Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 199/2021-61

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 33.001,88 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.286 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.286 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 19.715,88 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 30.097,05 Kč od 25. 5. 2021 do 22. 8. 2021, co do zaplacení úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 30.097,05 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky ve výši 18.787,57 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13.286 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.286 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 19.715,88 Kč s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 30.097,05 Kč od 25. 5. 2021 do 22. 8. 2021, co do zaplacení úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 30.097,05 Kč od 23. 8. 2021 do zaplacení, co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky ve výši 18.787,57 Kč od 26. 5. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně u Okresního soudu v Bruntále dne 4. 10. 2021 domáhala zaplacení částky ve výši 32.073,57 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o hotovostním úvěru dne datum číslo na základě které poskytla žalovanému dne 7. 5. 2018 finanční prostředky ve výši 49.000 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 30.097,05 Kč a smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 846,52 Kč a dlužného pojistného ve výši 130 Kč, dále úroku 10,99 % ročně z dlužné jistiny 30.097,05 Kč od 25. 5. 2021 do 22. 8. 2021 a dále úroku 8,25 % ročně z jistiny od 23. 8. 2021 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 32.073,57 Kč (dlužná jistina + kapitalizovaný úrok 846,52 Kč + dlužné pojistné 130 Kč) od 26. 5. 2021 do zaplacení. Dále se domáhá částky 928,31 Kč jako sjednané smluvní pokuty ve výši 3 % z nesplacené jistiny a úroku.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Po provedeném dokazování zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizováno (dřívější obchodní název právnická osoba) a žalovaným byla uzavřena smlouva o hotovostním úvěru, na základě které žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 49.000 Kč na jím sdělený bankovní účet (smlouva, výpis z osobního účtu žalovaného, potvrzení o vyplacení úvěru s datem 7. 5. 2018). Byla sjednána roční úroková sazba 10,99 %, RPSN 12,4 % a pojištění od 5. 5. 2018 do 18. 5. 2024 při sazbě pojistného 6,9 % a měsíční pojistné 65 Kč, celková částka k zaplacení činila 69.817,94 Kč a datum poslední splátky je uvedeno 18. 5. 2024. Úvěrová smlouva je datována k 4. 5. 2018 a byla sjednána prostředky na dálku (smlouva, potvrzení o zaslání, potvrzovací SMS a následném podpisu úvěrové smlouvy, doklad od České pošty, úvěrové podmínky ke smlouvě).

5. V žalobě žalobkyně tvrdila, že v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když získala informace od žalovaného a dále tyto ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. K tomuto tvrzení předložila výpisy z bankovního účtu žalovaného a dále odkázala na potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd. Co do výše příjmů bylo vycházeno z žalovaným tvrzených údajů, a tyto byly ověřeny na základě podkladů, které žalovaný předložil. Následně byly výdaje uvedené žalovaným porovnány s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovené částkou životního minima. Ohledně dalších závazků žalovaného bylo vycházeno z tvrzení žalovaného a z informací dostupných z veřejných registrů. Z listinných důkazů předložených žalobkyní bylo zjištěno následující: Žalovaný uvedl, že má výuční list, je svobodný, 36 let, děti 1, forma bydlení sdílené bydlení, je zaměstnanec v obchodní firmě právnická osoba, příjem poptávka 16.000 Kč, skutečnost 14.959 Kč, příjmy uvedl žalovaný jako výdaje domácnosti 9.000 Kč, příjmy domácnosti 16.000 Kč, výdaje měsíční celkem 7.000 Kč, měsíční bydlení 3.000 Kč, je uvedeno nová půjčka 1.537 Kč, refinancování 4.290 Kč, splátky financovaných úvěrů 3.000 Kč. Dále je uvedeno výdaje domácnosti celkem 7.000 Kč, splátky úvěrů 4.054 Kč, kontokorent 736 Kč (výtisky k výdajům a příjmům předložené žalobkyní). Z výpisu z osobního účtu žalovaného za období od 1. 1. 2018 do 31. 3. 2018 bylo zjištěno, že ke každému uvedenému měsíci byla hodnota počátečního zůstatku záporná, a to v částce vždy přesahující 10.000 Kč. Připsané částky za každý měsíc činily od 15.541 Kč do 16.900 Kč a disponibilní zůstatek byl vždy v záporné hodnotě. Byla zjištěna pravidelná mzda od společnosti právnická osoba, a to za měsíc leden 15.441 Kč, za měsíc únor 16.800 Kč, za měsíc březen 12.638 Kč. Dále byla zjištěna pravidelná splátka úvěru 4.054 Kč jako řádně čerpaný kontokorent. Dále bylo zjištěno inkaso dlužné částky vždy 202 Kč, kromě měsíce března. Dále byla zjištěna za měsíc leden a únor neprovedená inkasa ve výši 202 Kč + 697 Kč, v případě ledna 202 Kč a 597 Kč (výpisy z účtu žalovaného). Dále bylo zjištěno splácení spotřebního úvěru ve výši 4.054 Kč a kreditní karty a kontokorentu (přehled, výtisk od žalobkyně). Dopisem ze dne 25. 5. 2021 zaslaného žalovanému 26. 5. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému ztrátu výhody splátek a zesplatnění úvěru (dopis a doklad o zaslání). Žalovaný na daný obchodní případ zaplatil celkem 35.714 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře a ze splátkového předpisu a výše úhrad a z tvrzení žalobkyně). Dopisem ze dne 2. 7. 2021 před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky (předžlaobní výzva a sdělení České pošty).

6. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně ztratila v průběhu řízení způsobilost být účastníkem řízení a povaha věci umožňovala pokračovat a vzhledem k tomu, že žalobkyně a právní nástupce žalobkyně navrhly, rozhodl soud podle usnesením ze dne 2. 12. 2021 o tom, že v řízení bude dále pokračováno na straně žalovaného se právnická osoba příjmení a.s. Usnesení č. j. -49 nabylo právní moci 19. 1. 2022.

Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě a žalobkyní předložených listinných důkazů. Jak je uvedeno shora, z předložených výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že v době sepisu předmětné úvěrové smlouvy již žalovaný splácel úvěr minimálně ve výši 4.054 Kč měsíčně, jeho mzda byla v nepravidelné výši, na počátku každého měsíce byl stav jeho účtu v záporných hodnotách. Nebylo zjišťováno, zda má pracovní poměr na dobu neurčitou. Každý měsíc zůstávalo na účtu žalovaného nedostatek peněžních prostředků, vždy byl v mínusu a opakovaně se neprovedlo z tohoto důvodu nastavené inkaso. S ohledem na uvedené je zřejmé, že bylo před poskytnutím úvěru právním předchůdcem žalobkyně zjištěno, že žalovaný není schopen úvěr splácet a žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a proto je smlouva neplatná.

9. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, příjmení, C číslo, EU:C: číslo, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). příjmení závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 číslo, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

10. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

12. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši

49.000 Kč poníženou o žalovaným provedené úhrady ve výši 35.714, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny od 26. 5. 2021 do zaplacení, a to v souladu s ustanovením o. z., a a v souladu s rozhodnutím NS ČR ze dne 15. prosince 2005, dle kterého splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení - povinnost k plnění - nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění a v daném případě byl dlužník vyzván k plnění oznámením o zesplatnění ze dne 25. 5. 2021.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. , když procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval a ani mu dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).