Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 56/2022-19
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 70 824,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 947 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 9. 4. 2020 do 1. 6. 2016 ve výši 5 719,96 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 947 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 578 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 20 877,85 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 495 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 947 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 9. 4. 2020 do 1. 6. 2016 ve výši 5 719,96 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 947 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 11 578 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 20 877,85 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 495 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 70 824,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, dne 7. 2. 2019. Žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách webová adresa. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedla žalovaná tzv. verifikační platbu, tedy odeslala částku 0,01 Kč ze svého bankovního účtu s textem„ podepisuji“. Na základě smlouvy poskytla společnost právnická osoba žalované převodem na účet úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit částku 65 158,28 Kč s příslušenstvím. Dne 9. 12. 2019 uzavřela žalovaná se společností právnická osoba smlouvu o úvěru téhož čísla, která je dodatkem smlouvy o úvěru ze dne 7. 2. 2019. Na základě dodatku smlouvy byla jistina úvěru navýšena na částku 49 947,48 Kč, žalovaná se v dodatku smlouvy o úvěru zavázala vrátit částku 92 939,78 Kč s příslušenstvím, a to formou 29 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 204,82 Kč, splatných vždy k 7. dni příslušného měsíce s tím, že poslední splátka úvěru byla splatná dne 7. 5. 2022. Žalovaná částku neuhradila řádně a včas, vznikla jí proto povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné částky. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 převedena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2021. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně uvedla, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalované splácet úvěr. Žalovaná ani přes upomínku ze dne 9. 11. 2021 dlužnou částku neuhradila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Podáním ze dne 7. 4. 2022 žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 32 455,85 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 11 578 Kč a smluvní pokutu ve výši 20 877,85 Kč. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 zákona o. s. ř. a řízení co do částky 32 455,85 Kč výrokem II. částečně zastavil. V souladu s § 96 odst. 4 o. s. ř. soud souhlas žalované s částečným zpětvzetím žaloby nevyžadoval.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Žalovaná jakožto úvěrovaná uzavřela dne 7. 2. 2019 s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, smlouvu o úvěru splatném ve splátkách číslo když v rámci dokončení žádosti o úvěr provedla žalovaná dne 6. 2. 2019 tzv. verifikační platbu, tedy odeslala částku 0,01 Kč ze svého bankovního účtu (prokázáno výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně za období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019). Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 65 158,28 Kč, tj. jistinu 30 000 Kč a úrok 35 158,28 Kč ve 34 pravidelných měsíčních splátkách po 1 916,42 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru splatném ve splátkách ze dne 7. 2. 2019 číslo). Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno obchodními podmínkami právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných ve splátkách). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 7. 2. 2019 na bankovní účet uvedený žalovanou ve smlouvě č. bankovní účet částku 30 000 Kč, dne 8. 3. 2019 částku 10 000 Kč, dne 13. 3. 2019 částku 10 000 Kč a dne 19. 3. 2019 částku 5 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu právní předchůdkyně žalobkyně za období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019 a za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019). Smlouvou o úvěru splatným ve splátkách číslo ze dne 9. 12. 2019 došlo k úpravě předchozího závazku, kdy jistina úvěru nově činila 49 947,48 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 42 992,30 Kč, tj. celkem částku 92 939,78 Kč v 29 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 204,82 Kč splatných vždy k 7. dni příslušného kalendářního měsíce s tím, že poslední splátka byla splatná ke dni 7. 5. 2022. Ve smlouvě o úvěru se žalovaná dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení v případě úhrady splátek řádně a včas. Žalovaná se dostala do prodlení a poskytnuté peněžní prostředky nevrátila v termínu sjednaném ve smlouvě.
6. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 11. 6. 2021 postoupila s účinností ke dni 14. 6. 2021 svou pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 25. 6. 2021 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, přílohou smlouvy o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021, podacím archem ze dne 29. 6. 2021). K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána upomínkou právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 7. 9. 2019, 7. 11. 2019 a 8. 4. 2020 (prokázáno upomínkou ze dne 7. 9. 2019 a opakovanou výzvou k úhradě ze dne 7. 11. 2019, předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2020 a podacím archem ze dne 8. 4. 2020). Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021 odeslaným žalované dne 11. 11. 2021 (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 a podacím archem ze dne 11. 11. 2021). Žalovaná však na výzvu nijak nereagovala a rovněž ničeho nezaplatila.
7. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě uzavřené smlouvy o úvěru a následného dodatku finanční prostředky ve výši 49 947,48 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná měla uvedenou částku vrátit včetně úroku a poplatků v 29 měsíčních splátkách po 3 204,82 Kč. Žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho, a to ani po výzvě zástupce žalobkyně.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle rozsudku SD EU ve věci anonymizováno C číslo:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C číslo sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
18. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
20. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
21. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila.
22. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které jí ani žalobkyni žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 49 947 Kč žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to za období od 9. 4. 2020 do 1. 6. 2021 v kapitalizované výši 5 719,96 Kč a dále od 15. 6. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně z částky 49 947 Kč.
23. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 49 947 Kč, tedy z 70,50 %. Žalovaná byla úspěšná co do částky 20 877,85 Kč, tedy z 29,50 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 41 % (70, 50-29) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 834 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) náleží odměna ve výši dvakrát 3 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. a/ a d/ advokátního tarifu), jednou 1 970 Kč za výzvu k plnění (§ 11 odst. 2 písm. h/ advokátního tarifu) a třikrát 300 Kč za tři uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu); a dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z částky 10 750 ve výši 2 257,50 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 41 % z částky 15 841,50 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 6 495 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.