Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
37 C 44/2022-14
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 511 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z částka 2 500 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 4 471,28 Kč, částku 1 250 Kč, částku 761 Kč a pro zákonný úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odvodnění:
1. Žalobou podanou dne 19.11.2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 4 511 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba) dne 20.1.2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč, se splatností dne 19.2.2020. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr zaplatit, včetně dohodnutého poplatku ve výši 2 730,25 Kč, a to nejpozději do 19.2.2020. Z čerpaného úvěru, ani z dohodnutého poplatku, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 došlo k převedení pohledávky na žalobce.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
5. Z žádných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) a žalovaným dne 20.1.2020 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázal, mohl mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně právní předchůdce žalobce finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzení o provedené platbě, z které vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl na účet žalovaného dne 20.1.2020 částku 2 500 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které má povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 2 500 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného byl stanoven ke dni 23.9.2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí výzvy datované dnem 6.9.2021, kterou žalobce vyzval žalovaného k úhradě nejpozději do 22.9.2021.
6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalovaný byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% p.a. z částka 2 500 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 4 471,28 Kč, částku 1 250 Kč, částku 761 Kč a pro zákonný úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odvodnění:</b> 1. Žalobou podanou dne 19.11.2021 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 4 511 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) dne 20.1.2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 500 Kč, se splatností dne 19.2.2020. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr zaplatit, včetně dohodnutého poplatku ve výši 2 730,25 Kč, a to nejpozději do 19.2.2020. Z čerpaného úvěru, ani z dohodnutého poplatku, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce současně požaduje přiznání zákonného úroku z prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.7.2021 došlo k převedení pohledávky na žalobce. 2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy jednal a rozhodoval v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). 3. Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zákona č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 4. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 5. Z žádných důkazů předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) a žalovaným dne 20.1.2020 došlo k uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložená smlouva o úvěru není podepsána a ani z jiných důkazů nelze dojít k závěru, že by k uzavření tvrzené smlouvy skutečně došlo. Vzhledem k tomu, že žalobce svá tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru neprokázal, mohl mít případně pouze nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, a to za předpokladu, že by bylo prokázáno, že žalovanému skutečně právní předchůdce žalobce finanční prostředky poskytl. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno potvrzení o provedené platbě, z které vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl na účet žalovaného dne 20.1.2020 částku 2 500 Kč. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které má povinnost vydat. Z toho důvodu bylo žalobě pro částku 2 500 Kč vyhověno. Ve zbylém rozsahu byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta. Co se týče úroků z prodlení, byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného byl stanoven ke dni 23.9.2021, tj. ode dne následujícího po uplynutí výzvy datované dnem 6.9.2021, kterou žalobce vyzval žalovaného k úhradě nejpozději do 22.9.2021. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst.2 o.s.ř. žalovaný byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.