Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 287/2021-30
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Královou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9 767,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 767,25 Kč úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 7 992,84 Kč od 22. 12. 2020 do 31. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 3 768,25 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 486,14 Kč, úroku ve kapitalizovaného částkou 7 238,37 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částky 1 774,41 Kč
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 340 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 767,25 Kč úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 7 992,84 Kč od 22. 12. 2020 do 31. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 3 768,25 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 486,14 Kč, úroku ve kapitalizovaného částkou 7 238,37 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částky 1 774,41 Kč III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 340 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 992,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 486,14 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 7 992,84 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem 7 328,37 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč s odůvodněním, že dne 21. 2. 2019 žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo z níž obdržel hotovost ve výši 10 000 Kč, a zavázala se tuto částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 8 592 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč, uhradil však pouze 4 000 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez její účasti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
5. Dne 21. 2. 2019 žalovaný podepsal smlouvu označenou jako smlouva o úvěru číslo se společností právnická osoba, kdy podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti částku 10 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit a zaplatit úrok 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 929 Kč a poplatek za inkaso v místě bydliště ve výši 1 800 Kč, tj celkem 18 592 Kč, a to ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328 Kč (smlouvou o úvěru). Součástí smlouvy byl formulář obsahující standardní informace o úvěru, mimo jiné údaj o RPSN, která v daném případě činila 272,44 %.
6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřila příjmy žalovaného, a to ze mzdového výměru zaměstnavatele právnická osoba, který vyměřuje mzdu žalovaného s účinností od 1. 1. 2018 v částce 132 Kč/hod, dle výplatních pásek za dobu od září 2018 do prosince 2018 se podává průměrný čistý příjem žalovaného 18 263 Kč (výměr, výplatní pásky). Dále žalovaný prohlásil, že od 1. 8. 2018 bydlí s přítelkyní (čestné prohlášení).
7. Dne 21. 12. 2020 byla mezi žalobkyní a společností právnická osoba uzavřena smlouva, kterou se právnická osoba anonymizováno jako postupitel zavázala postoupit soubor pohledávek, mezi nimi i pohledávku za žalovaným, na žalobkyni a žalobkyně se zavázala soubor pohledávek převzít a zaplatit za něj postupiteli úplatu, kterou uhradila dne 30. 12. 2020 (smlouvou o postoupení pohledávek, příloha ke smlouvě s označením pohledávky za žalovaným, potvrzením o úplatě).
8. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021, žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě žalované částky ve lhůtě 10 dnů od doručení oznámení, přičemž oznámení bylo žalovanému odesláno dne 19. 1. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky, podacím archem).
9. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě žalované částky ve lhůtě do 10. 6. 2021, a to dopisem ze dne 2. 6. 2021, který byl žalovanému odeslán dne 4. 6. 2021 (předžalobní upomínkou, podacím archem).
10. Dále žalobkyně soudu předložila výpis úkonů z interní databáze o provádění úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, dle něhož měl pověřený pracovník vykonat cestu do bydliště žalovaného dne 1. 3. 2021 a dne 25. 1. 2021 (výpisem).
11. Žalovaný netvrdil, a v řízení ani z provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by uhradil více, než žalobkyní tvrzených 4 000 Kč.
12. Dle výpisu ze systému příjmení dostupný na stránce příjmení - anonymizována tři slova - ulice národní banka webová adresa), činila v době podpisu výše uvedené smlouvy, tj. v únoru 2019, roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR 8,77 %.
13. Zjištěný skutkový stav posoudil soud takto:
14. anonymizováno žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dle § číslo se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
15. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, aniž by před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy v daném případě se žalobkyně omezila pouze na zjištění příjmů žalovaného. O jeho výdajích a případném dalším zadlužení si nezjišťovala ničeho.
16. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku název soudu sp.zn. spisová značka ve spojení s konstantní judikaturou anonymizována dvě slova Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl anonymizována dvě slova mezinárodní organizace v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle anonymizována dvě slova zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl název soudu ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. ústavní nález to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. S ohledem na výše citovaný nález název soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že z daného ustanovení plyne pouze relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp. zn. C číslo ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i anonymizována dvě slova mezinárodní organizace.
17. Nadto je posuzovaná smlouva absolutně neplatná i z dalšího důvodu. V posuzovaném případě činila RPSN 272 %. Z databáze příjmení se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu v době uzavření smlouvy (únor 2019) činila 8,77 %. Ve smlouvě byla tedy více než 30násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. (srovnej judikatura název soudu, podle které není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí
sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka), nikoli 30násobkem.
18. Soud tedy uzavřel, jak je již uvedeno výše, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li pak neplatná smlouva, tak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
19. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 10 000 Kč, plnila dle ustanovení § 2993 o. z., tj. aniž by tu byl platný závazek a má právo na vrácení toho, co plnila. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 6 000 Kč, když žalovaný částku 4 000 Kč žalobkyni již uhradil. Splatnost bezdůvodného obohacení nastala až na výzvu k plnění (anonymizována dvě slova sp. zn. spisová značka, ze dne 7. 4. 2010), přičemž žalobkyně doložila odeslání výzvy k upomínce ze dne 18. 2. 2021, která byla podána k poštovní přepravě dne 19. 1. 2021. Předmětná písemnost byla žalovanému doručena v souladu s § 573 o. z. dne 22. 1. 2018, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala po uplynutí lhůty 10 dnů od doručení. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, žalobkyni vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., co do rozsahu a výše úroku zároveň vázán návrhem žalobkyně.
20. S ohledem na výše popsané úvahy ohledně splatnosti žalované pohledávky soud žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 767,25 Kč úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 7 992,84 Kč od 22. 12. 2020 do 31. 1. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 3 768,25 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 486,14 Kč, úroku ve kapitalizovaného částkou 7 238,37 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, částky 1 774,41 Kč výrokem II. zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 340 Kč, přičemž tato částka představuje 22,86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,43 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,57 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 767,25 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
22. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.