Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 358/2021-28
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 11 666,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 666,66 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 204,04 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 9 866,66 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 653,28 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 666,66 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 666,66 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 204,04 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 9 866,66 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 653,28 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 666,66 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 666,66 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku s odůvodněním, že dne 23. 6. 2010 žalovaný požádal žalobkyni o založení osobního účtu žádostí ev. číslo čímž došlo k uzavření smlouvy o účtu, jejímž předmětem bylo zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet. Následně žalobkyně a žalovaný na základě žádosti ze dne 16. 8. 2013 a oznámení ze dne 21. 8. 2013 uzavřeli smlouvu o kontokorentu. Žalobkyně umožnila žalovanému přečerpat jeho běžný účet do výše úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč. Podle čl. 7 podmínek pro kontokorent jsou čerpané peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu úročeny úrokovou sazbou ve výši 17,9 % ročně. Žalobkyně je oprávněna podle čl. 13 obchodních podmínek účtovat žalovanému za své služby poplatky dle sazebníku. Dlužné poplatky ve výši 1 800 Kč jsou tvořeny poplatkem za upomínku k zaplacení dlužné částky ze dne 9. 1. 2020 ve výši 300 Kč a dále poplatky za výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 16. 1. 2020, 4. 2. 2020, 10. 3. 2020 účtované ve výši 500 Kč. Povinností žalovaného bylo zajistit na běžném účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě úroků a poplatků. Žalovaný se ocitl v prodlení dne 31. 12. 2019. Žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru až po odeslání poslední výzvy zasláním oznámení o zesplatnění úvěru ke dni 29. 5. 2020. Žalovaný k tomuto dni dlužil žalobkyni na jistině částku 9 866,66 Kč, na poplatcích 1 800 Kč, smluvní úrok ve výši 887,25 Kč a úrok z prodlení ve výši 42,24 Kč. Po zesplatnění dlužná částka narůstala o běžný úrok a úrok z prodlení. Žalobkyně dopisem odeslaným dne 30. 3. 2021, resp. 7. 4. 2021, informovala žalovaného o výši jeho dluhu a současně jej vyzvala k úhradě dlužné částky a upozornila na možnost vymáhání pohledávky soudní cestou. Smluvní úrok žalobkyně kapitalizovala ve výši 2 202,04 Kč za období od 1. 1. 2019 (žalovaný naposled uhradil v plné výši dlužný úrok za měsíc listopad 2019) do 21. 2. 2021 (vyčíslení pohledávky pro účely soudního vymáhání). Zákonný úrok z prodlení žalobkyně kapitalizovala ve výši 653,28 Kč za období od 10. 1. 2020 (poslední prodlení žalovaného) do 21. 2. 2021 (vyčíslení pohledávky). Žalovaný ničeho neuhradil ani po odeslání předžalobní upomínky dne 30. 3. 2021, resp. 7. 4. 2021.
2. K dotazu soudu žalobkyně sdělila, že s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Příjem zjišťovala z účtu žalovaného, který je veden dlouhodobě u žalobkyně. Výdaje získala kromě výpisu z účtu také z informací od žalovaného sdělené v žádosti. Platební kapacita žalovaného byla vypočítána vnitřním systémem žalobkyně na základě vyhodnocení kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Kromě výše uvedeného žalobkyně prověřovala u právnická osoba i NRKI, zda evidují u žalovaného nepovolené debety, finanční delikvence, exekuce atd. Žalobkyně tedy s odbornou pečlivostí posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a jelikož neměla žádné pochybnosti, tak žalovanému finanční prostředky poskytla.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Soud ve věci usnesením ze dne 23. 11. 2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne 7. 12. 2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
5. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to ze žádostí o kontokorent / kreditní kartu ze dne 16. 8. 2013, oznámení o poskytnutí kontokorentu k žádosti číslo ze dne 21. 8. 2013, předsmluvních informací ke spotřebitelskému úvěru (kontokorent) ze dne 16. 8. 2013, žádosti o založení osobního účtu ze dne 23. 6. 2010, sazebníku poplatků platného od 1. 8. 2013, podmínek pro kontokorent účinných od 1. 7. 2011, podmínek pro běžné účty poštovní spořitelny pro fyzické osoby účinnými od 1. 4. 2010, oznámením ČSOB o stanovených úrokových podmínkách vkladů a úvěrů platnými od 1. 8. 2013, přehledem čerpání, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 31. 5. 2020 včetně dodejky, poslední výzvou k zaplacení dluhu ze dne 10. 3. 2020 včetně dodejky, opakovanou výzvou k zaplacení dluhu (2. výzva), výzvou k zaplacení dluhu (1. výzva), první upomínkou a předžalobní upomínkou ze dne 29. 3. 2021 včetně podacích archů. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, který zcela odpovídá výše uvedenému žalobnímu tvrzení, na které soud pro stručnost odkazuje, když k těmto důkazům nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky a současně v řízení nevyšla najevo ani potřeba provedení dalších důkazů. Navíc soud vycházel z toho, že všechna tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se tohoto sporu jsou mezi účastníky nesporná, když žalovaný v rámci výzvy k vyjádření toto potvrdil tím, že na výzvu k vyjádření nereagoval.
6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná a lze ji proto v celém rozsahu vyhovět. Soud má v prvé řadě za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 6. 2010 uzavřena smlouva o běžném účtu (dle § 708 z. č. 513/1991 Sb.) a dále dne 16. 8. 2013 došlo k uzavření smlouvy o úvěru (kontokorentu) dle § 2395 o. z., na podkladě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet řádně a včas včetně úroků ve výši 17,9 % ročně a případných poplatků za upomínání. Splatnost poskytnutého úvěru byla vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Tato smlouva tak měla všechny podstatné náležitosti daného smluvního typu ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně při poskytnutí těchto finančních služeb vystupovala v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, je nutno na předmětnou smlouvu pohlížet i jako na smlouvu spotřebitelskou. V dané věci má soud za to, že ujednání o ceně úvěru bylo žalovanému poskytnuto jasně a srozumitelně, když žalovaný již v době podání žádosti o poskytnutí úvěru věděl, jaká je cena za poskytnutí tohoto úvěru. V projednávané věci navíc soud považuje tuto cenu za uzavření smlouvy za přiměřenou, okolnostem daného případu, když roční úroková sazba (RPSN) nepřevyšuje běžné RPSN poskytované při úvěrech ze strany bank. Současně pak je na tuto smlouvu nutno pohlížet jako na smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zák. č. 145/2010 Sb., který stanovil některé podmínky pro smlouvy, jimiž se sjednával spotřebitelský úvěr. Vzhledem ke skutečnosti, že soud u daných smluv neshledal absenci požadavku stanovených v daném právním předpise, navíc má soud i za to, že žalobkyně jako banka v daném konkrétním případě dostála své povinnosti ve smyslu § 9 odst. 1 tohoto zákona a jako poskytovatel úvěru před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V daném případě pak žalobkyně tvrdila a dle soudu rovněž dostatečně prokázala, že měla dostatečně podrobné informace o příjmových a výdajových poměrech žalovaného, když tento u ní ještě před uzavřením úvěru měl veden běžný bankovní účet, na němž byly zcela transparentní jak jeho pravidelné příjmy, tak jeho pravidelné výdaje. Vzhledem k tomu pak soud posoudil danou smlouvu jako platnou i ve smyslu předmětného zákona. Žalobkyně přitom svůj závazek ze smlouvy splnila a dohodnuté finanční prostředky (kontokorent) žalovanému skutečně poskytla, avšak žalovaný naopak svůj závazek ze smlouvy o úvěru (kontokorentu) a smluvený úrok žalobkyni nesplnil řádně a včas a své povinnosti tak porušil. Žalovaný naposledy uhradil dlužnou částku včetně příslušenství za měsíc listopad 2019. Od dne 10. 1. 2020 je v prodlení. Žalobkyně pak žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dlužných splátek a v důsledku porušení povinností žalovaného splácet úvěr řádně a včas pak využila svého práva sjednaného smlouvou a prohlásila úvěry za splatný ke dni 29. 5. 2020. Žalovaný tak dluží žalobkyni na jistině částku 9 866,66 Kč, na poplatcích částku 1 800 Kč a dále pak příslušenství. Smluvní úrok žalobkyně kapitalizovala za období od 1. 12. 2019 (poslední řádná úhrada) do 21. 2. 2021 (vyčíslení pro účely podání žaloby) ve výši 2 202,04 Kč a zákonný úrok z prodlení kapitalizovala za období od 10. 1. 2020 (prodlení žalovaného) do 21. 2. 2021 (vyčíslení pro účely podání žaloby) ve výši 653,28 Kč.
9. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný řádně a včas neplnil pravidelné měsíční splátky kontokorentu, dostal se tak s úhradou dluhu ve smyslu ust. § 1968 a násl. o. z. do prodlení. Žalobkyni tak proto vznikl vůči žalovanému též nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně, která ve smyslu nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídala, resp. odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů. Vzhledem k výše uvedenému proto soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil částku 11 666,66 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 204,04 Kč, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 9 866,66 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 653,28 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 666,66 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
10. Soudem stanovená třídenní lhůta k plnění od právní moci rozsudku pak má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť v projednávané věci soud zejména vzhledem k již dlouhé době trvání dluhu, jakož i dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek neshledal, když takové důvody nebyly současně v řízení účastníky ani tvrzeny.
11. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 300 Kč (za tři úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony jí náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále jí byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 x 100 Kč) a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně včetně zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč činí 2 252 Kč. Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení právě částku 2 252 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
12. Za úkon právní služby ze dne 15. 11. 2021 soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva, což v tomto případě neshledal, když žalobkyně svým podáním toliko doplnila chybějící skutková tvrzení, která měla být uvedena již v žalobě.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.