Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
14 C 16/2022-24
Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 15.3.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce titul jméno jméno, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 15.3.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [jméno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Předmětem řízení je zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 12.2.2019 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (právnická osoba). Žalobce požadoval pouze nesplacenou jistinu úvěru (8 000 Kč) a úrok z prodlení z jistiny v zákonné výši za dobu od postoupení pohledávky do zaplacení.
2. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a poskytovatel úvěru (právnická osoba) uzavřeli dne 12.2.2019 smlouvu o úvěru, sjednali úrok, souhrnný poplatek, splatnost a další smluvní podmínky. Žalovaný čerpal částku 8 000 Kč, která mu byla dne 12.2.2019 zaslána na bankovní účet vedený u právnická osoba, avšak na úvěr nic neuhradil. Původní věřitel svou pohledávku za dlužníkem postoupil dne 1.1.2021 na žalobce.
3. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne 12.2.2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
4. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného
(§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
5. Žalobce v žalobě neuvedl žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného a sám v žalobě uvedl, že požaduje pouze zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení. Z toho důvodu soud žalobce nevyzýval k doplnění žaloby o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy.
6. Podle § 1879 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), což bylo žalovanému původním věřitelem oznámeno (§ 1882 odst. 1 o. z.): žalovaný je tedy povinen plnit svůj dluh žalobci.
7. Na základě všeho doposud uvedeného dospívá soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku. Jelikož je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu náleží žalobci též požadované příslušenství ve formě úroků z prodlení. Úrok z prodlení soud přiznal žalobci v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.
8. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle nějž ve věci zcela úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč; z odměny advokáta podle § 14b odst. 1 bodu 1 a odst. 5 advokátního tarifu za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé ve výši 3 x 200 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 3x 100 Kč; dále z náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% z odměny advokáta a jeho hotových výdajů ve výši 189 Kč. Náhrada nákladů byla přiznána v obecné lhůtě k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na exekuci nebo soudní výkon rozhodnutí.
V odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku je uveden pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).