Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 286/2021-20
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Janků ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 17.002 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni
a) částku ve výši 11.645 Kč
-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 280,21 Kč
-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.645 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení,
b) částku ve výši 5 357 Kč
- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 558,02 Kč,
- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5.357 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení,
to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>a) částku ve výši 11.645 Kč</b> <b>-) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 280,21 Kč</b> <b>-) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.645 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>b) částku ve výši 5 357 Kč</b> <b>- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 558,02 Kč,</b> <b>- se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 5.357 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení,</b> <b>to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2.252 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11.645 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 280,21 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.645 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne 4. 3. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 14.781 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.676 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 6.980 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4.125 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1.655 Kč, poslední splátka byla stanovena na 4. 9. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3.355 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 11.645 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15.000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 3.355 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 280,21 Kč (tj. ve výši 8,25 % ročně z částky 11.645 Kč od 5. 9. 2020 do 18. 12. 2020), a úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 11.645 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala o úhradě dlužné částky.
2. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5.357 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 228,02 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.357 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaným došlo dne 28. 1. 2019 k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 8.618 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.979 Kč, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5.275 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1.346 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 525 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 12. 2019. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 9.643 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce po žalovaném požaduje pouze vrácení částky představující bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného se zákonným úrokem z prodlení. Žalobce požaduje po žalovaném dlužnou jistinu ve výši 5.357 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou ve výši 15.000 Kč a částkou zaplacenou žalovaným ve výši 9.643 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 558,02 Kč (tj. ve výši 10 % ročně z částky 5.357 Kč od 10. 12. 2019 do 18. 12. 2020), a úrok z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 5.357 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala o úhradě dlužné částky.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
4. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila v prohlášení učiněném v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
Soud učinil následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako„ Smlouva o zápůjčce – příjmení anonymizována dvě slova“ číslo že dne 4. 3. 2019 žalovaný a právnická osoba, IČO, uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 14.781 Kč, celkem tedy částku 29.781 Kč, zaplatit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1.655 Kč, s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že část zápůjčky ve výši 4.306 Kč bude použita na refinancování celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti částku sníženou o část určenou na refinancování jiné zápůjčky, tj. částku 10.694 Kč.
6. Ze zákaznické karty, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně dne 4. 3. 2019 uvedl k druhu bydlení, že je nájemník, rodinný stav svobodný, u údajů o zaměstnání uvedl dělník - operátor, zaměstnavatel právnická osoba, obec, pravidelný měsíční průměrný čistý příjem 21.411 Kč, další čisté příjmy domácnosti 17.000 Kč, celkem 38.411 Kč, počet zdrojů příjmů 1, externí splátky zápůjček žádné, interní splátky 2.362 Kč, odhadované měsíční výdaje 4.500 Kč.
7. Ze smlouvy o zápůjčce označené jako„ Smlouva o zápůjčce – příjmení anonymizována dvě slova“ číslo že dne 28. 1. 2019 žalovaný a právnická osoba, IČO, uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 8.618 Kč, celkem tedy částku 23.618 Kč, zaplatit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 525 Kč, s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že část zápůjčky ve výši 3.625 Kč bude použita na refinancování celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti částku sníženou o část určenou na refinancování jiné zápůjčky, tj. částku 11.375 Kč.
8. Ze zákaznické karty, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně dne 28. 1. 2019 uvedl k druhu bydlení, že je nájemník, rodinný stav svobodný, u údajů o zaměstnání uvedl operátor, zaměstnavatel právnická osoba, obec, pravidelný měsíční průměrný čistý příjem 25.089 Kč, další čisté příjmy domácnosti 17.000 Kč, celkem 42.0899 Kč, počet zdrojů příjmů 1, externí splátky zápůjček žádné, interní splátky 1.143 Kč, odhadované měsíční výdaje 8.000 Kč.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z přílohy k této smlouvě, že žalobkyně jako postupník a právnická osoba, IČO, jako postupitel uzavřeli dne 18. 12. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce specifikované v příloze číslo smlouvy, a to se všemi právy s nimi spojenými.
10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, že žalobkyně vyhotovila oznámení adresované žalovanému, ve kterém sdělovala postoupení pohledávky ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo vyzvala žalovaného k uhrazení dlužných částek v oznámení uvedených.
11. Z podacího lístku, že dne 25. 1. 2021 žalobkyně předala k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.
12. Z výzvy k plnění ze dne 28. 6. 2021, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu adresovanou žalovanému, ve které jej vyzval k zaplacení dlužných částek z pohledávky ze smlouvy číslo ze smlouvy číslo v částce uvedené ve výzvě.
13. Z podacího lístku, že dne 28. 6. 2021 právní zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.
Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
14. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaný dne 4. 3. 2019 uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 14.781 Kč, celkem tedy částku 29.781 Kč, zaplatit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1.655 Kč, s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že část zápůjčky ve výši 4.306 Kč bude použita na refinancování celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti částku sníženou o část určenou na refinancování jiné zápůjčky, tj. částku 10.694 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 1. 2021, předaným k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván výzvou právního zástupce ze dne 28. 6. 2021, předanou k poštovní přepravě dne 28. 6. 2021. Žalovaný uhradil částku 3.355 Kč.
15. Dále právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaný dne 28. 1.2 019 uzavřeli dohodu, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku v částce 15.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku spolu se souhrnným poplatkem v částce 8.618 Kč, celkem tedy částku 23.618 Kč, zaplatit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 525 Kč, s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že část zápůjčky ve výši 3.625 Kč bude použita na refinancování celkové dlužné částky žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti částku sníženou o část určenou na refinancování jiné zápůjčky, tj. částku 11.375 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka z uvedené smlouvy s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávky dopisem ze dne 6. 1. 2021, předaným k poštovní přepravě dne 25. 1. 2021. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván výzvou právního zástupce ze dne 28. 6. 2021, předanou k poštovní přepravě dne 28. 6. 2021. Žalovaný uhradil částku 9.643 Kč.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku
z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.
22. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.
23. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, zaznamenaných v zákaznické kartě. Žalovaný uváděl, že jeho příjmem je příjem z pracovního poměru, a to v žádosti ze dne 4. 3. 2019 ve výši 21.411 Kč, a další čisté příjmy domácnosti 17.000, a v žádosti ze dne 28. 1. 2019 čisté příjmy ve výši 25.089 Kč a další čisté příjmy 17.000 Kč O jaké další příjmy se mělo jednat, zaznamenáno nebylo. V kartě bylo přitom zaznamenáno, že zdroj příjmů žadatele je jeden. V obou případech bylo zaznamenáno, že žalovaný má interní splátky u právní předchůdkyně žalobkyně. Výdaje byly uváděny pouze odhadované, a to v lednu 2019 ve výši 8.000 Kč, v březnu již pouze ve výši 4.500 Kč, přičemž žalovaný uváděl u druhu bydlení, že je nájemník. Jakým způsobem žalovaným tvrzené údaje o příjmech a výdajích právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala, prokázáno nebylo. Pokud jsou v žádostech zaškrtnuty ověřené dokumenty, mělo se jednat pouze o pracovní smlouvy a výplatní pásky za dva měsíce. Soud má tedy za to, že nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splatit poskytnuté úvěry. Smlouvy o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatné. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila- li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 4. 3. 2019 poskytla částku 15.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 3.355 Kč. Dále v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 28. 1. 2019 poskytla částku 15.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný uhradil částku 9.643 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 11.645 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dále žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 5.357 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.
24. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako obecnou třídenní, když v řízení nebyly shledány ani tvrzeny důvody pro povolení delší splatnost či plnění ve splátkách.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady ve výši 2.252 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč, když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH. Podmínky ustanovení § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (měněny jsou toliko identifikační údaje žalovaného, údaje o smlouvě, dlužném období a dlužných částkách) a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč Částku 2.252 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.