Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 7/2022-18
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Podveskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 1 063 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 063 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 17. 2. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 063 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 17. 2. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkové částky 1 063 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná dne 16. 2. 2016 použila hromadný dopravní prostředek provozovaný právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, bez toho, že by se mohla při přepravní kontrole prokázat platným jízdním dokladem. Zažalovaná částka pak představuje přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč a jízdné ve výši 63 Kč. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalované také zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po dni provedené přepravní kontroly. K úhradě dlužné částky měla být žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou.
1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že se žalovaná dne 16. 2. 2016 přepravovala hromadným dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně, aniž se mohla přepravnímu kontrolorovi prokázat platným jízdním dokladem. Z tohoto důvodu bylo žalované na základě předloženého průkazu totožnosti vystaveno Potvrzení o nedodržení SPPO, v němž jí byla k nezaplacenému jízdnému přiúčtována přirážka k jízdnému. Jízdné i přirážka k němu byly žalované vyúčtovány v souladu s doloženým tarifem pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Na smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum ve spojení s rámcovou smlouvou o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek ze dne datum došlo posléze k postoupení pohledávky za žalovanou na právnická osoba anonymizována dvě slova a na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.
1. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“ Citované ustanovení je rozvedeno v § 3 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, který stanoví, že uzavřením přepravní smlouvy o přepravě osob vzniká mezi dopravcem a cestujícím na základě přepravního řádu, tarifu a vyhlášených smluvních přepravních podmínek závazkový přepravní vztah, jehož obsahem je zejména závazek dopravce, přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, a závazek cestujícího, dodržovat přepravní řád a zaplatit cenu za přepravu dle tarifu. Jelikož žalovaná přepravní řád porušila tím, že se přepravovala dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně bez platné jízdenky, vznikla jí povinnost zaplatit kromě samotného jízdného rovněž přirážku k tomuto jízdnému, a to na základě § 37 odst. 5 písm. c) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, dle kterého je cestující povinen na výzvu pověřené osoby zaplatit přirážku za nedodržování přepravního řádu. Tato přirážka byla účtována ve výši stanovené tarifem a její výše byla určena v souladu s § 37 odst. 6 zákona o drahách, který stanoví, že výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč.
1. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
1. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou dlužné částky je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který je požadován v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, může požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok pak žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
1. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na jejich náhradu. Žalobkyně nedoložila předžalobní výzvu, kterou měla žalovanou údajně vyzvat k úhradě žalované pohledávky. Dle závěrů rozhodovací praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 4388/2013 ze dne 19. 2. 2015) však absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. zásadně není důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí (což nastalo i v projednávané věci). Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátkou. Soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“). Advokátka prokazatelně učinila ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé). Dle názoru soudu jde v tomto případě jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čemž svědčí další návrhy žalobkyně podané ke zdejšímu soudu (viz sp. zn. 4 C 18/2022, 5 C 18/2022 či 13 C 16/2022) a při určení výše náhrady nákladů řízení je tak třeba aplikovat § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále advokátce podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokátky) činí 1 126 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.