Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 10/2022-29
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 450,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 800 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsudku zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 800 Kč od 9. 4. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsudku zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně vůči žalované na zaplacení částky 5 450,20 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), která následně pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však žalobkyni dosud ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:
4. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 2 800 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně kromě jistiny 2 800 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 650,20 Kč splatných dne 11. 8. 2019. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu, neboť za trvání smlouvy neuhradila předchůdkyni žalobkyně ničeho, pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby neúspěšně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Z ničeho nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy přezkoumala schopnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 12. 4. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.
8. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 2 800 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni dosud neuhradila ničeho. Částka 2 800 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalované výzvu k úhradu dluhu dne 3. 4. 2021, doručena žalované byla dne 7. 4. 2021 podle § 573 o.z., dne 8. 4. 2021 měla žalovaná plnit v souladu s § 1 958 odst. 2 o.z. a ode dne 9. 4. 2021 je žalovaná v prodlení.
9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť částečný úspěch žalobkyně i žalovaného v tomto řízení je přibližně stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.