Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 261/2021-49

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 13.407 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.557 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.557 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 8.850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.451,50 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.850 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.557 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.557 Kč od 2. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 8.850 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.451,50 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8.850 Kč od 16. 7. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou u Okresního soudu v Bruntále dne 21. 7. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 13.407 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum. Tvrdila, že před poskytnutím úvěru žalované žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované dle ust. o spotřebitelském úvěru. Dále tvrdila, že žalované byla poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč na její bankovní účet, kterou měla hradit dle splátkového kalendáře po dobu 24 měsíců. Byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, volitelné služby jako poplatek za expres výplatu, poplatek za tzv. bezpečnou splátku, poplatek za SMS servis. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně platební povinnosti, žalobkyně úvěr ke dni 2. 12. 2019 zesplatnila. Žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu ve výši 8.138 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč (ve výši 99 Kč za každý měsíc za období od března 2019 do prosince 2019), dále poplatky za SMS servis v celkové výši 245 Kč (ve výši 49 Kč za každý měsíc za období od března 2019 do prosince 2019), úroků v celkové výši 1.960 Kč (od 2. – 8. splátky), účelně vynaložené náklady v celkové výši 560 Kč (dle smlouvy a části nákladů úvěru ve výši 100 Kč dne 26. 8. 2019, ve výši 100 Kč 23. 9. 2019, ve výši 130 Kč dne 14. 10. 2019, ve výši 100 Kč dne 29. 11. 2019 a ve výši 130 Kč dne 2. 12. 2019). Dále požaduje smluvní pokutu ve výši 2.009 Kč (500 Kč za prodlení se splatnou splátkou ze dne 23. 9. 2019 a 500 Kč ze dne 28. 11. 2019 a 1.009 Kč účtováno dne 14. 4. 2020 jako jednorázová smluvní pokuta účtována dle smlouvy ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků). Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.451,50 Kč od 7. 8. 2020 do 15. 7. 2021 z částky 13.407 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav této věci a má za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Byla sjednána výše úvěru 10.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 330 Kč, sjednáno 24 splátek po 417 Kč, roční úroková sazba 49,20 %, sjednán poplatek za doplňkovou službu expres výplata 199 Kč jednorázově, doplňková služba bezpečná splátka sjednána ve výši 99 Kč měsíčně, doplňková služba SMS servis sjednána ve výši 49 Kč měsíčně. Dále sjednány vynaložené náklady z upomínání, které ke dni uzavření úvěrové smlouvy činí minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání. Dále sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z jistiny úvěru, maximálně 0,1 % denně z dlužné částky (smlouva o spotřebitelském úvěru, splátkový kalendář). Spotřebitelský úvěr ve výši 10.000 Kč byl žalované vyplacen dne 18. 2. 2019 na její bankovní účet (opis výpisu, proplacení smlouvy). Žalovaná zaplatila na tento obchodní případ celkem 5.443 Kč (výpis splátek, čerpání a úhrad). Žalobkyně pak celý úvěr zesplatnila výzvou ze dne 2. 12. 2019 (výzva). Žalovaná je v dokumentaci předložené žalobkyní označena pouze jménem a příjmením, tj. jako spotřebitel. V úvěrové zprávě je k žalované uvedeno, že má odmítnutou jednu žádost, odvolanou jednu žádost a existující 2 splátkové žádosti. Má předčasně ukončen spotřebitelský úvěr 31. 1. 2017. Dále je uveden spotřební úvěr číslo, osobní úvěr číslo, osobní úvěr číslo a další 2 spotřebitelské úvěry a 3 osobní úvěry. Dále má přidělený úvěrový rámec 10.000 Kč a povolený debet na běžném účtu. Dále u žalované je vedena kreditní karta splátková (úvěrová zpráva). V printscreenu předloženého žalobkyní je u žalované uvedeno výdaje domácnosti 9.900 Kč, příjmy 19.536 Kč, počet dětí 1, ISIR a SOLUS bez nalezeného záznamu.

5. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr v souladu se Použila svůj statistický model a zajistila kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky. Vycházela z informací zjištěných od klienta, kdy klient uvedl zdroj příjmu zaměstnanec, čistý měsíční příjem 19.536 Kč a měsíční výdaje domácnosti na bydlení 9.900 Kč. Bylo zjištěno minimum životní 1 dospělého člena domácnosti ve výši 3.410 Kč. Žalobkyně pak vycházela ze zjištěného životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru ve výši a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Dále provedla žalobkyně lustraci žalované ve veřejných registrech a shledala žalovanou schopnou splácet předmětný bezúčelový úvěr.

6. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

7. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Podle věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů, nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 17. 1. 2022. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech a výdajích podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když je zohledněno pouze životní minimum jednoho dospělého člena domácnosti a zřejmě žalovanou uváděný příjem a náklady na bydlení. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalované neprověřovala. Žalobkyně pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 10.000 Kč ponížené o žalovanou provedené úhrady ve výši 5.443 Kč, když ve výsledné vypočtené částce ve výši 4.557 Kč vzniklo na straně žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a byly s ohledem na výše uvedené soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení, avšak pouze z dlužné jistiny ve výši 4.557 Kč, a to od 2. 1. 2020 do zaplacení. Výše zákonného úroku z prodlení se řídí dle ust. obč. zákoníku nař. vlády č. Splatnost daného nároku vzniklého z titulu bezdůvodného obohacení posoudil soud dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění, neboť nesplnění povinnosti k plnění v den splatnosti závazku, dochází následující den k prodlení. Žalobkyně pak požadovala zákonný úrok z prodlení dle zaslané předžalobní výzvy žalované, a to od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, tedy od 2. 1. 2020 a tento nárok posoudil soud jako důvodný a přiznal zákonný úrok z prodlení žalobkyni právě od data 2. 1. 2020, avšak pouze z dlužné jistiny, a to až do zaplacení.

14. Co se týká náhrady nákladů řízení, rozhodl soud v souladu s ust. a procesně úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tato náklady řízení nepožadovala a dle obsahu spisu soud vyvodil závěr, že žalované žádné náklady řízení v průběhu vedení sporu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).