,37 Kč za dobu od 18. 12. 2019 do 10. 4. 2021 ve výši 10% ročně, z částky 2 033,37 Kč za dobu od 11. 4. 2021 do zaplacení ve výši 10% ročně, z částky 2 700 Kč za dobu od 11. 4. 2021 do zaplacení ve výši 1,75% ročně, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 o.s.ř.).
2. Předmětem řízení je žaloba o zaplacení částky 4 733,37 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce odůvodnil tím, že společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 2 700 Kč, žalovaný úvěr nevrátil a dluží na jistině 2 700 Kč a na poplatku za poskytnutí úvěru 2 033,37 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci smlouvu o postoupení pohledávek ze dne datum. Úvěruschopnost žalovaného žalobce ověřil lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI a z výpisu z bankovního účtu žalovaného u banka číslo bankovní účet, ze kterého je patrno, že na tento účet byla zaúčtována dne 12. 2. 2019 částka 13 215 Kč z účtu právnická osoba, kdy dle sdělení žalovaného se jednalo o jeho čistý příjem ze zaměstnání.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. právnická osoba, poskytla žalovanému dne 27. 11. 2019 částku 2 700 Kč, částka byla poukázána žalovanému z účtu majitele právnická osoba, č. bankovní účet na účet žalovaného č. bankovní účet dne 27. 11. 2019. Částka byla poskytnuta na základě smlouvy nazvané smlouva o úvěru, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 700 Kč a žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky společně s poplatkem 777,87 Kč (po slevě), 2 033,37 Kč (před slevou) dne 17. 12. 2019. Úvěruschopnost žalovaného žalobce ověřil z veřejně přístupných databází a z účtu žalovaného u banka¨, č. účtu bankovní účet, ze kterého je patrno, že na tento účet byla zaúčtována dne 12. 2. 2019 částka částka z účtu právnická osoba anonymizováno, dle sdělení žalovaného se jednalo o jeho čistý příjem ze zaměstnání. Žalobce neoznačil žádné důkazy k prokázání výdajů žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobce neeviduje zaplacení žádné platby žalovaným. právnická osoba, a žalobce uzavřeli dne datum Smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaným žalobci. Oznámením o postoupení pohledávky z 3. 4. 2021 oznámila společnost právnická osoba žalovanému, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 3 dnů. Dne 3. 4. 2021 byla podána k poštovní přepravě listovní zásilka adresovaná žalovanému. Předžalobní výzvou se dne 3. 4. 2021 vyzval zástupce žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že pokud svou povinnost nesplní, bude podána žaloba.
5. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
6. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 z. s. ú. odst. 1 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 z. s. ú. odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě dle § 2390 a násl. o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. a právní předchůdce žalobce poskytl peněžní prostředky žalovanému, které se žalovaný zavázal vrátit ve sjednané době. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel, což se podává ze smlouvy. Zato právní předchůdce při poskytnutí úvěru vystupoval jako podnikatel. V projednávané věci bylo povinností právního předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, a to jak na straně příjmů, tak na straně výdajů. Právní předchůdce žalobce však výdajovou stránku žalovaného nijak neověřoval, když žalovaný ke svým výdajům ničeho neuvedl a nepředložil jediný doklad, včetně absentujícího dokladu o výši plateb spojených s užíváním bytu, právní předchůdce žalovaného se spokojil s ověřením čistých příjmů žalovaného, ovšem zde je třeba uvést, že byl předložen doklad o příjmu za únor 2019, tedy za období o několik měsíců předcházejícího uzavřené smlouvě. Pouhé zjištění čistého příjmu žalovaného, případně dalších příjmů domácnosti a jejich ověření, však nemá žádnou vypovídací schopnost o možnosti žalovaného dluh splnit, soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit úvěr (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 k povinnosti obecného soudu zkoumat, zda úvěrující prověřil schopnost úvěrovaného úvěr splatit, dále rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, o povinnosti žalobce před poskytnutím úvěru náležitě posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr). Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, nesplnění povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy a své povinnosti tuto okolnost zkoumat odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích.
18. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 2 700 Kč, z toho žalovaný ničeho neuhradil. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobce (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v částce 2 700 Kč bezdůvodně obohatil na úkor žalobce, původně právního předchůdce žalobce. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do nároku na zaplacení částky 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od 11. 4. 2021 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). K požadavku na zaplacení úroků z prodlení je třeba dodat, že obohacený je bezdůvodné obohacení povinen vrátit bez zbytečného odkladu k výzvě ochuzeného, neboť splatnost plnění nebyla ujednána (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobce prokázal, že žalovaný byl vyzván k zaplacení částky z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru dopisem zaslaným žalovanému dne 3. 4. 2021, na základě § 573 o. z. se má za to, že dopis došel žalovanému dne 7. 4. 2021, přičemž stanovená lhůta k zaplacení činila 3 dny, tedy do 10. 4. 2021. Úroky z prodlení z částky, kterou se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil je tak žalobce oprávněn požadovat od 11. 4. 2021. V té době činila výše úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. na základě § 1970 o. z. 8,25 % a takto ho soud přiznal.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, když pro míru úspěchu soud zohlednil i požadované příslušenství ke dni vydání rozsudku. Při porovnání míry úspěchu žalobce a úspěchu žalovaného v požadované jistině a úrocích z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku je patrno, že míra úspěchu účastníků je téměř totožná, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
20. Lhůta k plnění byla stanovena třídenní dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek nebyly shledány důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.