Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 65/2022-43

Okresní soud v Pardubicích rozhodl soudkyní Mgr. Jaroslavou Sádovskou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D.

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem příjmení anonymizováno

o zaplacení 9 212 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 4 212 Kč spolu s úroky z prodlení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.</b> <b>II. Žalobní návrh se zamítá co do částky 4 212 Kč spolu s úroky z prodlení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 9 212 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 1. 8. 2021 do zaplacení. Návrh odůvodnila tím, že účastníci mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 29. 4. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo v níž si ujednali, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a žalovaný se zavázal, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a žalobkyni zaplatí poplatek za čerpání úvěru a úrok. Žalobkyně tak na základě smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 5 000 Kč, a to bankovním převodem na č. účtu bankovní účet, které žalovaný uvedl ve smlouvě. Žalovaný byl povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč Součástí smlouvy bylo i ujednání o výši poplatku za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy částka 1 000 Kč, který měl pokrýt náklady související se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru. Dále úrok z úvěru ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, byl žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok 8 % ročně sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se stává ke konci každého kalendářního měsíce součástí jistiny dluhu žalovaného, jejich součet dle výpisu činí 2 849 Kč. Žalobkyně se zároveň domáhala zaplacení částky ve výši 363 Kč jako náhrady vynaložených nákladů z důvodu prodlení žalovaného. Na dluh ze strany žalovaného nebylo uhrazeno ničeho, ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, proto byl zrušen. Následně byla zaslána žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě i k navrhovanému postupu žalovanému na adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel a doručeno bylo do vlastních rukou dne 16. 11. 2021. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě ani do současné doby nevyjádřil.

3. K výzvě soudu žalobce doplnil žalobní tvrzení v otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, kde sdělil, že úvěruschopnost žalovaného posuzoval nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků a u žalovaného nenašel žádný negativní záznam. Dále dle údajů, které uvedl žalovaný v žádosti o úvěr, činil jeho příjem 20 000 Kč hrubého, 17 000 Kč čistého a náklady na obživu 10 000 Kč, když technickou chybou v systému u údajů chybí řád desetitisíců. Výši příjmů si ověřil výpisem z účtu, kde je uvedena příchozí platba 18 836 Kč. Pokud jde o výdaje, uvedl, že tyto lze individuálně zjistit právě jen od spotřebitele a je nemožné je spolehlivě ověřit. Považuje proto za nejúčelnější využít statisticky podložený model, jehož výstup je korigován v případě, že je poskytovatel informován o neobvyklých výdajích klienta. Žalovaný jako výši svých výdajů uvedl 1 000 Kč, žalobce počítal s částkou 10 500 Kč a pravidelnou splátkou úvěru ve výši 1 200 Kč, kdy k dispozici byla částka 7 136 Kč. Nebyly tedy pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, proto byl poskytnut.

4. Soud ve věci rozhodl dle (dále jen ) bez nařízení ústního jednání. Žalobce vyjádřil svůj souhlas s takovýmto postupem již v žalobním návrhu a žalovaný se k navrhovanému postupu nevyjádřil, ač byl poučen, že nevyjádří-li se, bude soud předpokládat, že s navrhovaným postupem souhlasí ( ).

5. Ze smlouvy číslo ze dne 29. 4. 2021 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se úvěrující zavázal na požádání klienta poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limitu až 50 000 Kč, který představoval celkovou maximální povolenou částku čerpání, a to opakovaně po celou dobu účinnosti smlouvy, výše jednotlivých čerpání je omezena. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky, poplatky a úroky dohodnuté ve smlouvě. Dle čl. 5 smlouvy je klient povinen za každé čerpání úvěru uhradit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru s tím, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Úrok byl dohodnut 20 % měsíčně a v případě, že se stane splatným celý dluh tak činí úroková sazba 8 % ročně a úrok se stává součástí jistiny. Dohodnuta byla i případná výše nákladů, která by vznikla z důvodů prodlení klienta, a to 200 Kč za každý měsíc prodlení.

6. Předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021 byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky ve výši 13 729 Kč jako neuhrazené jistiny, úroků a nákladů právního zastoupení, splatnost byla stanovena do 20. 11. 2021.

7. Podle ust. , , (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Po zhodnocení všech důkazů ve spise založených soud dospěl k závěru, že žalobní návrh je důvodný pouze částečně.

11. Nejprve se musel zabývat otázkou, zda mezi účastníky, došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, neboť jednou ze smluvních stran byl žalovaný jako spotřebitel a bylo tak nezbytné při posuzování právního vztahu vedle aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména ustanovení a Dle těchto ustanovení poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

12. Poskytovatel tak při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora uvedená ustanovení, vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek sp. zn. či ) i Ústavního soudu – viz Nález ÚS sp. zn. ze dne 26. 2. 2019. Zde Ústavní soud uvedl, že pokud je dlužník v postavení spotřebitele, má poskytovatel úvěru jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, když řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr není chráněn jen samotný spotřebitel, ale i věřitel a celá širší společnost.

15. Je pravda, že výše uvedená rozhodnutí se v zásadě týkala posouzení úvěruschopnosti spotřebitele dle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 30. 11. 2016 (viz citovaného zákona), nicméně nutno zdůraznit, že důvod ke změně náhledu, pokud jde o důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v podobě absolutní neplatnosti smlouvy, zde zjevně není ani při posouzení dané otázky dle , účinného od 1. 12. 2016 O tom jednoznačně svědčí rozsudek SDEU z 5. 3. 2020 ve věci C číslo, z něhož plyne, že„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době‘‘.

16. Vzhledem k výše uvedenému je třeba trvat na tom, že poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází věřitel především z informací dodaných spotřebitelem. V případě nezbytnosti též z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele či i z jiných zdrojů. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej povede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření a doložení si těchto tvrzení.

17. V daném případě je z přeložených listinných důkazů zřejmé, že žalobkyně neprovedla řádně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z předloženého výpisu z účtu je sice zřejmé, že příjem žalovaného činil 18 836 Kč, počáteční i konečný výpis z účtu však byl pouze v záporných číslech a z výpisu rovněž vyplývá, že z důvodu nedostatku finančních prostředků nemohly být ani některé trvalé příkazy provedeny. Je také zřejmé, že žalobkyně sama žádné výdaje žalovaného neověřovala, i když se v žádosti žalovaného o úvěr uvádí, že bydlí v podnájmu, nejsou náklady na bydlení uvedeny, obživa je uvedena částkou 1 a celkové náklady také částkou 1. Jedná se tak o náklady pouze na obživu, které dle následného tvrzení žalobkyně měly být uvedeny správně v desetitisících. Žalobkyně také vycházela jen z průměrných referenčních nákladů průměrného klient a z údajů dostupných na stránkách ČSÚ. Soud tak má za to, že žalobkyně dostatečně nezjistila životní náklady a výdaje žalovaného a řádně tak neposoudila úvěruschopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet.

18. Prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně tak neodpovídalo kritériím uvedeným v ustanovení § 86 a 87 zák. o spotřebitelském úvěru, důsledku čehož je smlouva o úvěru neplatná a nárok žalobkyně lze tak posoudit pouze jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Dle tohoto ustanovení je žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něho obdržel a dosud nevrátil, tedy svůj majetkových prospěch získaný bez právního důvodu. Žalovaný si půjčil částku 5 000 Kč, z níž nevrátil žádnou částku, ač byl žalobkyní k úhradě vyzýván. Soudem bylo proto rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen uhradit částku 5 000 Kč a vzhledem k tomu, že je s tuto úhradou v prodlení, je zároveň povinen hradit i úroky z prodlení, které činí 8,5 % ročně z dlužné částky 5 000 Kč, a to od 1. 8. 2021 až do zaplacení. Co do zbývající částky ve výši 4 212 Kč i spolu s příslušenstvím, byl žalobní návrh, jako nedůvodný zamítnut, neboť se jednalo pouze o bezdůvodné majetkové obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, které je povinen žalovaný vrátit.

19. O nákladech řízení rozhodl soud dle , neboť žalobkyně byla v řízení úspěšná jen částečně, rovněž tak i žalovaný. Oba měli úspěch poměrně stejný, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

20. Lhůty k úhradě byly stanoveny delší než zákonné třídenní, a to lhůty 15 dnů i vzhledem k návrhu žalobkyně.

Poučení:

Proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí - exekuci.