Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
231 C 1/2020-71
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 6 878 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 270 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit 2 608,24 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení a 70,08% úroky ročně z částky 4 562 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 7 884 Kč,
se zamítá.
III. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 270 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Návrh žalobce, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit 2 608,24 Kč s 10% úroky z prodlení ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení a 70,08% úroky ročně z částky 4 562 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 7 884 Kč, se zamítá. III. Žalovanému se nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu 6 878,24 Kč se zákonnými úroky z prodlení a s 70,08% úroky z úvěru ročně z částky 4 562 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 18. 4. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 97,6 % splácet v 9 měsíčních splátkách ve výši 730 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, do zesplatnění úvěru byla žalobci zaplacena pouze jedna splátka ve výši 730 Kč. V důsledku prodlení žalovaného žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši dvakrát 498 Kč za prodlení delší než 30 dnů se 2. a 3. splátkou. Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný dostal do prodlení déle než 15 dnů, celkem tedy za prodlení s 2. a 3. splátky žalobce požaduje 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění úvěru ke dni 19. 8. 2019 a k tomuto dni se nezaplacená jistina a dosud nezaplacené úroky staly součástí nové jistiny úvěru, která činila celkem 5 278,46 Kč. Žalobce žalobou požaduje aktuální dlužnou novou jistinu úvěru ve výši 5 278,46 Kč, dále výše uvedené smluvní pokuty v celkové výši 498 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru od 21. 8. 2019 do data vyhotovení žaloby ve výši celkem 702,24 Kč, úroky za poskytnutí úvěru v nominální roční úrokové sazbě 70,08 % ročně z částky 4 562 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení (maximálně však 7 884 Kč), a úrok z prodlení z částky 6 176 Kč v zákonné výši od 31. 12. 2019 do zaplacení. K výzvě soudu uvedl, že úvěruschopnost žalovaného řádně posuzoval, vycházel přitom z výpisu z účtu žalovaného a provedl lustraci žalovaného v rozličných databázích.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav:
4. Dne 18. 4. 2019 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru číslo. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 9 měsíčních splátkách po 730 Kč splatných nejpozději 15. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla ujednána ve výši 97,60 %. Rovněž byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou o délce nejméně 30 dnů, a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru po zesplatnění úvěru. Ve smlouvě byla též ujednána náhrada nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s každou splátkou o délce nejméně 15 dnů. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 18. 4. 2019, a to v částce 5 000 Kč převodem na jeho bankovní účet.
5. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru ověřil totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu (scan OP žalovaného). Z výpisu z účtu žalovaného za období července 2018 (8 měsíců před uzavřením smlouvy) bylo zjištěno, že v daném měsíci byl žalovaný příjemcem mzdy ve výši 28 750 Kč a dále na sázení přes portál Tipsport.net vynaložil celkem 95 800 Kč, celkem 40 krát čerpal úvěr v rozličné výši a celkem 32 krát poukázal splátku úvěru, přičemž úvěry čerpal od i splácel rozličným nebankovním subjektům, např. Zaplo Finance s.r.o., Rerum Finance s.r.o., Orange finance s.r.o., Fincapus s.r.o., Cool credit s.r.o. Žalobce též provedl lustraci žalovaného v rejstřících Solus, NRKI, Nikita Engine. Dle potvrzení o provedené platně byla žalobcem žalovanému dne 18. 4. 2019 poukázána na jeho účet částka 5 000 Kč.
6. Výzvami ze dne 16. 7. 2019 a ze dne 15. 8. 2019 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných splátek a byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Oznámením ze dne 19. 8. 2019 bylo žalovanému sděleno, že byl úvěr zesplatněn, a žalovaný byl vyzván k úhradě celkové částky 6 176 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 12. 2019, předanou k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 6 176 Kč s příslušenstvím.
7. Z Karty klienta vyplývá, že žalovaný na úvěr číslo smlouvy číslo zaplatil dne 16. 5. 2019 splátku 730 Kč a dále již žalobci neuhradil ničeho.
8. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).
16. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce podrobně ověřovala příjmy žalovaného i jeho výdaje z jeho výpisu z účtu. V tomto směru nelze žalobci nic vytknout. Soudu však zůstává utajen myšlenkový postup žalobce, pokud na základě neaktuálního výpisu z účtu žalovaného za červenec 2018 dospěl k závěru, že žalovaný je osoba úvěruschopná. Posouzením obsahu zmíněného výpisu z účtu nelze dospět k jinému závěru, než že finance žalovaného jsou v žalostném stavu, protože žalovaný čerpá jeden úvěr za druhým od rozličných nebankovních subjektů, které obratem splácí. Dá se uzavřít, že jakmile na účet žalovaného přijde platba – čerpání úvěru, je tato okamžitě použita jako splátka úvěru jiného. Pozornosti soudu navíc neunikla skutečnost, že žalovaný v daném měsíci vynaložil na sázení přes portál Tipsport.net a.s. 95 800 Kč. Pokud by žalobce řádně zkoumal příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr a kriticky by posuzovaná data zhodnotil, dospěl by k závěru, že žalovaný se nachází v dluhové pasti a jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet by nebyla posouzena kladně.
17. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalovaného řádně. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru číslo byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru.
18. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 5 000 Kč byla žalobci ze strany žalovaného vrácena v rozsahu částky 730 Kč, jak bylo prokázáno Kartou klienta. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 5 000 Kč s odečtením toho, co bylo žalovaným již vráceno, tedy částky 730 Kč. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 4 270 Kč (5 000 Kč – 730 Kč) včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky celkem 3 výzvami.
19. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), protože pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo žalobce nemá nárok na smlouvou sjednané úroky z úvěru, poplatky ani smluvní pokuty.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci ve větší míře úspěšný než žalobce, protože žaloba byla zamítnuta ve větším rozsahu, než jí bylo vyhověno (zamítnutý nárok žalobce má hodnotu celkem 11 060,71 Kč, jistina 2 608,24 Kč a úroky z úvěru ve výši 70,08 % ročně z částky 4 562 Kč od 21. 8. 2019 do data vyhlášení rozsudku dne 11. 4. 2022 jsou kapitalizovány částkou 8 452,47 Kč). Žalovaný by proto měl nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, nicméně žalovaný zůstal v tomto řízení zcela pasivní a žádné náklady řízení mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné dle § 202 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí či návrh na exekuci.