Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 205/2021-30

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno

sídlem adresa, obec

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 28 091 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 19 694,13 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 8 396,87 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 091 Kč od 31. 10. 2020 do 29. 11. 2020 a s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 396,87 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 030,40 Kč k rukám jeho právního zástupce Mgr. jméno jméno do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 19 694,13 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 11. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byla žalovaná povinna zaplatit částku 8 396,87 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 28 091 Kč od 31. 10. 2020 do 29. 11. 2020 a s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 396,87 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 030,40 Kč k rukám jeho právního zástupce Mgr. [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 28 091 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 30. 7. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 28 091,06 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit dlužnou částku spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce nejpozději do 30. 10. 2020. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Žalovaná, ačkoliv byla písemně upomínána, dlužnou částku žalobci dosud neuhradil. K výzvě soudu žalobce sdělil, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Konkrétně nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Právní předchůdce žalobce dále provedl lustraci dokladu totožnosti předloženého dlužníkem, v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s  ve spojení s  , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaná se k věci na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 30. 7. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do výše úvěrového rámce 80 000 Kč za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek právního předchůdce žalobce, žádost o uzavření smlouvy učinila žalovaná. Právní předchůdce žalobce ověřil totožnost žalované tak, že žalovaná při uzavření smlouvy o úvěru a při podávání žádosti o čerpání úvěru předložila fotokopii svého občanského průkazu současně s fotografií svého obličeje, jak vyplývá z žalobcem předložených fotografií. Smlouvou o revolvingovém úvěru se žalovaná zavázala úvěr právnímu předchůdci žalobce vrátit čerpaný úvěr do 30. 10. 2020. Z faktury variabilní symbol číslo soud zjistil, že nesplacený zůstatek po poslední platbě činil 19 694,13 Kč k datu 2. 7. 2020, k datu 6. 8. 2020 k této částce přibyla náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a k datu, kdy měl být úvěr splacen, tedy k 30. 10. 2020 právní předchůdce žalobce žalované vyúčtoval úroky za období čerpání ve výši 8 146,93 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi společností právnická osoba, jako postupitelem a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 23. 11. 2020, tímto dopisem byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů od doručení dopisu. Téhož dne byla žalované zaslána předžalobní výzva k plnění, dle podacího lístku byly písemnosti podány k poštovní přepravě 23. 11. 2020.

6. označená jako„ Loan application info“ se zjevně vztahuje k jinému smluvnímu vztahu právního předchůdce žalobce a žalované, týká se žádosti o úvěr, kterou žalovaná podala dne 29. 5. 2020, žádost byla schválena právním předchůdcem dne 1. 6. 2020, jistina úvěru 20 000 Kč byla žalované vyplacena téhož dne, žalovaná se ji zavázala vrátit do 1. 7. 2020.

7. Podle , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (, o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (, o spotřebitelském úvěru).

14. Žalobce se v doplnění žaloby omezil na tvrzení, že posoudil úvěruschopnost žalované nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Z výše doplněných skutkových tvrzení je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na svou povinnost řádně prověřit schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy o úvěru, protože si nevyžádal od žalované vůbec žádné údaje ani podklady vztahující se k její finanční situaci, např. podrobné výpisy z účtu za období několika měsíců, které předcházely žádosti žalované o úvěr, pracovní smlouvu či smlouvu o nájmu bytu, ze kterých by bylo možné získat reálnou představu o příjmech a výdajích žalované a utvořit kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaná schopna úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru splácet.

15. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, když žádným způsobem nezkoumal její příjmy ani výdaje a nemohl proto věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 30. 7. 2019 je tedy neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení bylo prokázáno fakturou variabilní symbol číslo že žalovaná čerpala k datu 2. 7. 2020 částku 19 694,13 Kč, kterou právnímu předchůdci žalobce nevrátila. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a netvrdila, že by dlužnou částku byť jen z části uhradila. Žalobci tak vznikl dle a násl. nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 19 694,13 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ustanovení postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 19 694,13 Kč a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle ve spojení s  (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 23. 11. 2020. Dle ustanovení výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 26. 11. 2020, třídenní lhůta k úhradě dluhu uběhla dne 29. 11. 2020. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 30. 11. 2020 (I. výrok).

16. V rozsahu požadavku žalobce na úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč, úroků za období čerpání ve výši 8 146,93 Kč a v rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení od 31. 10. 2020 a přiznaným úrokem z prodlení od 30. 11. 2020 soud proto žalobu zamítnul (II. výrok).

17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce byl ve věci částečně úspěšný co do 70 % žalobou uplatněného nároku, má proto právo na náhradu 40 % účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány:

i) zaplaceným soudním poplatkem 1 124 Kč;

ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 28 091 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle ;

iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle ;

iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle ve výši 252 Kč;

celkem tedy 2 576 Kč, žalobce má nárok na 40 % z této částky, tedy na částku 1 030,40 Kč (III. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle bodu 5 (2 260 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky nesplaceného úvěru. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce ( ).